Doba čtení:2 m, 5 s
V polovině října oslavil Tibor Virág šedesátku, v listopadu ale mohl slavit další kulaté výročí. Před čtyřiceti lety, patnáctého listopadu 1978, totiž nastoupil na šachtu.
„Tatínek na šachtě pracoval, takže to nebyla těžká volba. Začínal jsem s ním na úseku jako kolejář na Dolech Ležáky,“ vzpomíná na své začátky Tibor Virág, dnes vedoucí řidič skládkového stroje USSK3 ve Vršanské uhelné. Ostatně se šachtou spojili svůj profesní život i další členové rodiny a zapomenout se nesmí ani na fakt, že dvaatřicet let tu pracovala i manželka Jana.
Čtěte také:
Nové Komatsu: Pohroma pro řidiče dumperů
Severočeské doly koupí nové rypadlo za miliardy
Na Ležácích vydržel Tibor Virág až téměř do jejich konce, odcházel v roce 1990. Zamířil na Hrabák, kde působil na lopatovém rypadle, postupně na PVZ a pak i na uhelných velkostrojích. „V roce 1998 jsem se vracel zase zpět na místa, kde jsem kdysi začínal, protože následujících pět let jsem pracoval v kamenolomu v bývalé lokalitě Ležáky. Odtamtud moje další cesta vedla do lomu ČSA, kde jsem krátce pracoval u zmahačů ohňů, než jsem se vrátil na PVZ ke stroji KU300/K96 na Hrabáku,“ vypočítává Tibor Virág. Pak následovala ještě zastávka na lopatových „dvouapůlkách“ na příkupovém depu, aby se následně dostal na své dnešní působiště na skládkovém stroji USSK3 ve Vršanech, kde je dnes už sedmým rokem a na pozici vedoucího.
„V podstatě jsem během let prošel většinou provozů na šachtě, snad jen skrývka mě minula. Každé pracoviště mělo něco do sebe, na každém se člověk něco nového naučil. Třeba práce na lopatovém rypadle byla hodně specifická a náročná a ne nadarmo se říká, že kdo zvládne dvouapůlku, ten už pak může řídit téměř cokoli,“ vzpomíná Tibor Virág a připomíná také fakt, jak se během let provozy, ale také technika a technologie proměnily. „Je hodně znát, jak se stroje modernizují a vývoj šel ohromně dopředu. Dnes už spoustu věcí, které jsme zamlada museli dělat ručně, zvládne automatika,“ doplňuje. A své současné působiště označuje za nejlepší, kde během své kariéry pracoval. „Ale když se ohlédnu, dobře bylo vlastně všude. Navíc jsem měl štěstí na vedoucí, takže na práci na šachtě si nemůžu ani po čtyřiceti letech stěžovat a doufám, že mi to ještě těch pár let, co mi zbývají do penze, vydrží,“ uzavřel Tibor Virág.
Mohlo by vás zajímat:
Motor, ze kterého jde strach
Revoluce v lomech: Náklaďáky bez řidičů
VIDEO: Extrémní golfové hřiště na korbách náklaďáků