Doba čtení:3 m, 6 s
Kotle na uhlí už v Česku nebudeme prodávat, ale dovézt si je bude možné. Návrh ministra Petra Hladíka upozorňuje hned na několik nebezpečných skutečností. Jedna je horší, než druhá.
Zákaz prodeje kotlů spalujících uhlí od roku 2025, který požaduje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) je moderní adaptací pohádky o Chytré horákyni. Protože nové kotle na uhlí mít budeme i nebudeme. Pan ministr a česká zelená lobby se bude moci na mezinárodním poli pochlubit svým progresivním úspěchem. Zakázali jsme prodej kotlů na uhlí. V jiných zprávách, určených pro tuzemská média, se pak bude zdůrazňovat, jak lidé „ztrácejí“ zájem o uhlí. Zároveň však lidem zůstane možnost získat takový kotel v zahraničí. To zase bude možné Čechům prezentovat tak, že jim Zelená fronta nic nezakazuje, protože si přeci ten kotel můžou dovézt z Polska. Pokud poslanci chtějí projevit alespoň trochu odvahy, smetou tenhle návrh ze stolu.
Kdyby někdo z poslanců nevěděl, čím zdůvodnit své odmítnutí, nabízíme pár argumentů.
Pořizovací cena tepelného čerpadla, které lidem vláda vnucuje především, je řádově vyšší, než kotle na uhlí. I s případnou dotací (ze zadluženého státního rozpočtu) tak tato varianta vytápění nebude pro mnoho lidí dostupná. O to spíš, že uhlím topí především ti, kteří nemají peněz na rozhazování. Ano, je pravda, že si lidé můžou pořídit kotel na dřevěné pelety či jinou formu biomasy. Což však vytváří prostor pro růst cen těchto kotlů i pelet. Takže tohle topení bude stejně dražší, než topení uhlím. Ale výsledky pro uživatele nebudou lepší. A v důsledku nebudou lepší ani pro „klima“.
Jde o klima, nebo o změnu režimu?
Na pelety totiž nepotřebujete nic metafyzického, ale obyčejné dřevo. Dávno je přitom pryč doba, kdy se tyhle topné produkty vyráběly jen z odpadů ze zpracování dřeva a ze zbytků po těžbě. Takže je potřeba pokácet stromy, aby se po přepravě a zpracování mohly ve formě pelet spálit v kotli. Jakmile tedy dojde k většímu růstu poptávky po peletách, bude muset vzrůst těžba dřeva. Nebo dovoz pelet. Což se projeví v jejich ceně.
Pokud přitom za těžbou nenásleduje výsadba, následuje vysychání půdy. Což je problém. Stejně jako to, že stromy chladí, takže lesy fungují jako klimatizace i jako zásadní faktor pro udržení srážek (zde). Jen ke svému provozu nepotřebují elektřinu.
Elektřinu naopak potřebují tepelná čerpadla. Topí se nejvíc v zimě, kdy však občasné zdroje (OZE), především fotovoltaika, dodávají nejméně z celého roku. Jenže fanatické plány na co nejrychlejší ukončení provozu uhelných elektráren znamenají, že v zimě bude problém se zajištěním dostatku elektřiny. Jakmile tento stav nastane (ve hře jsou nyní především roky 2030; 2033), bude z tepelného čerpadla snadno jen zajímavý technologický artefakt, nikoli zdroj tepla. (EU je chce navíc další regulací výrazně zdražit zde.)
Abychom nezapomněli, lidé také mohou přejít na topení plynem. A to i ve vsích, které nejsou plynofikované. Po hrozbách minulé zimy a obrovských výkyvech cen, však plyn v očích mnoha lidí ztratil důvěryhodnost. A faktem je, že dnes nikdo neumí říct ani to, jak se bude cena plynu vyvíjet, ani to, jestli ho bude dostatek. Ale i kdyby bylo plynu dost a byl laciný, jeho souhrnné emise z těžby, dopravy a spalování jsou zcela srovnatelné s uhlím (zde i s odkazem na studii).
Plynový ministr životního prostředí asi ekology nepotěšil
Co to celé znamená?
Ministr Hladík chce lidem zásadním způsobem zkomplikovat přístup k nejjednodušší a nejlevnější možnosti vytápění. Náhradou jim nabízí pouze dražší možnosti. Se všemi jsou přitom spojená rizika, že může být problematické, pokud vůbec možné, zajistit jejich provoz.
Lidé v Africe, Jižní Americe i Asii však budou nadále topit čímkoli, co je napadne spálit. V domácnostech i v elektrárnách. Globální emise oxidu uhličitého tak budou nadále stoupat.
Požadavek Petra Hladíka je tak jen exkluzivní ukázkou zeleného pokrytectví. Které zaplatíme.