Doba čtení:3 m, 0 s
Pro další vývoj energetiky a průmyslu v EU budou velmi důležití dva noví komisaři. Španělka Teresa Riberaová a Nizozemec Wopke Hoekstra. Budou realisty, nebo naopak utuží zelené směřování evropské sedmadvacítky?
Před volbami do Evropského parlamentu věřilo mnoho voličů i politiků, že nový Evropský parlament a nová Evropská komise budou muset, alespoň pod tlakem ekonomických faktů, ubrat na tempu „zelené tranzice“, schované v Green Dealu. To se mělo, podle předpokladů, projevit i na politice staronové předsedkyně komise Ursuly von der Leyenové. Očekávalo se, že alespoň zmírní tempo prosazování „zelené tranzice“, pokud rovnou nepřistoupí k jejímu přehodnocení.
Jenže sázka na to, že Leyenová pochopí, do jakých problémů vede EU, se však záhy začala ukazovat jako špatná. Například proto, že na místo eurokomisaře pro klima si vybrala křesťanského demokrata z Nizozemska WopkeHoekstru (zde), který v její první komisi nahradil před rokem „zeleného cara“ Franze Timmermanse. A na post místopředsedkyně odpovědnou za životní prostředí a energetickou transformaci zvolila španělskou socialistku Teresu Riberaovou. Ta sluje coby přesvědčená odpůrkyně jádra. Při „grilování“ designovaných eurokomisařů v europarlamentu již oba stihli ukázat, zda je rozumné od nich očekávat střízlivější přístup, než jaký komise razila dosud.
Hoekstra prohlásil, že nynější cena emisních povolenek okolo 64 eur za tunu oxidu uhličitého není vysoká (zde). Uvedl to v odpovědi dotaz europoslance Ondřeje Knotka (ANO). Ten se jej přitom ptal na to, zda komise podnikne nějaké kroky proti spekulantům, kteří zvedají ceny povolenek. Z prohlášení Hoekstry je však zřejmé, že s kroky ke stabilizaci a předvídatelnosti trhu s povolenkami, jež výrazně negativně ovlivňují ekonomiku provozu uhelných elektráren, se od něj nedá počítat. Povolenky přitom nakupují i plynové elektrárny, jejichž provoz je nejdražší, a jež mají nahradit ty uhelné. Jen povolenek zatím potřebují zhruba o polovinu méně, než ty uhelné. Ovšem ve chvíli, kdy dojde k započítání všech skleníkových emisí zemního plynu, tedy i těch z těžby a přepravy, budou jich plynaři potřebovat stejné, ne-li větší množství, než elektrárny uhelné. O tom se zatím stále „taktně“ mlčí.
Je tedy evidentní, že bude-li Hoekstra schválen, nelze čekat, že Evropská komise nějak přehodnotila svůj přístup k emisním povolenkám. Omezení jejich ceny je přitom právě tím, co lze pro bezpečný provoz energetiky udělat nejsnadněji. Leč nic takového se konat nebude. Takže tempo uzavírání uhelných elektráren se nezpomalí. V Česku na to dojde v letech 2026 – 2027. Náhradu za ně do té doby mít nebudeme v žádném případě.
Nizozemský kandidát na eurokomisaře současně bagatelizuje úpadek evropského automobilového průmyslu. Takže ani v tomto směru se od něj nedá čekat změna kurzu.
Teresy Riberové(zde) se zeptal Alexandr Vondra (ODS) na její přístup k jaderným elektrárnám a k prodlužování jejich životnosti. Její odpověď byla lakonická. „Je důležité respektovat rozhodnutí jednotlivých členských států, jak si zorganizují svůj energetický mix,“ řekla Španělka. Jenže, energetický mix je v kompetenci členských států i nyní. A ač jej komise oficiálně respektuje a přímo do něj nezasahuje, aktivně jej formuje svými nařízeními, jež tuto kompetenci obcházejí. Viz například již zmíněné emisní povolenky. Nebo unijní podmínky pro stavbu nového bloku v Dukovanech.
Z odpovědi Riberové se tedy nedá vyčíst vůbec nic. Ba naopak s ohledem na její vyhraněný protijaderný přístup lze očekávat aktivní kroky proti jaderným elektrárnám. Samozřejmě při respektování energetického mixu členských států…
Takže, pokud europoslanci navrhované eurokomisaře neodmítnou, na dosavadním tlaku na překotnou dekarbonizaci a zelenou tranzici se nezmění nic. A to, že by se našel dostatečný počet europoslanců, kteří Riberovou a Hoekstru odmítnou, je bohužel velmi nepravděpodobné i při novém složení unijního parlamentu. Takže změna kurzu se v Bruselu konat nebude.