Zaplatíme si vlastní blackout?

Evropská unie by prý měla zaplatit zemím, které v energetickém mixu stále mají zastoupené uhlí, za to, že od tohoto zdroje energie odejdou. Čím má být uhlí nahrazeno, už ale nezaznělo.

Podle odborníka na energetiku a klima Simone Tagliapietry by měla Evropská unie ukázat solidaritu s těmi zeměmi, které odklonem od uhlí zaznamenají ztráty, a motivovat je poskytnutím finanční kompenzace. Tento názor zazněl v komentáři pro Hospodářské noviny.

Čtěte také:
Mohly by si uhlí a euro v Česku rozumět?
Expert: Zavírání dolů je nebezpečné

Některé země v Evropě i nadále pokračují v podpoře výroby elektřiny z uhlí. Odmítání rychlého odchodu od tradičního zdroje zdůvodňují argumenty týkajícími se energetické bezpečnosti a obavami ze ztráty pracovních míst v uhelném průmyslu. Tagliapietra je přesvědčen, že na první pohled jsou tyto postoje sice oprávněné, i s malou podporou ze strany EU by ale žádný stát svůj odklon od uhlí dále neodkládal. Fakt, že si uhlí stále drží svou pozici v energetickém systému EU, je podle něj katastrofou pro klima, životní prostředí a pro lidské zdraví.

Problémem je, že Tagliapietra ve svém postoji řeší pouze sociální rozměr celé věci. Pokud se díváme pouze makro pohledem, tak asi lze přijmout jeho tvrzení, že zaměstnanost v uhelném sektoru již není v Evropě tím nejzásadnějším problémem. I v Polsku, kde v uhelném průmyslu pracuje 100 tisíc lidí, jde pouze o 0,7 procenta pracovních míst v zemi. Z pohledu Evropské unie by zřejmě teoreticky byl realizovatelný program pomoci horníkům, kteří by přišli o zaměstnání. Jiná věc je, kolik by to všechno stálo, zda by se pro takový projekt našla mezi členskými zeměmi shoda, a zda by nešlo o zcela zbytečnou ukázku sociálního inženýrství, jehož oběťmi by se staly statisíce horníků a jejich rodiny.

Ještě větší slabinou Tagliapietrova nápadu však je, že nenabízí alternativu, čím uhlí nahradit. Omezuje se pouze na velmi obecnou floskuli, že několika zemím se již úspěšně podařilo uhlí opustit. A jejich energetická bezpečnost či konkurenceschopnost přitom nebyla ohrožena. Je to prý jen otázka dobrého plánování.

Tohle tvrzení ale bohužel nemá s realitou nic společného. Nejlépe to ilustruje rozdíl mezi dvěma klíčovými evropskými hráči. Francie se uhlí může vzdát s lehkým srdcem, protože z něj vyrábí jen 5 procent elektřiny, tři čtvrtiny produkce obstarávají jaderná zařízení. Naopak Německo z uhlí vyrábí víc než 40 procent elektřiny, a po havárii ve Fukushimě se rozhodlo opustit výrobu elektřiny z jádra. Rychlý odchod od uhlí tak nepřipadá v úvahu.

A teď babo raď. Boj se znečištěním ovzduší resp. změnou klimatu je nepochybně důležité téma, které nelze podceňovat. Ovšem určitě by nebylo na škodu, kdyby se trochu přivřely kohouty, ze kterých do něj tečou obrovské peníze z kapes nás všech, a místo nich se dalo více prostoru zdravému rozumu. Hnát se dobrovolně směrem k hrozbě blackoutu, a ještě si za to platit, je totiž myšlenka, na které by vojín Kefalín mohl majoru Terazkymu vysvětlit, čo že si to představuje pod slovem absurdní.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
VIDEO: Extrémní golfové hřiště na korbách náklaďáků



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze