Doba čtení:4 m, 25 s
Ministryně životního prostředí by stále ráda skončila v Česku „dobu uhelnou“ do roku 2033. Co si o tom myslí poslanci Hospodářského výboru sněmovny? Až na výjimky zásadně nesouhlasí.
„Souhlasíte s tím, že je stále možné nahradit a zavřít české uhelné energetické zdroje do roku 2033 bez ohrožení energetické bezpečnosti? Pokud s tímto názorem souhlasíte, jakým způsobem uhelné zdroje bezpečně nahradíme?“ Tak zněla anketní otázka, kterou redakce iUHLI.cz zaslala všem 25členům sněmovního Hospodářského výboru. Po týdnu jsme získali odpovědi od devíti z nich.
Pět poslanců rok 2033 považuje za nereálný, jeden za spíš nereálný (podle kontextu odpovědi), podle jednoho je podmíněně splnitelný a jeden má za to, že reálný je. Poslední z odpovídajících se domnívá, že termín bude možné stanovit za rok.
„Ano, ale za určitých podmínek a nebude to snadné,“ říká k termínu z vládního programového prohlášení Róbert Teleky (KDU-ČSL), předseda podvýboru pro energetiku. „Uhelné zdroje budou mít velké ekonomické problémy přežít, ať už se je rozhodneme odstavit v roce 2033, nebo ne. V současné době mají velmi dobrou situaci díky drahému plynu, který je přímým důsledkem války na Ukrajině. Tato situace pomine spíše v horizontu měsíců nebo několika let, rozhodně dříve než v roce 2033. O náhradě uhelných zdrojů tedy musíme uvažovat tak jako tak. Fotovoltaické a větrné elektrárny jsou domácí zdroje podobně jako hnědé uhlí, dají se postavit v potřebném čase a dle mého názoru, ne však v potřebném objemu. Proto bude zapotřebí na to nastavit legislativu. Jinak bychom se mohli dostat do situace, že uhlí se odstaví z ekonomických důvodů a náhrada nebude, tedy elektřina se bude masivně dovážet a o energetickou bezpečnost tak přijdeme,“ rozvinul svůj pohled předseda. Podle jeho názoru je mimo realitu orientovat se na přebytek domácí výroby, neboť z Německa „ke všem jeho sousedům v mnoha hodinách poteče levná elektřina z obnovitelných zdrojů,“ domnívá se Teleky.
V tomto bodu se však jeho přesvědčení míjí s realitou. Německé OZE, stejně jako všechny ostatní, mají problémy s dodávkami v zimě, kdy je největší spotřeba. Například online grafy z německého webu Agora-energiewende (zde) to jednoznačně dokazují, stejně jako obdobné grafy ČEPS (zde).
Naopak za nedosažitelný tento cíl považuje Vojtěch Munzar (ODS). „Termín dekarbonizace 2033 je s ohledem na stávající situaci nereálný. Kvůli naší energetické bezpečnosti můžeme jeden zdroj opustit jedině v době, kdy za něj máme náhradu. Tím ovšem nemyslím přechod na plyn, masivní přechod na plynové zdroje v dnešní situaci považuji za zvýšení rizika pro naši energetickou bezpečnost,“ má jasno poslanec. A další poslanci mu přizvukují.
„Letošní dění, spojené s Ukrajinou, jasně ukazuje, že tlak na rok 2033 je chybný. Jsme ohroženi nedostatkem plynu i ropy a já se domnívám, že nám může hrozit i nestabilita v dodávkách elektřiny.
Uhelné zdroje jsou pevné, stabilní a dlouhodobě výkonné. Sám věřím jádru a podporuji ho, ale termíny plného výkonu nových JE jsou v čase posunuté za tento horizont,“ odpověděl Martin Kolovratník (ANO).
S názorem Munzara a Kolovratníka souhlasí i další poslanci. „Je to v podstatě jednoduchá rovnice. Odcházíme od ruské ropy a dřív nebo později se odstřihneme nebo budeme odstřihnuti od ruského plynu. Státy disponující zkapalněným plynem nedokážou pokrýt poptávku všech a přechod na zelenou energii také vyžaduje svůj čas. Logicky mi z toho vyplývá, že uhelné elektrárny budeme potřebovat delší čas, než na kdy je v tuto chvíli naplánován jejich definitivní konec,“ myslí si Libor Turek (ODS). Podobný názor má i Patrik Nacher (ANO), když o termínu 2033 říká: „Vypnout uhlí, zpochybňovat atom, odstřihnout se od ruského plynu, to takhle najednou nejde. Válka na Ukrajině změnila předchozí záměry a předpokládaná řešení. Šel bych cestou realismu, což tenhle záměr, myslím, není“.
„Zatím to vypadá, že v Česku budeme uhlí k výrobě elektřiny a plynu využívat o něco déle, než jsme původně plánovali. Věřím, že vláda brzy přijde se závazným stanoviskem,“ přidává se i Stanislav Blaha (ODS).
K samotnému termínu by se nerada vyjadřovala Klára Dostálová (ANO). „Podstatné není konečné datum, ale scénář odklonu od uhlí v jednotlivých letech. Nová vláda střílí ideologicky, aniž by pracovala s analýzami nových zdrojů a aktuálním plánem využití uhlí, plynu, jádra, obnovitelných zdrojů,“ říká bývalá ministryně pro místní rozvoj. Odvolává se přitom na loňské doporučení Uhelné komise, jež doporučila jako rok „uhelného exitu“ rok 2038. A současně volá po tom, aby vláda svolala zasedání této komise. V tom ji podporuje i její stranický kolega Martin Kolovratník. „Bez aktualizace plánu není možné střílet termíny,“ dodává Dostálová.
Ještě zdrženlivější v názoru je další zástupce STAN, Jiří Hájek. Podle něj je nyní stanovení termínu věštěním z křišťálové koule. „Zhruba na jaře příštího roku budeme schopni upřesnit odhad termínu nahrazení uhlí alternativními zdroji,“ je přesvědčen poslanec.
Z poslanců, kteří na naši otázku odpověděli, považuje jednoznačně rok 2033 za reálný termín jen Tomáš Müller (STAN). Náhradu za odstavené uhelné zdroje podle něj poskytne kombinace jádra a obnovitelných zdrojů (OZE). Bohužel jeho vize nepočítá s tím, že nový dukovanský blok má jít do provozu až o tři roky později. Navíc jde primárně o náhradu tamních stávajících bloků, takže jadernou kapacitu zvýší jen dočasně.