Uhlí potřebuje od vlády jasné slovo

Podle analytika Pavla Farkače by si vláda měla udělat důkladnou inventuru zdrojů, které má k dispozici a jak dlouho je možné je provozovat a za jakých podmínek a podle toho stanovit priority. Foto: Sev.en Energy

Do kdy se bude v Česku používat uhlí a za jakých podmínek – to je to, co by měla vláda říct provozovatelům hnědouhelných lomů a elektráren. Energetika totiž potřebuje mít jasné dlouhodobé rámce. Nejen kvůli zajištění stability soustavy, ale také kvůli investicím.

„Když dnes opravíte jeden blok elektrárny, přijde vás to zhruba na miliardu. Takovou investici nemůžete udělat bez toho, abyste měli jasno o návratnosti,“ říká manažer rozvojových a transformačních projektů skupiny Sev.en Pavel Farkač. Skupina provozuje dva hnědouhelné lomy a několik elektráren a tepláren, včetně Počerad a Chvaletic. Jenže jasné slovo je to, co nedala energetikům minulá vláda a zatím jim to dluží i ta současná. Ve hře je přitom stále snaha o ukončení provozování uhelných zdrojů k roku 2033, jak chce ministryně životního prostředí Anna Hubáčková. Současně energetici varují, že se do té doby nestihne nahradit jejich výkon jinými spolehlivými zdroji. A vše ještě zkomplikoval ruský útok na Ukrajinu.

Munzar: Odchod od uhlí v roce 2033 je nyní nereálný

Nejde přitom jen o samotné uhelné elektrárny, ale také o lomy, ze kterých odebírají uhlí. Kdyby se totiž nakonec vláda rozhodla, že se bude uhlí používat déle – což je podle energetiků jediná bezpečná možnost – musí s tím provozovatelé lomů počítat s velkým předstihem. „Například uvést znovu do provozu lom ČSA, který má skončit za dva roky, by vyžadovalo pět let práce. Uhlí v případných nových polích je totiž překryté 80metry zeminy, musely by se k tomu nakoupit a instalovat velké těžní stroje, připravit infrastruktura… Bylo by to vlastně stejné, jako otevírat úplně nový lom,“ přibližuje Farkač náročnost případného procesu. Situace však není stejná ve všech lomech.

Česko na cestě k brzkému nedostatku elektřiny

„Vláda by si měla udělat důkladnou inventuru zdrojů, které má k dispozici a jak dlouho je možné je provozovat a za jakých podmínek a podle toho stanovit priority,“ navrhuje Farkač. Například často zmiňovaný podíl v terminálu na LNG sám o sobě nic neřeší. K němu je totiž potřeba mít zajištěnou odpovídající kapacitu pro jeho přepravu potrubím. „Vláda by také měla mít aktuální energetickou koncepci, protože ta dosud platné už je překonaná,“ dodává. Vedení státu se podle něj také nezabývá zdroji, jež budou potřeba pro dorovnání výkonu, což je pro fungování elektrizační soustavy nezbytné. Tím spíš, že má růst podíl obnovitelných zdrojů, jejichž dodávky jsou kolísavé a zejména v zimních měsících téměř zanedbatelné. „jsem přesvědčen, že válka jednoznačně ukazuje, že uhlí je pro Česko zatím nepostradatelné. A bude tomu tak minimálně ještě příštích 10 let. Zamýšlený přechod na plyn není pro Česko bezpečný ani v elektroenergetice, ani v teplárenství s ohledem na omezenou dostupnost samotné komodity,“ říká jednoznačně Farkač.

Výsledkem vládního mlčení je však nečitelné investiční prostředí. To omezuje možnou aktivitu energetických firem a v důsledku tak oddaluje možnosti bezpečného vyřešení současných problémů energetiky, jež jsou spojené s válkou.