Doba čtení:3 m, 6 s
Vztahy Andreje Babiše a společnosti ČEZ lze označit za složité. Jakým způsobem se budou vyvíjet dál? Možných scénářů je několik.
Ještě před parlamentními volbami se začalo hovořit o možném, či spíše nutném rozdělení největší české energetické společnosti – ČEZ, mají-li být budovány v Česku další jaderné bloky. Tuto otázku bude muset řešit český stát jako největší akcionář ČEZ a budoucí vláda se tím jistě nadlouho zapíše do dějin české energetiky.
Čtěte také:
ČEZ vydělal 16,6 miliardy
Beneš: ČEZ by měl vydělávat přes 40 miliard
Zkusme v tomto okamžiku tento problém poněkud zúžit, a to jen na postoj lídra vítězné volební strany a pravděpodobného budoucího premiéra Andreje Babiše a zkusme odhadnout, jaké scénáře přicházejí v jeho případě v úvahu. Pozornost soustředíme na možný osud uhelných elektráren.
Andrej Babiš si může vybrat z několika přístupů:
- Stát jako firma.
To je výrok, který jsme z úst Andreje Babiše slyšeli vícekrát. Trochu nešťastná formulace, protože vede k mylné záměně a potlačení všech racionálních a prospěšných rolí státu za jedinou vlastnost, a to pouhou efektivnost. To nechme ale stranou. Co je důležité, z pohledu budoucnosti – dělení ČEZ tento přístup akcentuje finanční zisk. Tedy s co nejmenšími náklady přinést co nejvíce peněz. V takovém případě přicházejí v úvahu i prodeje aktiv, tedy i uhelných elektráren.
To by byla myšlenka, která může nalézt velkou podporu u podnikatelské veřejnosti, zejména u potenciálních kupců.
- Stát jako (skutečný) stát.
V této variantě by myšlenkové pochody byly vedeny spíše hodnocením strategických faktorů, jako je například energetická soběstačnost, bezpečnost, vliv na konečné ceny energií, zaměstnanost v regionech atd., ale možná i ekologické aspekty a ochrana klimatu. Trochu zjednodušeně řečeno, prospěch by nebyl hodnocen ani tak z pohledu státního rozpočtu, ale z pohledu celospolečenské občanské prospěšnosti.
Pro uhelné elektrárny by to mělo znamenat, že stát je nedá z rukou, ale budou pomyslně „hýčkány“ jako součást energetického mixu, byť jejich efektivnost může postupně klesat s rostoucí povinností nákupu emisních povolenek.
To by mohl být přístup s kladnou odezvou u široké veřejnosti.
- Andrej Babiš jako politik.
Tím je zde pracovně míněna vlastnost všech politiků, že se při svém rozhodování asi nevyhnou zvažování dopadu svých kroků na své voliče (skutečné i potenciální). Do hry také vstupují jednání o podpoře ze strany ostatních parlamentních stran, či výměny za jinou podporu atd.
Asi nelze říci nic konkrétnějšího. Snad jen dodat, že v takovém případě vstupuje do rozhodovacího procesu v prvé řadě veřejné mínění, média, marketing, tlaky a zájmy ostatních parlamentních stran apod.
- Andrej Babiš jako podnikatel.
Aniž by tím bylo míněno něco špatného, pokud o sobě Andrej Babiš několikrát prohlásil, že je pragmatik, pak pragmatičnost v sobě obsahuje i možnost zúrodňování svých vlastních podnikatelských aktivit. Jestliže pak dělení ČEZ bude spojeno s nějakou „privatizací“ a prodeji aktiv, pak by bylo přirozené, že se i Andrej Babiš může chtít zúčastnit soutěže o prodávaná aktiva. Ne snad osobně a aktivně, v nějakém konfliktu zájmů, ale nepřímo jako konečný vlastník Agrofertu.
Jaký scénář je ten nejpravděpodobnější? Asi to bude nějaká směs, a nejen některá z čistých cest, jak byly naznačeny výše.
V každém případě a abstrahováno od všech jmen atd. by nebylo dobré, kdyby jakékoliv rozhodnutí bylo rozhodnutím jednoho muže a kdyby se posuzování scvrklo jen na hodnocení jednoho čísla. Mohlo by to být ke škodě i samotných uhelných elektráren.
Jak vypadala výroba elektřiny v elektrárnách ČEZ ukazuje graf dále.
Graf: Struktura výroby elektřiny ve Skupině ČEZ
Mohlo by vás zajímat:
Norská elektropohádka je v problémech
Revoluce v lomech: Náklaďáky bez řidičů
VIDEO: Extrémní golfové hřiště na korbách náklaďáků