Čína má klima jako nástroj vydírání

Nejlidnatější stát světa pozastaví jednání „o klimatu“ se Spojenými státy. Kvůli Tchaj-wanu. Je to ostré varování pro EU. Protože tenhle krok jasně ukazuje, jak vážně tamní režim myslí svá slova o „boji proti oteplování“ a „uhlíkové neutralitě“.

Největší producent emisí oxidu uhličitého na světě, Čína, přeruší jednání s USA v otázkách klimatu (zde a zde). To znamená, že se spolu přestanou bavit dva největší emitenti CO2, kteří dohromady odpovídají za bezmála 45 procent jeho globálních emisí. Jestli za změny počasí opravdu může tento životodárný plyn, je to katastrofická zpráva. Jestli jsou změny počasí součástí přirozeného vývoje, což řada vědců mimo klimatický panel OSN (IPCC) vysvětluje, je to vcelku jedno. Tedy není. Protože o tom, jak Čína obecně přistupuje k ochraně životního prostředí, je obrovský problém tak jako tak. A kdo jiný, než Spojené státy, mají šanci Číňany přimět ke změně přístupu?

Ironií je, že se současně objevily zprávy o tom, že Senát USA schválil (většinou hlasu viceprezidentky) stamiliardový balík na podporu „klimatických“ opatření (zde). Jeho součástí jsou vyšší daně a více přerozdělování a zvýhodňování. Čili druhý největší emitent svoji produkci dlouhodobě snižuje, nyní k tomu – po vzoru socialistické EU – přidá i obrovský dotační program. Čína, jež sama produkuje 30 procent světových emisí oxidu uhličitého, se však s Amerikou o těchto otázkách přestane bavit. Přitom bez mezinárodní koordinace nemají izolované snahy, jako je ta EU (asi 8% emisí CO2), šanci na úspěch. Když k tomu připočítáme fakt, že Čína sama ohlásila, že do roku 2030 její emise stále porostou (když USA a EU je už snižují) a vzývané „uhlíkové neutrality“ dosáhne až v roce 2060, je celkem jasné, jak vážně „boj za klima“ tenhle stát bere. A také to, jak nutně dopadnou snahy o zastavení změn počasí…

Racionální záblesk v Německu. Vezme si Česko příklad?

Současně je jasné, jak nebezpečné je pro státy přijmout bezvýhradně zelenou ideologii, jejíž naplňování je extrémně finančně náročné a současně ohrožující prosperitu. Protože státy, které chtějí snižovat svoji uhlíkovou stopu, se stávají rukojmími těch, kterým je nějaká uhlíková stopa úplně ukradená. Navíc tato ideologie zapleveluje i jejich domácí politiku. Jak moc, ukázal před pár dny německý kancléř Olaf Scholz, když podmínil souhlas s prodloužením provozu jaderných elektráren schválením omezením rychlosti na dálnicích. Ve jménu snížení emisí CO2. Vysoké ceny elektřiny a její hrozící nedostatek už přitom drtí německé firmy i domácnosti. Prodloužení provozu jádra by přitom mělo přispět k energetické stabilitě spolkové republiky.

Pro Scholze je tak zřejmě přednější oxid uhličitý, než životní úroveň Němců. Číňanům zase slouží oxid uhličitý jako odvetná zbraň proti USA. Aby nebylo důkazů o tom, jak je ideologizace klimatu nebezpečná, Rusko by nenapadlo Ukrajinu, kdyby si nebylo jisté závislostí evropských států na jeho plynu a dalších surovinách. Ta přitom v posledních letech výrazně stoupla právě kvůli snaze o dekarbonizaci. Tedy kvůli boji za klima.