Racionální záblesk v Německu. Vezme si Česko příklad?

Německý ministr energetiky Severního Vestfálska Andreas Pinkwart našel odvahu říct to, co zelení nechtějí slyšet. Dokáže česká vláda říct, že se uhlí v Česku bude používat dál, protože není jiná spolehlivá cesta? Foto: wikipedia.org

Zdá se, že v Německu by mohlo padnout tabu, spojené s frakováním plynu. Odváží se Česko také odhodit „zelené okovy“? Ty totiž spolehlivě vedou k vysokým cenám a nedostatku elektřiny.

Elektřiny, na rozdíl od plynu má a může mít Česko dostatek. Nesmí ovšem uvěřit tvrzením ČEZ o tom, že 5500 megawatt ze spolehlivých uhelných zdrojů se dá spolehlivě nahradit 6000 megawatt z nespolehlivých zdrojů. Vyjádření ministra energetiky Severního Porýní – Vesfálska Andrease Pinkwarta (FDP) o tom, že Německo by mělo, tváří v tvář energetické krizi přehodnotit zákaz frakování plynu k tomu nabízí inspiraci (zde). Stejně jako pobídka klimatického místopředsedy Evropské komise Franze Timmermanse, jež vyzval k dočasnému návratu k uhlí, aby členské státy EU předešly lidovým bouřím. „Pokud se naše společnost ponoří do složitého (společenského) konfliktu, protože nebude na energie, nedosáhneme ani našich klimatických cílů. Rozhodně se nedostaneme, kam potřebujeme, když nedostatek energií způsobí zásadní roztržení ve společnosti,“ varoval eurokomisař (zde).

Takové rozhodnutí však vyžaduje, aby si politici uvědomili zásadní skutečnost. Návrat k uhlí, stejně jako povolení frakování, jsou záležitostí na roky. Spustit ložisko plynu, nebo provozovat uhelný lom či uhelnou elektrárnu, to nejsou věci, které se na lusknutí prstu začnou a na lusknutí prstu skončí. Jen znovuotevření hnědouhelného lomu je záležitostí na pět let, jak pro iUHLI.cz upozornil manažer transformačních a rozvojových projektů ze společnosti Sev.en energy Pavel Farkač. „Například uvést znovu do provozu lom ČSA, který má skončit za dva roky, by vyžadovalo pět let práce. Uhlí v případných nových polích je totiž překryté 80metry zeminy, musely by se k tomu nakoupit a instalovat velké těžní stroje, připravit infrastruktura… Bylo by to vlastně stejné, jako otevírat úplně nový lom,“ vysvětlil (zde).

Ministr je pro povolení frakování v Německu

Těžaři uhlí tedy potřebují od státu garantovaný výhled na roky dopředu. To samé, ba ještě víc, platí pro těžaře plynu, kteří by se v Německu pouštěli do jeho frakování.  Velmi dobře je to vidět na jaderných elektrárnách v Německu. Jejich provozovatelé dali spolkové vládě jasně najevo, že není možné jejich ukončení provozu posouvat z roku na rok. Že stejně jako každý podnikatel, potřebují mít dlouhodobý výhled. To samé platí i v případě uhelných elektráren. „Když dnes opravíte jeden blok elektrárny, přijde vás to zhruba na miliardu. Takovou investici nemůžete udělat bez toho, abyste měli jasno o návratnosti,“ připomněl Farkač, jehož firma provozuje elektrárny ve Chvaleticích a Počeradech či v Kladně.

Kdyby se chtěla vláda Petra Fialy inspirovat uvedeným příkladem vestfálského ministra Andrease Pinkwarta, musela by tedy firmám říct, jak dlouho budou moci své zdroje provozovat. (Což jim musí říct časem stejně, protože někdo musí vyrovnávat výpadky obnovitelných zdrojů – v noci, za bezvětří, když je pod mrakem. Říká se tomu kapacitní mechanismus. K jeho zavedení vyzývá vládu i ČEPS, tedy nejvyšší česká autorita v energetice.  „Studie zdrojové přiměřenosti MAF CZ 2021 upozorňuje na potřebu zavedení kapacitního mechanismu v české legislativě. Kapacitní mechanismus zajistí předem zasmluvněný výkon pro hodiny, kdy výroba elektřiny z tržně nasazených zdrojů není schopna plně pokrýt spotřebu,“ připomněl v rozhovoru pro iUHLI.cz  ředitel sekce Strategie a rozvoj nových technologií ve společnosti ČEPS Karel Vinkler (zde).

Zásadní otázka ovšem je, jestli k něčemu takovému vláda vůbec sebere odvahu. Bohužel, tomu zatím nic nenasvědčuje. Vždyť ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek zahájil české předsednictví EU tím, že se zeptal vlád členských států na to, zda by nepřepustily další část svých pravomocí do Bruselu. Přitom to po něm ani mocichtivá Evropská komise nechtěla… Ať už však čeští politici odvahu seberou, nebo budou čekat na vývoj v Německu, cesta k energetické bezpečnosti je pro Česko pouze jediná. Pokračovat primárně v uhelné energetice, rozvíjet tu jadernou a být připraveni na to, až se konečně rozjedou modulární reaktory. Protože jiné bezpečné a stabilní zdroje energie – s výjimkou plynu – k dispozici nejsou. Proč tomu tak je jsme popsali zde, zde a zde.

Tvrdit něco jiného není popírání klimatické změny, ale popírání fyzikálních zákonů.