Čína – Tchaj-wan – oxid uhličitý, jak se to rýmuje?

Každým dnem roste počet letounů, kterými Čína narušuje tchajwanský vzdušný prostor. Každým dnem tak stoupá napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem. Co to vypovídá o čínské snaze snížit emise CO2?

Čínská lidová republika si bude dělat, co chce a nikdo, opravdu nikdo, jí v tom nezabrání. To je vzkaz, který vysílá Peking celému světu. Vysílají jej desítky vojenských letounů, které v posledních dnech ČLR vysílá nad ostrov Tchaj-wan, na kterém se rozprostírá Čínská republika. Cíl je zřejmý. Využít vládu slabého prezidenta USA a naprostou vojenskou bezmoc evropských států k ovládnutí a připojení Čínské republiky k Čínské lidové republice. Za prezidenta Donalda Trumpa by si to čínští soudruzi nedovolili. Za Joe Bidena do toho jdou po hlavě.

Čtěte také:
USA a Čína se přou o dovoz solárních panelů
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Nechceme a neumíme seriózně analyzovat, zda z toho bude, či nebude válka. Nebo jak velká ta válka bude. Byť nelze ignorovat možnost, že by vývoj mohl vést k až k aktivaci článku pět Severoatlantické smlouvy. Zjednodušeně tedy k tomu, že by členské státy NATO, včetně Česka, byly povinovány zahájit válečné operace vůči Číně.

Můžeme však připomenout jinou v současnosti zásadní otázku. Bez obrovské a rychle změny energetiky Čínské lidové republiky není možné, aby lidstvo srazilo emise oxidu uhličitého na požadovaná množství. Tato jediná země totiž do ovzduší vypouští asi třetinu všech lidmi vytvořeného CO2. Tato země však dosud neudělala v redukci svých emisí prakticky nic. Než začnou její zastánci popisovat množství fotovoltaiky a větrných parků, jež Čína bezesporu spustila, ať se nejdřív podívají, kolik desítek uhelných elektráren ročně uvádí do provozu. Že mají lepší emisní parametry, než většina starších evropských, je jedna k logické, za druhé to nemá význam. Ty v Evropě (a USA) se odstavují. Čína spouští nové. Státy EU stojí za zhruba sedmi procenty světové produkce CO2. A tuto produkci stále snižují. Čína stojí zhruba za třetinou a svůj podíl stále zvyšuje. Za termín své „klimatické neutrality“ ohlásila rok 2060. Tedy o deset let později, než EU.

Brusel ovšem tvrdí, že Čínu donutí k tomu, aby vypouštěla méně oxidu uhličitého dříve, než to zatím vypadá, Třeba uhlíkovými cly. Ty samozřejmě v důsledku zdraží čínské zboží Evropanům. Jenže, může to fungovat? Bude někdo, kdo nyní balancuje na ostří meče, zda bude či nebude válka, brát ohled na přání nějakého Bruselu? Bruselu, který nemá jediného vojáka a geopoliticky v podstatě neexistuje. Lekne se Čína unijních uhlíkových cel, když se zjevně nebojí války, ve které by proti ní mohly stát i Spojené státy americké?

Nebo jinak. Kontinentální Čína ženě konfrontaci s ostrovní Čínou do krajnosti, protože věří, že Joe Biden je slabý prezident. Je Ursula von der Leyenová silnější osobnost, která má za sebou větší hospodářskou a vojenskou sílu? Všichni víme, že ne. A také bychom si měli uvědomit, že současnou kontinentální Čínu k ničemu nedonutíme. A už vůbec ne ke snižování emisí oxidu uhličitého.