V progresivně zaměřených článcích a diskuzích pod nimi vypadá vše jednoduše, zdravě a udržitelně. Jenže tam nebývá celá pravda, případně je zkreslená. A začíná to již v titulcích.
Tři příklady z poslední doby ukazují, jak snadné je manipulovat s tím, co si lidé myslí. Například titulek článku z portálu Novinky.cz tvrdí, že podle dětí by prezident mohl být mladší a vegetarián (zde). Jenže při čtené textu nejdřív zjistíte, že redaktoři své názor sbírali pouze v jedné pražské škole a ještě jen v některých třídách. A pak se dočtete, že prezidenta vegetariána si ze všech dotázaných přálo jen jediné dítě: „Co se týče jídelníčku, správná hlava státu by podle dětí měla jíst zdravě. Tedy ovoce, zeleninu a maso. Podle jedné ze studentek by ale mohl nový prezident být vegetarián, prý aby ochránil přírodu.“ Oproti titulku propastný rozdíl. Titulek je po takovém zjištění zcela jasně manipulativní.
Druhý příklad je sofistikovanější. Jde o diskuzi pod blogem s názvem „Jaká zelená energie? Když celý podzim nesvítí slunce a nefouká vítr“, ve kterém autor rozebírá loňské klimatické podmínky na severozápadě Čech (zde). Někteří nesouhlasící diskutéři upozorňovali na to, kolik má Německo z větrných elektráren právě v tu chvíli, nebo na to, že vítr v prosinci zajišťoval mezi 10 – 25 procenty elektřiny v EU. Dávali tak najevo, že ve stejnou chvíli není všude stejné počasí, což je samozřejmě pravda.
Jak přemýšlí klimatická aktivistka?
Jenže je také pravda, že tam, kde nesvítí slunce, nebo nefouká vítr, občasné zdroje energie (OZE) nedodají prostě nic. Což je to, na co autor upozorňoval. (Mimochodem, fotovoltaika nedodává pravidelně každou noc a tento výpadek se týká poloviny planety.) Ignorovat takové situace, které zejména v zimě trvají i více než týden, je tmářství, jež vede k průšvihu a skutečné tmě.
Brát tyto situace v úvahu však znamená přiznat limity OZE. Přiznat také to, že by se jich muselo postavit daleko víc – aby se mohly vzájemně vykrývat, nebo aby mohly nabíjet baterie či zcela neefektivně vyrábět vodík. Více OZE znamená větší náklady, které se budou někde muset projevit, i když státy dotacemi nešetří. Jenže tohle přiznání jaksi z úst zelených ideologů a lobbistů, nebo lidí, kteří jim bezvýhradně uvěřili, ne a ne zaznít. Přitom nevyrovnanost dodávek z OZE je patrná i ze zmíněného příspěvku, kde diskutér uvádí v rámci měsíce rozpětí dodávek mezi 10 až 25 procenty. OZE prostě nemůžou nikdy dodávat kontinuálně.
V podobném duchu se, bohužel, stále nese většina článků na téma OZE. O jejich limitech se mlčí, o nákladech také, ale tvrdí se, že jsme zaspali s jejich výstavbou. Zamlčuje se tedy sama podstata problému vnucovaného přechodu na OZE.