Doba čtení:2 m, 54 s
Dokud dětské nebo adolescentské nápady zůstanou dětem nebo adolescentům, je všechno v pořádku. Jen se jich nesmějí chopit dospělí.
Tušíte, kolik nynějších dětí a teenagerů zná Johna Lennona? Bude jich asi méně, než by třeba čtyřicátník čekal. Ale asi není divu, následkům atentátu podlehl Lennon už právě před 40lety, v roce 1980. Kdyby jej však dnešní mladí znali, nenechali by se tak snadno zneužívat profesionálními aktivisty a zelenými lobbisty. Znali by totiž jeho kdysi okřídlený výrok:
„Nevěř nikomu, komu je přes třicet!“
Jenže oni uvěřili. A tak se z nešťastné Grety Tunbergové stala globální celebrita, jež kvůli svému neštěstí dělá nešťastnými stovky milionů lidí. A současně pomáhá stovkám lidí k závratným ziskům. Stejnou roli ochotně hrají všichni školáci, kteří se účastní akcí Pátků pro budoucnost (Fridays for future). I jim sebrali jejich aktivitu aktivistická média a profesionální zelení aktivisté, kterým posloužili jako „kanonenfutr“.
Čtěte také:
Stabilita výroby z OZE je iluze
Havlíček: Jádro zajistí energetickou soběstačnost
Do stejné role se v posledních měsících snaží česká média (např. Aktuálně zde, iRozhlas zde) vmanévrovat sestry Aničku a Elišku Víravovy. Děvčata školou povinná (12 a 15 let) jsou z domova vedené k zájmu o životní prostředí a ekologii a časem se tak dostala k tomu, že na youtube natáčejí videa s promluvami či tipy na to, jak se chovat šetrně k životnímu prostředí. Jejich aktivita působí sympaticky, především proto, že nenařizují, nestraší, nýbrž jen nabízejí a vysvětlují či ukazují, jak to dělají ony. Což je ve srovnání s exaltovaným projevem Grety úplně něco jiného. Lidského.
Možná ale také berou celou věc vážněji, než si samy připouštějí. Alespoň to tak vypadá, když v rozhovoru v DVTV hodnotí své dětství: „Bezstarostné dětství nemáme, protože vidíme ty problémy, které se týkají naší budoucnosti, trápí nás to a právě proto s tím chceme něco dělat.“ Také nelétají na dovolenou. I když let kvůli konání něčeho dobrého, třeba dobrovolničení, je podle nich v pořádku.
Každopádně se sestry srovnávání se švédskou autistickou aktivistkou nevyhnou. Nicméně jej odmítají, vysvětlujíc, že se zaměřují spíš na jednotlivce, na to co, co může udělat každý. Zdá se, že nepovažují retu ani za svůj vzor, ani se s ní nijak nesrovnávají. A její styl i ony považují za poněkud přehnaný.
Návštěvnost jejich videí (zde) obsahem a zpracováním odpovídajícím jejich věku, se pohybuje od několika stovek do pár tisíc návštěvníků. Někde mezi nimi byli i porotci Ceny Josefa Vavrouška, kteří mladým slečnám udělili tuto cenu v kategorii Ekozásek roku 2019.
Děvčata se zúčastňují akcí Centra ekologické výchovy a také o tom točí své příspěvky. A tam někde zřejmě začíná to, před čím varoval Lennon. Ti co jim je přes 30, se prostě nerozpakují a využijí ty mladší pro svoje cíle. Stejně, jako když se sestry Víravovy chopily mikrofonu na shromáždění Za zdravou krajinu (zde). Akci, která bez ohledu na svůj rozumně znějící název, semlela i všechny klimatické mantry církve zelené ekologistické.
Což je přitom přesně to, co Anička s Eliškou ve svých videích nedělají. Ty vysvětlují třeba to, jak můžete doma šetřit vodou, nebo ukazují, jak byly sázet stromky. A ano, říkají to tak, jak to odpovídá tomu, že jedné je 12 a druhé 15 let. A bylo by skvělé, kdyby je to zelení aktivisté nechali dělat dál a nezkoušeli je tahat před kamery a ne demonstrace. Protože tím jim udělají dětství ještě méně bezstarostné, než si ho udělaly děvčaty samy. Nebo je naopak jejich cílem právě co největší ohlupování a strašení dětí, ve kterém byli tak úspěšní jejich souvěrci ve Velké Británii? (zde)