Doba čtení:2 m, 32 s
Česko se musí připravit na energetické využití vodíku, i když nemá ideální podmínky pro jeho výrobu a vodík se bude muset začít dovážet ze zahraničí. Na diskusním setkání to uvedli vrchní ředitel sekce ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí Petr Holub a náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák (Piráti). Odborníci ale upozorňují, že není jasné odkud a za jakou cenu jej bude možné dovézt.
Jako zdroj energie by se měl vodík využívat například v teplárnách a v těžkém průmyslu, pro domácí vytápění a pohon menších dopravních prostředků to není pravděpodobné.
„Myslím si, že končí doba, kdy jako stát můžeme zkoušet podporovat strategicky nebo finančně různé projekty. Je třeba se zamyslet, kde využití vodíku bude dávat smysl, kolik ho bude místního, kolik ho bude dovozového a co potřebujeme podpořit. Je třeba se podívat, odkud bude vodík dovážen a připravit rozvody a trubky,“ řekl Holub. Podle něj se bude muset částečně podpořit i výroba vodíku v ČR, protože k tomu státy zavazuje směrnice Evropské unie o obnovitelné energii.
Na vodík podle Třešňáka stát nenahlíží jako na náhradu elektrické energie, ale jako na doplnění akumulace. Pro produkci takzvaného zeleného vodíku, který se vyrábí s použitím obnovitelných zdrojů energie, v ČR nejsou nejlepší podmínky, podotkl Třešňák. Výroba vodíku má přitom už do roku 2027 své stanovené cíle a počítat se s ním musí. V první fázi se bude podle Třešňáka využívat hlavně v průmyslu a jeho cena bude poměrně vysoká. „Následovat bude etapa globální, kdy bude možné využít například současnou plynárenskou infrastrukturu a vodík dovážet, a pak ta nejvzdálenější etapa nové technologie, kdy se předpokládá dosti dostupná cena vodíku,“ dodal náměstek.
Vodíkové plány mají velké trhliny
Evropa si dala za cíl být do roku 2050 uhlíkově neutrální. S vodíkem počítají strategické plány EU v příštích letech jako s důležitým alternativním palivem v dopravě, zároveň by měl hrát roli v dekarbonizaci průmyslu. Na rozdíl od baterií umožňuje dlouhodobější skladování energie. Podmínkou nicméně je, že to bude zelený vodík. Do roku 2030 ho chce Evropa produkovat s minimálními emisemi až deset milionů tun.
Z propočtů České vodíkové technologické platformy HYTEP vyplývá, že v roce 2030 se bude v České republice vyrábět a spotřebovávat kolem 20 000 tun zeleného vodíku. V současnosti se v Česku vyrobí 120 000 až 130 000 tun vodíku z ropných zbytků nebo ze zemního plynu. Zeleného vodíku se nyní vyrábí zanedbatelné množství, které se neblíží ani jedné tuně.
Svaz průmyslu a dopravy ve své studii dříve uvedl, že by se stát měl důsledněji a systematičtěji zaměřit na využití vodíku v průmyslu či dopravě. V opačném případě hrozí, že po roce 2030 budou firmy mimo jiné platit vysoké pokuty za nedodržování evropských směrnic a mít dražší emisní povolenky. Podcenění nástupu vodíkové ekonomiky v ČR pak může mít negativní dopad na růst ekonomiky, zaměstnanost a příliv nových investic.