Doba čtení:3 m, 42 s
Zřiďte nový úřad, soustřeďte se na elektromobily, modulární reaktory, vodík a rychle stavějte nové zdroje. Tak se dá rychle shrnout studie Aspen Institute a poradenské společností Boston Consulting Group. Studie je kvalitním souhrnem, ale má dvě zásadní chyby.
Další a další poradci přicházejí s tím, že musíme co nejrychleji naskočit na zelenou vlnu. Studie, kterou minulý týden vydal Aspen Institute Central Europe spolu s poradenskou společností Boston Consulting Group se kromě toho snaží nabídnout směry, na kterých by mohlo Česko vydělat (zde). To je jistě chvályhodné.
Zda jsou to náměty realizovatelné, není však úplně jasné. Studie totiž doporučuje například zaměřit se na baterie do elektromobilů. Nic proti tomu, ale ve stále zelenější EU je pro takovou produkci nezbytné zajistit nejen samotné suroviny, ale také odpovídající množství zelené energie. Tedy té, vyrobené z občasných zdrojů energie, nepřesně nazývaných obnovitelné (OZE).
Aktivisté chtějí konec uhlí, i když není náhrada
I největší optimisté přitom připouštějí, že praktická využitelnost těchto zdrojů je v tuzemsku nízká. U dlouhodobě prosazované fotovoltaiky asi 12 procent, u větru, který však má smysl budovat jen zhruba na pětině území, asi 23 procent. Což není úplně ideální charakteristika energetického zdroje pro fabriku s nejlépe třísměnným provozem. K tomu se ale ještě dostaneme.
Ať už jsou doporučení této studie realizovatelná nebo ne, představuje materiál dobré shrnutí toho, co znamená setrvání u Green Dealu. Něco takového nám měla předložit Fialova vláda. Jenže ta to nedokázala. Takže studii je v každém případě dobré si přečíst. Mimo jiné i proto, že předpovídá téměř dvojnásobný růst spotřeby elektřiny, což je předpověď, kterou stále řada zelených aktivistů i politiků odmítá. Škoda, že se takový materiál neobjevil tak před pěti šesti lety.
Chybí podstata
Co však studie, bohužel, nerozebírá, jsou záležitosti spojené se samou podstatou celé zelené transformace. Opomíjí totiž (ne)výkonnost OZE a nasazení modulárních reaktorů bere jako hotovou věc. K tomu zcela vynechává akumulaci elektřiny, bez které OZE do značné míry ztrácejí smysl. A zvyšuje to nároky na jiné zdroje. Akumulace navíc dramaticky mění výslednou cenu celé transformace.
Ty autorům studie vychází (konečně někomu!) na 3,2 bilionu korun do roku 2050. Jenže podle současných cen by bateriová záloha (jinak to zatím neumíme) pro Českou republiku na 14 dnů přišla přibližně na 20 bilionů korun. A to je, panečku, rozdíl! Platit za něco 3,2 bilionu, nebo 23,2 bilionu…
Šílená cena? Jistě. Jenže dokud je jádro na černé listině pro Německo s Rakouskem, musíme stále počítat s tím, že všechna elektřina bude muset být z OZE. Ale ani v případě, že především modulární jádro nakonec dokáží realističtí politici prosadit, nutnosti stavby bateriových úložišť nás to nezbaví. Neboť k OZE, aby dávaly smysl, prostě patří. Takže s jádrem – bude-li, nebo až bude, jich budeme muset postavit asi polovinu. Což je pořád 10 bilionů. Investice pak tedy bude „jen“ 13,2 bilionu, ale to je pořád o 10 bilionů víc, než uvádí studie.
Vznikne úřad pro „klimatickou pravdu“?
Teď je ještě potřeba vzít v úvahu samotné fungování OZE. „Průměrný koeficient ročního využití VTE v ČR je 23 % (v průměru za roky 2015–2020; pro srovnání, u solárních panelů je to kolem 12 %),“ uvádí web Fakta o klimatu (zde). Ten lze těžko podezírat z toho, že nefandí občasným zdrojům. ČEPS uvádí pro letní měsíce u fotovoltaiky dodaný výkon na úrovni 60 – 70 procent výkonu instalovaného, ovšem v zimě dodaný výkon klesá na 20 a méně procent. Roční průměr větrných elektráren pak stanovuje na 25 procent. To je zoufalá neefektivita. K ní je však ještě nutné připočítat fakt, že v zimních měsících nejsou výjimkou dny, kdy slunce nesvítí vůbec a nefouká vítr. Takových dnů může být v řadě i 14. Právě odtud pochází nutnost mít bateriovou zálohu na dva týdny.
S odstavením uhlí a plynu (současný trend náhrady uhlí plynem nedává z hlediska emisí CO2 naprosto žádný smysl, celkové emise jsou prakticky stejné) se tak celá energetická soustava (včetně teplárenství) dostává na opravdu tenký led. A s ní i celá zelená transformace. Protože jestli se má přejít kompletně na elektřinu, musí jí být dostatek. Což je však právě to, co zdrojová základna s významným podílem OZE a nedostatkem či absencí řiditelných zdrojů nedokáže garantovat.
Bohužel, ani tato studie na to neupozorňuje. Stejně, jako na to neupozorňuje ministr průmyslu Jozef Síkela, ministr životního prostředí Petr Hladík, nebo sám premiér Petr Fiala.
Jenže dokud nevyřešíme bezpečné dodávky elektřiny v objemu, které lidé a firmy v evropských státech potřebují, je celý Green Deal pouze vzdušným zámkem.