EU nacpe do LNG miliardy. Hrozí slepá ulička

K nahrazení ročních 167 miliard metrů krychlových ruského plynu je pro EU zapotřebí přibližně 1 800 lodí – tedy pět denně. To vyžaduje 160 nových tankerů celkem za 35,2 miliardy dolarů. Ilustrační foto: wikipedia.org

Evropská unie investuje miliardy eur do infrastruktury ve snaze nahradit ruská paliva zkapalněným zemním plynem. To se však může ukázat jako pořádně drahá slepá ulička – jak pro daňové poplatníky, tak pro klima.

Problém je v tom, že LNG je také fosilní palivo. Je těženo ze země – v některých případech frakováním – a nakonec spalováno způsobem, který je destruktivní pro klima. Přesto jako by jej předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zařadila do kategorie obnovitelných zdrojů energie. A přesto EU v současné době investuje miliardy eur do infrastruktury, která buď zastará, nebo bude její údržba mnohem dražší, pokud unie nehodlá dále prohlubovat klimatickou krizi, napsal server dw.com.

Server upozorňuje, že tento obrat von der Leyenové, která stála v čele evropské zelené dohody, plánu EU na dekarbonizaci, by mohla unii přijít draho z ekologického i finančního hlediska.

Podle údajů Eurostatu je největším spotřebitelem plynu v EU Německo, následuje Itálie, Nizozemsko, Slovensko a Francie. Tyto země se nyní snaží nahradit dovoz plynu z Ruska dodávkami z jiných zdrojů.

Od začátku války se dovoz zkapalněného zemního plynu do Evropy zvýšil o 58 %,“ uvedla Paula Di Mattia Peraire, analytička pro oblast plynu ze společnosti Independent Commodity Intelligence Services (ICIS). Zejména Německo, Řecko a Itálie – a také Irsko, Francie, Nizozemsko a Polsko – proto rozšiřují svou infrastrukturu pro příjem LNG.

Německo bude roky vozit plyn z Kataru

V Evropě probíhá mnoho investic do LNG,“ řekl Peraire. „Pokud se všechny tyto projekty uskuteční, což je přibližně 15 nových projektů do konce roku 2024, zvýší se kapacita znovuzplyňování o 70 miliard metrů krychlových ročně.“ 

Obzvláště velké množství státních peněz plyne do pobřežních terminálů, kde se vychlazený LNG vykládá a ohřívá, dokud nebude moci být vtláčen do potrubních sítí. V současné době je těchto terminálů – zejména v Severním a Baltském moři – příliš málo na to, aby pokryly potřeby Evropské unie v oblasti plynu.

Navíc místo z východu na západ bude muset plyn LNG proudit ze Španělska, Francie a Nizozemska do střední a východní Evropy. Jelikož jsou však plynovody většinou jednosměrné, je „zpětný tok“ možný jen v omezené míře. Podle Fraunhoferova institutu by se musely kapacity Německa, které je v rámci Evropy geograficky centrální, a tudíž pro síť klíčové, přinejmenším zdvojnásobit, aby se tak mohlo stát.

Další vysoké náklady by přineslo zprovoznění flotily pro přepravu plynu do Evropy. Tanker LNG může pojmout až 175 000 metrů krychlových zkapalněného plynu, což odpovídá 90 milionům metrů krychlových méně hustého plynu z plynovodu. K nahrazení ročních 167 miliard metrů krychlových ruského plynu je tedy pro Evropskou unii zapotřebí přibližně 1 800 lodí – tedy pět denně. Podle Institutu pro ekonomiku a logistiku lodní dopravy by to vyžadovalo 160 nových tankerů v jednotkové ceně 220 milionů dolarů (212,5 milionu eur), celkem 35,2 miliardy dolarů.

Evropská unie oznámila svůj záměr stát se do roku 2050 klimaticky neutrální. Německo usiluje o rok 2045. Pokud však bude EU spalovat více LNG, emise se zvýší.

Zelení lobbisté jásají, zemědělci a obce si zoufají

Vodíkový fíkový list

„Dokonce i Mezinárodní energetická agentura říká, že by se nemělo investovat do fosilních paliv, do infrastruktury pro fosilní paliva. Pak budeme schopni dosáhnout klimatických cílů. Pumpování miliard eur do plynové infrastruktury ze strany EU je s tím v rozporu. Nemá smysl investovat do LNG a v Evropě obzvlášť,“ uvedla Ganna Gladkykhová, která se zabývá výzkumem přechodu na čistou energii pro Evropskou alianci pro výzkum energie (EERA).

A varuje, že deklarované plány na postupnou výměnu zemního plynu za ekologičtější paliva jsou především fíkovým listem.

Kdykoli se řekne, že infrastruktura je připravena na vodík, je to způsob, jak uklidnit veřejnost,“ vysvětlila Gladkykhová. „Příběh, který politici prodávají, je takový: Investujeme do LNG. Jsme si vědomi, že jde o fosilní paliva. Ale nebojte se, bude to ekologičtější, protože se zdokonalí vodíková technologie a pak už budeme vodík dostávat jen jejím prostřednictvím.

To ale nebude tak jednoduché. „Protože je vodík výbušnější, a tudíž nebezpečnější, přechod by vyžadoval jiné slitiny a materiály – a také „značné dodatečné investice“, řekl Rainer Quitzow, vedoucí výzkumné skupiny v Institutu pro pokročilá studia udržitelnosti. „Přechod na vodík není vyřešen,“ dodal.

Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie odhaduje, že dodatečné náklady na výměnu čerpadel, ventilů, přístrojů a bezpečnostních systémů by mohly činit až 20 % nákladů na výstavbu závodu na LNG. Současné cisterny a terminály by nezvládly přepravu vodíku, který se musí přepravovat a skladovat při teplotě -260 stupňů Celsia (500 F) – o 100 C chladnější než LNG.

Němci si za terminály na LNG pořádně připlatí

Kromě toho musí být veškerý vodík nejprve vyroben udržitelným způsobem pomocí větrné nebo solární energie a dopraven do Evropy, kde tyto prvky nestačí pokrýt potřebu.

Quitzow uvedl, že vidí „riziko, pokud vybudujeme infrastrukturu, která již nemá smysl, pokud chceme dosáhnout našich klimatických cílů“. To by bylo na úkor úsilí o zpomalení oteplování. „Jakmile jednou máte terminály a elektrárny,“ řekl, „může být těžké se od nich odpoutat – právě proto, že jste do nich tolik investovali.“

Plynovod vs. LNG: Co je horší pro klima? 

Při konvenční těžbě zemního plynu se uvolňuje méně emisí než při frakování. Na rozdíl od ruského plynu z plynovodů musí být plyn z Kataru nebo Spojených států před přepravou nejprve zkapalněn. Za tímto účelem je plyn stlačen tlakem a poté znovu „odtlakován“, přičemž se pokaždé dále ochlazuje. Při tomto procesu se provozem kompresorů ztrácí až 8 až 25 % výtěžku energie.

LNG se pak musí přepravit přes oceán. Čím delší vzdálenost, tím větší uhlíková stopa. Plyn z Austrálie přepravovaný do Evropy by měl pětkrát vyšší „klimatické náklady na přepravu“ než plyn z Alžírska.