Doba čtení:2 m, 54 s
Kvalifikované studie o tom, že plány unijní dekarbonizace jsou mimo realitu, existují – nepovšimnuty – už roky. První z nich vzala EU v úvahu až nyní. Může to státy v unii ještě zachránit?
Náhlý obrat Evropského parlamentu, navíc na návrh Evropské komise, v přístupu k elektromobilům, které po letech lhaní najednou uznala za ekologicko-klimatický problém, asi překvapilo každého (zde, zde a zde, hlavní česká média o tom mlčí). Nejvíc samozřejmě ty, kteří tato vozidla už mají, nebo si je chtěli pořídit. Prakticky stejně museli být ale překvapeni i ti, kteří je prosazovali, jak mohli a odmítali přitom zjevná fakta. O těch, kteří roky neúspěšně poukazovali na soustavné přehlížení faktů o životním cyklu elektromobilů, o nevyřešení recyklaci baterií, o závislosti na čínských dodávkách, ani nemluvě. Zejména pak u těch, kteří byli i na televizních obrazovkách terčem nevybíravé agrese elektromobilní lobby, jako profesor Jan Macek z ČVUT. Omluví se jim teď ti, kteří je neváhali nazvat lháři?
Těžko, protože tohle pro ně není prohraná válka. A možná ani prohraná bitva, nýbrž vítězství. Protože stejně, jako byly roky dostupné informace o neekologičnosti elektromobilů, existovaly veřejně i úvahy o tom, že skutečným cílem bruselské garnitury je výrazné omezení osobní mobility v prostoru EU. A tenhle krok by do takového scénáře přesně pasoval. Náhlé prohlédnutí Evropského parlamentu, že elektromobily jsou ještě špinavější, než auta s klasickými a od roku 2035 zakázanými motory, by mu poskytlo ideologické krytí. Stejně jako přezkoumání zákazu spalovacích motorů, ke kterému má dojít v roce 2026. Od něj si samozřejmě nyní lidé slibují, že zákaz odvolá, protože nemá žádný praktický smysl. Tedy kromě toho, aby zlomil vaz evropským automobilkám.
Jenže tohle očekávání může být zcela liché. Ono přezkoumání také může vést k tomu, že zákaz začne platit ještě dřív. Nebylo by to překvapivé. Proč? Protože již nyní má jistou nominaci nejsilnějšího bloku v europarlamentu na předsedkyni Evropské komise Ursula von der Leyen (zde). Dosavadní představitelka nekompromisní zelené ideologie EU. Žena, která po sms domlouvala kovidové vakcíny pro státy EU s šéfem Pfizeru a jejichž obsah dodnes není známý. Žena, která jako spolková ministryně obrany za nekřesťanské peníze zavedla těhotenské uniformy v bundeswehru v době, kdy jeho bojeschopnost byla blízká nule. Zvláštní shodou okolností i kvůli této zakázce vedla obsáhlou sms komunikaci, která pak – před vyšetřováním bundestagem – z telefonu kompletně zmizela.
Evropská komise vedená Leyenovou má ovšem na triku celou řadu dalších pozoruhodných skutečností. Tou základní, na kterou upozorňovali opakovaně i čeští europoslanci, je absence seriózních dopadových studií k agendě spadající pod Green Deal. Soustavné popírání, nebo alespoň ignorování argumentů energetiků a ekonomů o tom, že celá „zelená tranzice“ je v podstatě neproveditelná a povede pouze k chudobě. Systematické zastírání jejích astronomických nákladů, navíc bez jistoty dodávek dostupné elektřiny. Odmítání prostého faktu, že ani kompletní „uhlíková neutralita“ států v EU nepovede k zastavení vývoje klimatu. A samozřejmě i odmítání skutečné diskuze o klimatu a příčinách jeho vývoje. O neochotě k ochraně vnějších hranic EU, nebo finanční podpora Hamásu a dalších teroristických skupin z oblasti palestinské autonomie snad ani není třeba mluvit.
K optimismu zatím tedy není důvod. Protože „jedna vlaštovka jaro nedělá“. A také proto, že zmíněné rozhodnutí neobsahuje nic, co by se dalo nazvat jako pochopení, či uznání chyby. Změnu můžou přinést červnové volby do europarlamentu. Překvapivé rozhodnutí o špinavosti elektromobilů je proto dost možná součástí předvolební kampaně nynějšího levicového parlamentu. Zkrátka jen snaha sebrat soupeřům jedno z největších volebních témat.
V Česku se však zatím k eurovolbám chystá jen 35 procent voličů (zde).