Europoslankyně: Chybí nám dopadové studie

Martina Dlabajová si uvědomuje, že samotná EU emise CO2 ve světě moc nezmění. Foto: Martina Dlabajová Leemon

„Jde nám o čistší Evropu, ale musíme být realisté. Neměli bychom si klást cíle, o kterých nejsme přesvědčeni, že jsou vůbec splnitelné,“ je přesvědčená Martina Dlabajová.

Europoslankyně Martina Dlabajová hlasovala proti zvýšení emisních limitů na 60 procent do roku 2030 oproti současným 40 procentům. (Vůči roku 1990.) „Energetika postavená pouze na OZE by byla výzva a bezpečnost v tom hraje nemalou roli,“ říká v rozhovoru pro iUHLI.cz. I v té souvislosti kritizuje Unii za to, že málo podporuje vědu a výzkum.

Jste členkou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu.  Jak se tento výbor staví ke Green Deal a s ním souvisejícím emisním závazkům či jejich zvyšování?

Zelená dohoda a diskuse o tom, jakou strategii zvolit na cestě k udržitelné Evropě, jsou velkým tématem celého Evropského parlamentu, nejen jeho výborů, už dlouhou dobu. Není se čemu divit, je to zásadní rozhodnutí, které ovlivní nejen nás, ale především další generace. EU již loni přijala závazek, že se do roku 2050 stane klimaticky neutrálním kontinentem, tedy že nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů nebo je bude vyvažovat. Nebude to snadné, protože ne všechny země v EU mají kvůli odlišné struktuře svých ekonomik stejnou startovací čáru. To je případ i Česka a dalších zemí v našem regionu, jejichž hospodářství je do značné míry závislé na fosilních palivech. Přechod k nízkoemisní energetice pro ně představuje obrovskou výzvu a nemalé investice.

Čtěte také:
Do poloviny století se bez fosilních paliv neobejdeme
Kvůli nedostatku materiálu budou zdražovat stavby

I když se o Evropském parlamentu říká, že je ze všech institucí „nejzelenější“, tedy volá po nejambicióznějších cílech, tak i na jeho půdě probíhá poměrně zajímavá, a někdy i vyhrocená debata. Vidím to i při své práci koordinátorky politické skupiny evropských liberálů (Renew Europe) ve výboru pro průmysl, vědu a energetiku, na který se ptáte. Všem nám jde o čistší Evropu, kde se nám bude dobře žít, zároveň se ale snažíme upozorňovat na to, že nic není zadarmo a musíme být realisté. Osobně si myslím, že bychom si měli klást takové cíle, které dokážeme splnit. Nesmíme stavět vzdušné zámky, které se jednoho dne mohou rozplynout a nám zbydou oči jen pro pláč.

Považujete za reálné splnit emisní závazek zvýšený na pokles o 60 procent oproti roku 1990? (do roku 2030, pozn. red.)

To je přesně to, o čem mluvím. Být zdravě ambiciózní je v pořádku, ale měli bychom se vyhnout tomu, že si budeme klást cíle, o kterých nejsme přesvědčeni, že jsou vůbec splnitelné. Jsem v pravidelném kontaktu s českými firmami a vidím, že i byznysu je jasné, že stávající situace není udržitelná. Změny budou nutné a je potřeba s tím počítat a připravit se na to. Tady ale začínáme narážet na jeden velký problém, kterým je neexistence aktualizovaných dopadových studií. Celá Evropa prochází nelehkou situací kvůli pandemii COVID-19, která donutila vlády i podniky více se zadlužovat. Toto všechno je také třeba brát v potaz. Navíc nikdo neví, kdy současná krize skončí a kdy se evropskému průmyslu podaří znovu se postavit na nohy. Bez čísel a dat se neobejdeme.

O to více jsem ale přesvědčena, že je nutné ke stávající situaci přistupovat jako k příležitosti. Byznys by měl vsadit na inovace a nová řešení, a to platí i o otázkách spojených s tzv. zelenou transformací na klimaticky neutrální ekonomiku. V mé politické skupině evropských liberálů jsme nedávno představili celkem revoluční dokument, který se zaměřuje na malé a střední podniky a jejich roli v oživení unijní ekonomiky, které může jít ruku v ruce se „zelenými“ plány Evropy. Osobně jsem se na dokumentu podílela a myslím si, že obsahuje celou řadu dobrých nápadů. Jedním z nich je i rozpoutání „vlny renovací“, která by povzbudila podniky v odvětví stavebnictví a energetiky. Je tam toho ale více.

A splnění původního emisního závazku, tedy poklesu o 40 procent oproti roku 1990 považujete za reálné? (do roku 2030, pozn. red.)

Na základě původně přijatých závazků pro snížení emisí skleníkových plynů země EU vypracovaly své národní nízkouhlíkové strategie a kalkulují s nimi i jejich energetické a klimatické plány. Samotná Evropská komise vyhodnotila, že existující politiky a také plány členských států naznačují, že jsme na dobré cestě nejen ke splnění tohoto cíle, ale i jeho překročení. Jak ale také víme, Komise v Zelené dohodě zároveň avizovala, že musíme být v cílech ambicióznější, abychom dosáhli klimatické neutrality kontinentu do roku 2050.

Má tohle rychlé opouštění fosilních paliv opravdu význam pro globální klima, když v něm EU nikdo jiný nenásleduje – ba naopak – a celá Unie přitom vypouští pouhých 9 procent CO2?

Myslím, že jste tak trochu uhodil hřebíček na hlavičku. Evropa se skutečně na podílu emisí skleníkových plynů ve světě podílí necelými deseti procenty a sama toho moc nezmůže. Musíme proto ke stejné snaze a přijímání podobně ambiciózních závazků, jako má Evropa, přesvědčovat i další světové hráče. Na stranu druhou je dobře, že to Evropa nevzdává a nestojí pouze se založenýma rukama. Je dobře, že jdeme příkladem. Konec konců, jak můžeme chtít měnit svět, pokud nezačneme u sebe?

Je pro Česko bezpečné mít energetiku postavenou jen na OZE?

V první řadě je třeba zdůraznit, že jsou to členské státy, které rozhodují o svém energetickém mixu. Strategickému rozhodnutí by vždy měla předcházet debata na domácím hřišti a je dobře, že ji Česká republika vede. Myslím si, že se stále více ukazuje, že je důležité mít optimální mix různých druhů energie. Nesmí se zapomínat také na investice do modernizace energetické infrastruktury, řízení soustavy nebo inteligentních sítí.

Čtěte také:
Konec uhlí v roce 2033 by byla nezodpovědnost
Unucka: Uhelný exit v roce 2033 je naprosto nereálný

Může EU mít bezpečnou energetiku postavenou na OZE a posílání elektřiny napříč kontinentem?

To samé platí také o evropské úrovni. Energetika postavená pouze na OZE by byla výzva a bezpečnost v tom hraje nemalou roli. I proto jsem ráda, že EU je hlavním partnerem projektu experimentálního termonukleárního reaktoru ITER, který se nachází v jižní Francii. Je to největší projekt svého druhu, který se snaží získávat stabilní zelenou energii prostřednictvím termonukleární fúze. Je to opravdu úžasné a já to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Má práce v Evropském parlamentu mě na toto místo zavedla již dvakrát a já měla možnost osobně dohlížet na to, jak postupují práce. V kontrole projektu budu navíc pokračovat a moc se na to těším.

Jste také místopředsedkyní Výboru pro rozpočtovou kontrolu. Má podle vás EU pokračovat v naplánovaném tempu Green Dealu, nebo by měla kvůli nákladům spojeným s koronavirem podstatně zpomalit?

Úloha Výboru pro rozpočtovou kontrolu spočívá v dohledu a kontrole správného a cíleného využívání rozpočtu EU. Odpovědnost za samotnou správu rozpočtu leží hlavně na Evropské komisi, která se stará o rozdělení hlavního objemu všech prostředků. Můžete se spolehnout, že budeme přísní a budeme chtít obhájit každé vynaložené euro i s ohledem na aktuální situaci, v níž se evropská ekonomika kvůli pandemii koronaviru nachází. Abychom to však mohli posoudit a správně vyhodnotit, budeme potřebovat znát čísla. Jsem velkým zastáncem vytváření dopadových studií před každou přijímanou legislativou v EU. Musíme vědět, co naše kroky přinesou a jaký budou mít dopad na životy lidí nebo podnikání firem.

Může se EU současně vyrovnávat s koronavirem i přebudovávat celé své hospodářství, když obojí je na dluh? Nyní deficity států eurozóny dosahují bilionu eur, minimálně stejnou částku si vyžádá Green Deal jen do roku 2030…

Investice jsou v obou případech nevyhnutelné. Jak už jsem říkala, navrhovala bych k aktuální situaci a k Zelené dohodě přistupovat jako k příležitosti, byť si uvědomuji, že tomu musí předcházet změna ve strategickém uvažování. Musíme mít v rukou také zmiňované dopadové studie, které nám na této cestě pomohou a vytyčí možné mantinely. Jsem přesvědčená, že obnova ekonomiky může jít dost dobře ruku v ruce s podporou ekologických projektů. Digitalizace malých a středních podniků přece také přispěje k plnění „zelených“ cílů. Česko je silné ve vývoji nových inovativních postupů a ekologicky šetrných technologií, které pomáhají snižovat zplodiny vytvářené průmyslovou činností. Proč to více nepodpořit? S tím souvisí i má kritika vyčlenění nedostatečných prostředků v rozpočtu EU na podporu vědy a výzkumu. Jsou to právě věda a inovace, které nás mohou v této nejisté době nasměrovat na cestu k moderní, udržitelné a environmentálně šetrné ekonomice.

Poslankyně Martina Dlabajová působí v europarlamentu druhé volební období, zvolená je jako nestraník za ANO. Zastává pozici místopředsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu a je členkou výboru pro průmysl, výzkum a ekonomiku.