Doba čtení:1 m, 51 s
Demonstrace v USA a na západě Evropy souvisí dokonce i s energetikou. Respektive ukazují, že v obou případech jde o ideologii a o zbabělost odpovědných.
Kritické myšlení, realistický pohled na věc a ochota (někde už spíš odvaha) jej projevit je to, co bohužel chybí velké části politiků tváří v tvář aktivizmu. „Jestliže nemáme odpovídající bezpečnou náhradu, nemůžeme se vzdát toho, co máme a co funguje,“ to je věta, která mnoha politikům v takových chvílích nějak nejde z úst. Nejdřív nešla ani francouzskému ministrovi vnitra Christopherovi Castanerovi.
Čtěte také:
Emisní povolenky nás mohou dostat do kolen
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou
Šlo o situaci výbušnější, než je energetika, ale principiálně o tu samou. Šlo o odpor vůči aktivistům. V tomto případě šlo ovšem o aktivisty páchající výtržnosti v ulicích kvůli zabití zadržovaného černocha tupým policistou, který mu zaklekl krk. V reakci na to (a demonstrace kvůli tomu v samotné Francii) vyhlásil zákaz vyvíjení tlaku na krk zatýkaných, tedy nejen zakleknutí krku, ale i vzetí do „kravaty“. Věc měla ovšem háček. Jeho rozhodnutí potěšilo jistě nejen lidskoprávní a protirasistické aktivisty, ale také spoustu gaunerů, včetně těch, kteří na lidskoprávních demonstracích představují tvrdé jádro, které jakmile je to jen trochu možné, začíná bitky a rabování. Což je jeden z typů lidí, kvůli kterým policie existují a mohou používat i tvrdé metody při zatýkání.
Proti nařízení proto začali okamžitě protestovat francouzští policisté, kteří za tyto techniky nemají náhradu jinými, stejně účinnými chvaty. A pak se podařilo to, co je při ideologických střetech, bohužel, výjimkou. Ke slovu se dostal rozum. Výsledkem je dopis, který pólistům rozeslal generální ředitel Národní policie Frédéric Veaux, ve kterém vysvětlil ministerské rozhodnutí: „Zatýkací metody spojené se znehybňováním krku se nebudou nadále vyučovat v policejních školách, ale v praxi se mohou „s přiměřenou soudností“ nadále používat,“ popsal Deník, který o události informoval (zde).
Ona „přiměřená soudnost“ z policejního dopisu je přitom přesně to, co chybí jednání o energetice evropských zemí i o celém Green Dealu. Stejně, jako mu chybí kritické myšlení, které by umožnilo Ursule von der Leyen prohlédnout a uvědomit si a přiznat, že vítr a slunce zatím prostě nejsou náhradou „jinými stejně účinnými chvaty“. Tedy odpovídající, bezpečnou a stoprocentní náhradou za současné plně řiditelné zdroje.