Historie Tušimických dílen

Od počátku 60. let se odehrávala v kadaňsko ‑ chomutovské oblasti severočeského hnědouhelného revíru dynamická přeměna několika menších lomů na moderní a výkonnější provozy s velkolomovou těžbou. Lomy Libuše, Prunéřov, Milžany a Přezetice utvořily velkolom Nástup, respektive podnik Doly Nástup Tušimice.

Díky nasazování kontinuální dobývací techniky – velkostrojů a dálkové pásové dopravy – se nejen zvyšovaly objemy odtěžené skrývky a uhlí, ale vznikla také potřeba vytvořit moderní ústřední údržbářskou základnu – centrální dílny. Závod dílen a technických služeb – HS dílny byl organizačně začleněn do koncernového podniku Severočeský hnědouhelný revír – Doly Nástup, napsaly Hornické listy.

Jak vznikala opravárenská a údržbářská základno pro DNT

Už v roce 1964, jako ve vůbec první lokalitě revíru, byl na DNT uveden do provozu první technologický celek složený z rýpadla, dálkové pásové dopravy a zakladače. Právě v té době zde také začala výstavba potřebných prostorů pro opravárenské a údržbářské zázemí. Nová hala byla dokončena na konci roku 1966 a bezprostředně poté se do moderních dílen postupně stěhovaly původní šachetní dílny z obce Milžany. Nové dílenské prostory se vybavovaly jeřáby, horizontální vyvrtávačkou a dalšími obráběcími stroji, aby mohla být realizována rychlá a spolehlivá údržba a zajištěno odstraňování poruch veškeré používané těžební techniky nasazené na DNT.

Čtěte také:
Ženy na kolejích: Adéla Fousová strojvedoucí vlaků
Ženy na kolejích: Karla a Veronika Rádlovy

Velký apel byl soustředěn na rychlost provádění oprav, neboť ztráty v uhelné produkci vzniklé odstavením techniky byly daleko vyšší než náklady na údržbářskou činnost. Do rejstříku oprav lopatových rýpadel, parních a později elektrických lokomotiv, LH vozů postupně přibyla údržba a opravy kolesových rýpadel (prvním kolesovým rýpadlem tuzemské výroby bylo K 300 s kolesem o průměru 6 m a výkonem 735 kW). Proto bylo nutné centrální dílenský provoz doplňovat o nová specializovaná zařízení, jakými byly například nejrůznější soustruhy, zakružovačky, polohovadla, svářecí zařízení pro navařování hřídelí bubnů pod tavidlem či frézovací soupravy.

S nasazováním dálkové pásové dopravy a při složitější obsluze slaboproudé techniky se začaly uplatňovat nové profese vulkanizérů a montážníků slaboproudé údržby. Rok 1964 byl v historii skutečným milníkem. Zároveň s přeměnou malolomů na velkolomové dobývání uhlí se prováděla montáž prvních velkostrojů výkonové řady TC1 (rýpadla K 800, KU 300 a zakladače ZP 1 500) a připravovaly se realizace dodávek velkostrojů druhé výkonové řady TC2 (rýpadlo SRs 1 500 a zakladač ZP 5 500). Pro veškerou techniku bylo nutné zajistit opravy korečků, hřídelí drtičů, kruhadel velkostrojů, převodových skříní, bubnů a různých typů a rozměrů elektromotorů. Veškeré tyto činnosti měly být tedy koncentrovány v nových halách dílen s moderním technologickým vybavením v Tušimicích, kam se měla postupně přestěhovat střediska údržby z okolních malolomů.

První roky fungování nového dílenského provozu ve svých vzpomínkách přiblížil aktivní účastník budování velkolomu DNT Jiří Janota: „Moderní dílenský objekt byl projektován na údržbu strojů středního typu (K 300, K 800, ZP 1 500). Prosazením velkostrojů SRs 1 500 a zejména KU 800 se později potvrdila potřeba montážní haly pro těžkou montáž s jeřábem o vyšší nosnosti a dále dovybavení obrobny o horizontální vyvrtávačku a karusel. Organizačně byly uspořádány a vedeny Františkem Votavou. V roce 1970 měly dílny 21 technickohospodářských pracovníků a 283 dělníků. Řízením dílen byl od roku 1970 pověřen útvar hlavního mechanika podniku. Z hlediska potřeb těžebních provozů byla řada komponentů na nových těžebních a dopravních zařízeních nevyhovující a vyžadovala řadu úprav a rekonstrukcí, které prováděli ve spolupráci s pracovníky těžebních úseků lidé z dílen. Jednalo se jak o strojní části, tak i elektročásti. To se dařilo tak říkajíc za pochodu – při spolupráci s technickým rozvojem dolu a s různě aktivními či méně aktivními výrobci a dodavateli těžební techniky.

K hlavnímu cíli – udržení zařízení v provozu za dosažení uspokojivých těžebních výkonů – se tak podařilo dospět. Centralizace obslužných provozů si postupem času vyžádala změnu organizační struktury. Od září 1970 tak byly tušimické dílny sloučeny se střediskem technologické kolejové dopravy, lomové mechanizace, trafostanice s rozvodnami a silniční dopravy a těžby vypálených jílů do jednoho závodu – Závodu dílen a technických služeb.“

Široké spektrum činností Tušimických dílen

Od konce 60. let zajišťovali pracovníci dílen nejen preventivní údržbu a odstraňování nejrůznějších poruch na veškeré dobývací technice a úpravárenských zařízeních v drtírně. Při pravidelných revizích během odstávek prováděli kromě vlastní údržby i výměnu náhradních dílů, které v té době žádní dodavatelé či výrobci dobývací techniky nebyli schopni dodat. Ve spolupráci s technickým rozvojem vznikla tedy přímo v tušimických dílnách řada různých drtičů na uhlí a nadloží s tvrdými proplástky.

Čtěte také:
Ženy na kolejích: Lucie Pechová
Ženy na kolejích: Karla a Veronika Rádlovy

Do výrobního programu patřily také kruhadla a přeřezávací nože do koles rýpadel umožňující snížení kusovitosti, dále mechanické lopaty pro čištění korečků, přesypů a otěrů pod linkami pásové dopravy, tlumící štíty se seřezávači skluzů koles. Zdejší šikovní pracovníci si získali uznání od konstruktérů u dodavatelů těžební techniky. Ve spolupráci se specialisty z Krušnohorských strojíren řešili například pohon a zařízení pro automatickou tvorbu roviny pláně u rýpadel SRs 1 500 a KU 800. Problematiku krátké životnosti vstupních převodů převodovek pásových dopravníků zase zvládli v kooperaci se zástupci plzeňské Škody.

Zlepšovacích návrhů vzniklých v hlavách lidí z dílen byla celá řada: dopadová místa přesypů pásových dopravníků, válečkové stanice na DPD, úprava planetové skříně otoče rýpadla KU 800 v dělících rovinách, linky na opravy válečků DPD, zařízení pro obracení pásma a automatické zařízení pro napínání pásma při rozběhu. Výborně fungovala také elektrodílna. Kromě oprav elektromotorů tady prováděli během preventivních prohlídek výměny uhlíků a ložisek. Zdejší vyškolení pracovníci pečovali také o elektrozařízení velkostrojů a pohonů DPD, a to včetně nastavení ochrany na zařízení vysokého napětí.

Klíčovým článkem provozu dolu byla funkčnost dálkové pásové dopravy, neboť jakákoliv i sebemenší závada na pásovém dopravníku vyřadila z provozu celý komplex a ohrozila plnění těžby plánovaných objemů. Mezi nejčastější závady patřily poruchy převodových skříní a hydrospojek. Samostatnou kapitolou bylo poškození dopravního pásu. Se vším si dokázali a dokáží poradit vulkanizéři, kteří v nepřetržitém provozu dbají o to, aby spoje a opravy dopravních pásů byly kvalitní a veškeré opravy průrazů co nejdříve hotové. Také v případě DPD platí, že stále se zvyšující kvalita dílenských oprav a zavádění nových účinnějších technologií je pro provozovatele dobývací techniky velmi důležitá.

Co prozradily kroniky

Vzpomínky pamětníků doplňují záznamy vyhledané v kronikách někdejších BSP – brigád socialistické práce. Kromě normalizační době poplatných zápisů týkajících se socialistických závazků, patronátů nad pionýrskými skupinami, branných závodů, oslav MDŽ a VŘSR se v kronikách kolektivu mechaniky a hydrauliky a technického rozvoje a ocelových konstrukcí dá objevit celá řada zajímavých faktických informací dokládajících zkušenosti a zručnost tehdejších pracovníků. Týmy (tenkrát výhradně kolektivy) dílenských BSP se aktivně podílely na plánovaných revizích, operativně a rychle odstraňovaly poruchy a havárie dobývací techniky tak, aby výpadky těžby byly co nejmenší.

Pro snížení nákladů a kvůli permanentnímu nedostatku náhradních dílů v co nejkratší době vlastními silami renovovaly opotřebené náhradní díly velkostrojů. Záběr byl skutečně široký. Kromě dobývacích strojů se týkal také zařízení v drtírnách v Prunéřově a na Merkuru, třídírny v Tušimicích. V roce 1974 zde například dílenští vlastními silami sestrojili přípravek na zvedání ložiskových domků zakladače ZP 5 500. V roce 1980 byl v rámci technického rozvoje uveden do provozu velkokapacitní drtič na třetím skrývkovém řezu v Březně, kruhadlo rýpadla SRs 1 500 na druhém skrývkovém řezu Merkur. Zároveň byla vytvořena linka na opravu válečků DPD.

V roce 1982 se ve výrobním programu dílen objevilo také zařízení na čištění pod DPD, které bylo osazeno na upraveném kolovém traktoru. Dokumentaci k tomuto důležitému pomocníkovi plynulého provozu DPD vypracovali ve VÚHU Most. V tušimických dílnách ale nevznikaly jen sýpky drtičů, stolice na úpravu rozdělovacích vozů, nebo nejrůznější úpravy koles rýpadel. Nad rámec svých povinností dílenští pracovníci v roce 1981 zhotovili pro chomutovský státní statek tři obraceče sena vlastní konstrukce. V 80. letech zde bylo přihlášeno několik zlepšovacích návrhů. Jedním z nich byla například úprava řemenového převodu drtiče PD 1 800 a úprava dopadového roštu.

V roce 1984 začal na DNT zkušební provoz čelního uhelného kombajnu, který byl sestrojen ve zdejších dílnách. Autoři kronik zapisovali své záznamy letopiseckým způsobem tak, že vždy zpětně zaznamenávali události minulého roku. Proto se poslední záznamy v kronikách týkají roku 1988. Dozvídáme se, že v uvedeném roce ušetřili 20 tis. Kčs vlastní renovací náhradních dílů a že nadále ve svých provozech uplatňují metody A. D. Basova, týkající se práce při vysoké produktivitě a bez úrazů. „Kolektiv bude navštěvovat své nemocné členy kolektivu. Pravidelně se budeme starat o nástěnku a měnit ji podle aktuálních událostí,“ to je poslední zápis v kronice BSP kolektivu mechaniky a hydrauliky. Od té doby už v zápisech (a v celém hnutí BSP) nikdo nepokračoval.

Kvalita realizovaných činností, zručnost a schopnost zaměstnanců dílen už dávno nemusí být zdůrazňována a proklamována v kronikářských zápisech. Výsledky práce v tušimických dílnách PRODECO jasně garantují provozuschopnost veškeré těžební techniky na DNT. Tak tomu bylo, je a určitě ještě řadu let bude.

Mohlo by vás zajímat:
V Kodani vzniká unikátní spalovna se sjezdovkou
U Skotska popluje první větrná elektrárna
Švédská Kiruna ustoupí těžbě