Huth: Podceňují se důsledky omezování emisí

Radan Huth. Foto: odspraha12.cz

Globální oteplování i podíl lidské činnosti na něm je podle pražského klimatologa Radana Hutha faktem. Nelze však jen omezovat emise prostřednictvím zákazů, regulací a nových daní. Podstatné jsou také hospodářské otázky nebo svoboda. Řekl to v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Můžeme sice dál spekulovat, jak to bylo v minulosti a zda třeba desetina stupně při současných změnách nemůže být přičtena například změně sluneční aktivity, podstatné však je, že pokud bude dál přibývat skleníkových plynů v atmosféře, bude se dál oteplovat. To je mimo jakoukoliv pochybnost,“ uvedl Huth.

Čtěte také:
Hysterie kolem CO2: jen omyl, nebo podvod?
Tryskáčový boj se změnou klimatu

Oteplování planety se podle něj projeví v různých částech světa odlišně. Někde může způsobit zásadní problémy, jinde však může mít i pozitivní důsledky. „V celé střední Evropě na tom jsme docela dobře, žádné velké hrozby u nás nejsou aktuální. Bude tepleji, lyžaři si mnoho neužijí, protože ani na horách tu nebude sníh. Další věcí je změna srážek, což se promítá do bilance vody. Ale tak strašné to zase není, i když nejsem zemědělec. V posledních dvou třech letech se už mluví o extrémním suchu, ale to je spíše způsobeno výkyvem, protože klima si nelze představovat jako nějakou přímku, je přirozeně proměnlivé. Přesto: pokud jde o srážky, střední Evropa je oblast, kde nepozorujeme a ani do budoucna nepředpokládáme velké změny. Pravděpodobnější je jejich přerozdělení během roku – méně bude pršet v létě, více v zimě,“ vysvětlil klimatolog.

Tomu se nelíbí, že Evropská unie reaguje na změny klimatu v podstatě jen snahou o zásadní snížení emisí. „Avšak cest, jak se vypořádat se změnou klimatu, je víc. Jenomže politické vedení v Evropské unii i jinde přijalo za svou jedinou cestu redukci emisí. A co je hlavní snahou? Omezit, zdanit, regulovat, zakázat. Jsou ale jiné možnosti, ačkoliv zatím především v teoretické rovině. Například oxid uhličitý a další skleníkové plyny lze z atmosféry ve velkém odčerpávat a ukládat třeba do podzemí. Nebo regulovat oteplování tím, že se pokusíme snížit příkon slunečního záření zastíněním či zvýšením odrazivosti části zemského povrchu,“ nastínil další možnosti Huth, podle nějž je omezení spalování fosilních paliv důležité, ale nemůže k tomu dojít za každou cenu. „Tou přece nemůže být rozpad naší společnosti či to, že v porovnání s jinými regiony ztratíme konkurenceschopnost,“ zdůraznil.

Klimatický alarmismus, tedy požadavky na okamžité zastavení produkce oxidu uhličitého není podle Hutha na místě.

Jeho produkci opravdu nemusíme ihned zastavit. Hlavně je důležité si vše rozmyslet. I když je snižování emisí důležité, mělo by se opravdu investovat do výzkumu jiných metod, do onoho ukládání oxidu uhličitého a zachycování nebo odrážení slunečního záření. Tedy do toho, čemu se říká geoinženýring. Aby taková řešení bylo v budoucnu možné také přenést do reálného života,“ vysvětlil vědec, který vyučuje na UK klimatologii a současně pracuje v Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Je také šéfeditorem časopisu International Journal of Climatology, vydávaného britskou Královskou meteorologickou společností.

Huth rovněž vysvětlil, proč úplný přechod na obnovitelné zdroje, jaký uskutečňuje Německo, které si zakazuje jak uhlí, tak jádro, moc promyšlený není. „Co když nebude foukat vítr a zrovna nebude svítit slunce? Dokud neumíme elektrickou energii uložit a nebudeme investovat do přenosové soustavy, která by byla schopna přenést ohromné objemy ekologicky vyrobené elektřiny na velké vzdálenosti, třeba z jihu na sever, hrozí velké těžkosti. Němci se zatím potichu spoléhají, že v případě potřeby si elektřinu vezmou z francouzského jádra a z našich elektráren na hnědé uhlí.“

Při kladení důrazu jen na omezení množství emisí skleníkových plynů se podle Hutha současně podceňují společenské a společensko-ekonomické důsledky opatření spojených s naplněním rozmanitých emisních cílů.

Třeba se řekne: nebudeme jíst hovězí. A nikoho nezajímá, co bude se zeměmi, v nichž ekonomika i kultura jsou spojeny s chovem hovězího dobytka. V Argentině či Brazílii. Co tam začnou dělat? Nebo představy o tom, že nebudeme těžit ropu. Jenomže arabské státy jsou na jejím vývozu závislé. Řada z nich už teď vypadá jako přehřátý papiňák před výbuchem. Další věcí je cement. Při jeho výrobě se uvolňuje ohromné množství oxidu uhličitého. Jak se ale bude stavět, kde budeme bydlet? Zřejmě znovu v chýších. Možná se zakážou auta na naftu a benzin? Klidně bych jezdil elektromobilem za předpokladu, že s ním někam dojedu a že si ho budu moci dovolit a nebude stát dvakrát či třikrát více než normální auto. Takže mám docela obavu, že taková opatření i tady doma mohou začít rozdělovat společnost. Na ty, kteří si různé věci dovolit mohou, a ty, kteří na ně peníze mít nebudou,“ uvedl klimatolog, podle nějž mají aktivisté klapky na očích popř. je pro ně boj proti změně klimatu záminkou pro jiný cíl, pro snahu změnit společenský řád.

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
Autonomní náklaďák nemá ani kabinu
Sen každého kluka. Obří rypadlo na dálkové ovládání