Doba čtení:4 m, 13 s
Pořekadlo „košile bližší než kabát,“ platí i v Německu, které se dlouhodobě spoléhalo na ruské dodávky plynu. Ukazuje to, jak je závislost v energetice nebezpečná.
„Požadujeme dalekosáhlé snížení výroby elektřiny ze zemního plynu, prodloužení životnosti jaderných a uhelných elektráren, rychlou výstavbu alternativních zdrojů energie, utlumení cen energií,“ píší v otevřeném dopise radní města Reichenbach německému ministrovi hospodářství a klimatu a vicekancléři Robertu Habeckovi (Zelení). Mimo jiné to ukazuje, jak nebezpečná a krátkozraká byla německá orientace na ruské dodávky a jak tato politika Německu podvazuje možnosti vystupovat proti agresivnímu státu. Všem ostatním evropským státníkům to současně připomíná, jak nebezpečná je energetická závislost a jaké mohou být její důsledky.
Zdeněk Fajkus (více zde), který dlouhodobě žije v německém Mnichově, upozornil redakci iUHLI.cz na dva otevřené dopisy, které v srpnu dostali tamní vicekancléř Robert Habeck a kancléř Olaf Scholz (SPD). Spolu s demonstracemi za spuštění plynovodu Nord stream 2 to ukazuje, že defétismus vůči Rusku není výsadou jen části české společnosti. Současně je zajímavé vidět, že propast mezi názory politiků na energetiku a názory lidí na energetiku zeje také nejen v Česku. Německé vláda si totiž stále stojí za tím, že ukončí provoz zbývajících tří jaderných elektráren a nepřehodnotila ani svůj postoj k ukončení provozu uhelných elektráren. Naopak radní v Reichenbachu si energetickou realitu uvědomují a hledají bezpečnou cestu z krize.
„V tuto chvíli – podle našeho vyhodnocení – směřujeme vysokou rychlostí do vážné recese, vedoucí k masovým bankrotům zejména malých a středních firem. Zúčastnění zástupci (místní) ekonomiky mají existenční strach o své firmy, své rodiny a budoucnost svých zaměstnanců. Obavy o dostupnost základního zabezpečení elektřinou a plynem i obstarávání dalších surovin, nyní již ve všech oblastech, spočívají na řadě věrohodných důvodů,“ píší radní ministrovi.
Podle Zdeňka Fajskuse se není čemu divit. Podle něj se u některých odběratelů plynu v místním průmyslu zvýšila cena až o 700 procent. Připomíná i prognózu, že náklady na teplo a teplou vodu v bytě s 55 metry čtverečními stoupnou o 500 procent. Lidé tak zřejmě víc než politici považují zajištění stabilních dodávek energií za dostupné ceny za primární pro fungování společnosti i ekonomiky. A proto odsouvají „klimatické závazky“ na vedlejší kolej. Zkrátka „košile bližší než kabát“. Pozoruhodné přitom je, že současně požadují rychlé budování alternativních zdrojů energie, byť dosavadní výsledky těchto zdrojů, nejsou nikde na světě uspokojivé.
Ve zřejmé snaze ukončit energetickou nejistotu pro Německo ovšem lidé odsouvají na vedlejší kolej i sankce vůči agresorskému Rusku. Například radní Reichenbachu přímo požadují, aby si Německo přiznalo svoji „mocensko-politickou podřadnost a zrušilo sankce proti Rusku, zmrazilo dodávky zbraní na Ukrajinu a obnovilo diplomatické vztahy s Ruskou federací“.
„„V tuto chvíli se ukazuje, že škody způsobené sankcemi místnímu obyvatelstvu, vysoce převyšují jejich prospěch z hlediska zastupování zájmů obyvatel této země. Potřebujeme jasně přijmout poznání, že nás Rusko převyšuje z hlediska mocenské politiky, protože se nacházíme v do značné míry jednostranném vztahu závislosti,“ pokračují radní.
V podobném tónu se nesl i dopis 16řemeslnických svazů regionu Halle, jež stejně jako Reichenbach leží v bývalém Východním Německu. Představitelé řemeslníků se obrátili přímo na kancléře Olafa Scholze. V dopise sice kategoricky odsuzují napadení Ukrajiny Ruskem, ale zároveň se jasně vymezují proti jakémukoli německému angažmá proti agresorovi.
„Jako řemeslníci z mnoha rozhovorů s našimi zákazníky víme, že většina není ochotna obětovat svůj těžce vydobytý životní standard pro Ukrajinu. Není to ani naše válka! V roce 2002 člen vaší strany Peter Struck (SDP) prohlásil, že v Hindúkuši (Afghánistán) je bráněna bezpečnost Německa. Nikdo nemůže pochybovat o tom, že se to ukázalo jako chybný úsudek. Je nyní na Ukrajině hájena bezpečnost Německa? Ne, je to stejná chyba znovu o 20 let později. Podle publikace Transparency International Deuschland e.V. se Ukrajina umístila na 122. místě z hlediska korupce v roce 2021. Žádná jiná evropská země si zde nevede hůř. Za žádných okolností nelze mluvit o bezchybném demokratickém státě na Ukrajině a za tu vy chcete dát v sázku Německo?“ píše se v dopise. Zdeněk Fajkus k tomu však doplnil velmi zajímavý postřeh. „Existuje ještě jedna evropská země, která má horší postavení v žebříčku korupce – Rusko na 136. místě ze 180 hodnocených zemí světa.“
Ještě dál šli pořadatelé demonstrace za zprovoznění plynovodu Nord stream 2 (zde). Ti ji svolali pod heslem „Aby měla naše vlast budoucnost – otevřete konečně Nord Stream 2“. Jejich volání o víkendu vyslyšely 3000 lidí, kteří se sjeli do Lubminu, kde nefunkční plynovod vstupuje na německou pevninu.
Byť se evidentně nejedná o masové akce, z argumentace jejich protagonistů vyplývá jedna skutečnost, kterou politici v Evropě dlouhodobě ignorovali. Čím diverzifikovanější má stát energetické a dodavatelské portfolio, tím je suverénnější. A to nejen v energetice. Náhrada ruského plynu čínskými fotovoltaickými panely tak v žádném případě není bezpečným krokem. Stejně jako výměna závislosti na ruském plynu za závislost na počasí.