Jan Horáček: Energiewende v ČR opravdu nechci

Oteplování do poloviny století zastavit nejde, změny klimatu jsou nevratné. Současně nejde postavit energetiku jen na obnovitelných zdrojích. A to ani z environmentálních důvodů. Musíme najít realistický způsob nahrazení současné energetiky. To jsou některé myšlenky Jana Horáčka z Ústavu fyziky plazmatu AV, bývalého člena Stínové uhelné komise.

V říjnu Jan Horáček odešel z vlastní vůle ze Stínové uhelné komise. Kvůli tomu, že její členové nechtěli možnosti náhrady uhlí i ostatních fosilních zdrojů hledat s ohledem na reálné možnosti. Tohoto akademika přitom nelze podezírat z toho, že by fandil uhelným provozům. Ale odmítá popírat přírodní zákony a další fakta ovlivňující potřeby energetiky. Nabízí k zamyšlení řadu údajů. Některé neuslyší rádi příznivci co nejdelšího provozu uhelné energetiky, jiné se zase vůbec nebudou líbit lidem, kteří prosazují orientaci na obnovitelné zdroje.

Čtěte také:
Bezpečnostní hrozby při dostavbě Dukovan
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Vědec upozorňuje například také na to, že dosavadní německý způsob zapojení OZE do soustavy je možný jen v případě, že tak nejedná nikdo z jeho sousedů. Nebo na to, že kdyby Česko vsadilo na OZE, potřebovalo by asi 10 tisíc větrných elektráren a u každé baterii o rozloze vesnice, nebo přečerpávací elektrárnu.

V říjnu jste z vlastní vůle opustil řady Stínové uhelné komise, ve které jste byl od jejího začátku. Proč jste odešel?

Měli jsme společný cíl: upozornit vládní uhelnou komisi i veřejnost na nutnost začít řešit klimatické změny, jelikož považujeme dosavadní snahu za velice nedostačující. Vždyť co jsme dosáhli za ta mnohá desetiletí upřímných snah na všech úrovních společnosti, od jednotlivců až po prezidenty korporací a vlád, ve snižování emisí skleníkových plynů? Jen to, že emise jsou každý rok větší o 1,5 procenta, zatímco je nutný pokles o sedm procent, abychom se vyhnuli oteplení o více než 1,5^oC (viz IPCC OSN), které je považováno za již dramaticky zasahující nejen do ekosystémů „chudáků polárních medvědů“, ale i do ekosystému a civilizace Severní Ameriky a Austrálie, a taky do české krajiny od roku 2014, ve které jsou mnohem častější a intenzivnější sucha a záplavy, viz zde). Očekávaná ekonomická negativa jsou obtížně spočitatelná, nicméně dosahují srovnatelné náklady (viz zde) jako celá energetika.

Letošní ekonomická a dopravní omezení díky COVID-19 zhruba tuto potřebnou intenzitu poklesu emisí CO2 skutečně splňují,ale jaké je to současně drama! Nevěřím, že příští dvě generace lidstva budou akceptovat takové trvalé drama, které by se muselo stupňovat rok od roku stejně jako z loňska na letošek. Nevěřím, že se tudíž oteplování zastaví na 1.5^oC. Nezapomínejme taky na to, že klimatické změny mají setrvačnost téměř dvě generace. Tudíž toto oteplení do poloviny století už nelze zastavit a tyto změny jsou nevratné (viz zde). Toto století bude, s nadsázkou, příštími historiky pravděpodobně označováno jako stoletím klimatické změny, za kterou byla dominantně zodpovědná fosilní energetika.

Chceme tedy společně primárně co nejrychlejší možné uzavření uhelných dolů a elektráren do roku 2035. Rozešli jsme se ale v představě jak tento páteřní energetický systém realisticky nahradit.

Co jste od jednání Stínové komise vlastně očekával?

Očekával jsem přátelskou demokratickou diskusi a výstupy do médií. Což se splnilo.

Jak by se, podle vás, měly podobné – státní i nestátní – komise sestavovat? Mám na mysli kvalifikaci členů.

To není snadná otázka. Do této Stínové uhelné komise se ale členové nijak nehrnuli –  kdo měl zájem, zapojil se bez zásadní potřeby kvalifikace.

Čtěte také:
Osm otázek pro zelené aktivisty. A vládu
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Nebyl nedostatek kvalifikace členstva tím důvodem, proč jste se názorově rozešli?

Možná ano. Na druhou stranu ale organizátoři chtěli, aby v komisi byli lidé co nejvíce zastupující názory veřejnosti. Jádro této komise tvoří lidé z uhelných regionů, kterých se osobně těžba nebo spalování uhlí dotýká.

Vláda zastává názor, že budoucí energetický mix Česka má stát na jádru a obnovitelných zdrojích. Zelené skupiny však požadují, aby obnovitelné zdroje hrály podstatně větší roli, nebo aby rovnou byly páteří energetiky. Vy to vidíte jak?

Ačkoliv se to mnoha lidem nelíbí, jako fyzik s intenzivním osobním zájmem o ochranu životního prostředí, souhlasím s názorem vlády, že v ČR má být jádro dominantním zdrojem, podobně jako ve Francii, protože je nezávislé na počasí a denní době a je téměř bezemisní. Nechť je maximálně doplněné hydroelektrárnami, převážně novými přečerpávacími v horách, kde už ale není mnoho vhodných lokalit, plus biomasa – které ale není dost, takže by měla sloužit hlavně pro lokální vytápění – plus asi 10 procent větrné a v poslední řadě i solární energie. Ano, bohužel lidé z okolí Greenpeace, Zelený kruh, Limity jsme my a další požadují, abychom se zbavili všech fosilních paliv, primárně uhlí, později ropy a plynu, řekněme ideálně už do poloviny století, s čímž souhlasím, ale nepochopitelně také jaderné energetiky. Já tvrdím, že není environmentálně žádoucí ani ekonomicky možné energetiku postavit dominantně na zdrojích závislých na počasí a denní a roční době. Hned vysvětlím proč.

Zatím tvoří energetiku EU jen pár procent těchto zdrojů.V Česku máme nyní čtyři procenta solární a větrné elektřiny, ale až budou dohromady tvořit více nežli zhruba 20 procent, pak bude nezbytné energii akumulovat na bezvětrná zamračená období, která jsou běžná obzvláště v zimě, kdy je největší spotřeba tepla. Německo jakožto světový lídr tento problém řeší každodenním import/exportem do sousedních zemí, což ale není možné, pokud to udělají všechny evropské země, ve kterých nastane soumrak a bezvětrné období v podobnou dobu. Zákon o výkupu elektřiny „i v okamžiku kdy je jí nadbytek“ pak vede k situaci, kdy (téměř každý letní den v Německu, viz zde) klesají ceny elektřiny do ekonomicky-absurdních záporných hodnot. Rakousko má k dispozici vysoká pohoří umožňující zdaleka nejefektivnější akumulaci elektřiny do přečerpávacích elektráren a tudíž v principu může 100 procent OZE dosáhnout. Jejich stavby ale povedou k záběru obrovských horských ekologicky významných lokalit … a nejspíše proto se nestaví. Tuto možnost ČR, stejně jako většina EU, ale každopádně nemá. (Rakousko je od roku 2001 závislé na dovozu elektřiny, pozn. red.)

Stačí se podívat na electricitymap.org, abych pochopil, že navzdory desetiletím gigantických investicí Energiewende do solárních a větrných zdrojů, emise CO2/kWh jsou v Německu přibližně 10 krát vyšší nežli ve Francii postavené převážně na jádru (více zde nebo zde). Energiewende v ČR opravdu nechci.

To vypadá, že byste se shodl s Billem Gatesem?

Bill Gates rozumně prohlásil, že „klimatické změny zastaví buď jaderná energetika anebo zázrak v ukládání elektrické energie“. Musíme si zkrátka vybrat: chceme-li zastavit klimatické změny, nemůžeme odmítat jádro jako – zatím jediný – stabilní zdroj. Naše malá přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně se svou akumulací vyrovná 30 gigantickým magabateriím, postavené jako pilotní projekt Tesla v Australském Hornsdale. Každá taková ale zabírá plochu velikosti vesnice. Stačí si přečíst zprávu PAC uvádějící pro EU potřebu výstavby baterií s kapacitou 76 TWhe, tedy asi 1500 GWhe pro ČR, plus zvýšení přečerpávacích elektráren na 56 TWhe (viz zde, což je možné propojením všech stávajících evropských dvojic horských nádrží do vzdálenosti 20 kilometrů. Stačí si to vydělit kapacitou 0,13 GWhe té „megabaterie“, abychom zjistili, že by musela stát jedna taková u každé větrné elektrárny, kterých bychom potřebovali přibližně 10 000. Se solárními elektrárnami je to podobné. Taková environmentální představa se mi vůbec nelíbí.

Vypadáte, že chcete ve výčtu úskalí pokračovat…

Stoprocentně obnovitelně-energetická Evropa by vyžadovala vybudovat páteřní panevropskou síť spojující oblasti, kde zrovna nefouká s těmi, kde zrovna fouká. Vyžadovala by těžit a recyklovat vzácné kovy. Dnes recyklujeme – nebo ukládáme na skládky? – solární a větrné elektrárny z doby před 20 lety, kdy generovaly přibližně 0,01 procenta evropské elektřiny. Jak víme, že to nebude zatraceně velký eko-problém, když jich ve stoprocentně procentně„OZE EU“ budeme muset ročně recyklovat,realisticky spíše skládkovat, přibližně 10 000 krát více nežli dnes?

Čtěte také:
Stabilita výroby z OZE je iluze
Češi žádají energetickou soběstačnost

Ještě větší problém může být v těžbě vzácných zemin a superčistých písků k výrobě polovodičů. Tyto doly jsou hlavně v zemích třetího světa (viz zde), což činí solární elektrárny čistými zdroji pouze zdánlivě. Chtějí opravdu ekologicky smýšlející nadšenci namísto jednoho jaderného bloku Dukovan raději postavit přibližně 2000 velkých větrných elektráren s tím, že u každé z nich stojí ta „megabaterie“ velikosti vesnice, kterou je navíc potřeba recyklovat každých šest let? Anebo místo té megabaterie by u každého větrníku raději chtěli továrnu na elektrolýzu vody s palivovými články s nádrží se třemi tunami vodíku zkapalněného tlakem 600 atmosfér? Já bych se takového řešení bál určitě mnohem více, nežli toho jednoho jaderného bloku.

Primárně bychom ale měli – my v ČR, EU i celý svět – dramaticky zvýšit ceny za uhlíkové emisní povolenky a tyto peníze použít na sociální transformaci uhelných regionů, nezbytnou transformaci energetiky a dopravní infrastruktury, ale i například na projekt Zelená úsporám anebo výzkumné projekty nových energetických zdrojů a její akumulace. Zvýšení ceny povolenek už dnes ekonomicky tlumí fosilní projekty. Postupné další zvyšování povolenek pálit uhlí, benzín, naftu a plyn povede k transformaci energetiky a dopravy, ale taky k energetickým úsporám. Otázka je, zdali dostatečně rychle. Úspory tepla jsou stále nejefektivnějším způsobem jak snížit emise skleníkových plynů.

Úspory tepla se zatím dosahují zateplením domů. Je to podle vás správná cesta?

Ano, například nízkoenergetické domy mi přijdou jako snad nejefektivnější způsob úspory energie, který má u novostavby návratnost investice jen několik let, sám jsem si takový nechal stavět. U pasivních rodinných domů už sice prakticky nemusíte vůbec topit, ale bohužel zde ty stavební náklady jsou řádově jinde. Tři čtvrtě milionu korun budete ušetřeným teplem splácet hodně dlouho.

Můžeme to říct i jinak. Za ta desetiletí podpory pasivních domů se jich postavilo na světě jen 60 000, takže jich zbývá přestavět už „jen“ 99,9 procenta. Nevěřím tedy, že jich v polovině století bude celosvětově více nežli jedno procento. Ekonomicky rozumnější se tudíž zdá spíše zateplovat většinu domů alespoň trochu, nežli se soustředit na extrém pasivního standartu.

Říkal jste, že máte k dispozici zajímavá čísla. Můžeme se na ně na závěr podívat?

Rád bych, abychom co nejrychleji nahrazovali fosilní paliva, tvořící dnes 85 procent primární energie vším čím to jde. Primárně pomocí úspor, pak jádro, vodní zdroje, biomasa a nakonec větrná a solární energie tak, aby nebyla potřeba těch gigantických baterií nebo vodíkových úložišť. Za celých 70 let existence jaderné energetiky se díky ní nevypustilo do atmosféry 38 miliard tun CO2 (viz zde).

Jenže to odpovídá dnešní roční emisi, tedy problém klimatu se díky jádru odložil do budoucnosti o pouhý rok. Tentýž výpočet ale ukazuje, že veškerá světová snaha o budování solárních a větrných elektráren v tomto století odložila oteplování jen o pouhý měsíc, když ušetřila čtyři miliardy tun CO2! Obojí je strašně málo s vidinou, že potřebujeme klimatické změny odložit o alespoň 50 let, než lidstvo vymyslí a postaví nějaký opravdu bezpečný, bezemisní a bezodpadový energetický zdroj nebo akumulaci.

Já doufám, že to bude termojaderná fúze, jejíž vlajkový projekt ITER patří mezi nejambicióznější projekty světa, ale může to být i třeba technologie hlubokých geotermálních vrtů, geologické ukládání CO2 z komínů uhelných elektráren anebo již ten výše zmíněný „zázrak“ v ukládání elektrické energie. Mějme ale na paměti, že celosvětové investice do výzkumu nových energetických zdrojů a úložišť jsou vůči fosilnímu průmyslu prakticky zanedbatelné. Například do fúze, která je mým oborem, se investuje 100 krát méně nežli do vývoje automobilů, v celé Východní Evropě se fúzi věnuje méně než 200 lidí, z nichž polovina pracuje v Praze. Prosím proto tímto mladé inženýry a vědce, aby považovali jakýkoliv obor „nefosilní energetiky“ za perspektivní a fascinující, protože to rozhodně je!