Doba čtení:3 m, 15 s
Podle konečného cíle Evropské komise v oblasti produkce oxidu uhličitého čeká postupně více než čtyři pětiny českých domácností výměna zdroje tepla. U vaření a ohřevu vody je to „jen“ 57, respektive 60 procent domácností.
Výjimečný průzkum, jak jsou na tom Češi s energetickými zdroji a jak se staví k jejich případné změně, uskutečnila společnost Knowlinmits. S jeho výsledky se můžete seznámit zde.
Průzkum ukazuje, že podle unijních měřítek čistě, tedy prostřednictvím elektřiny, se vytápí pouze 17 procent domácností, 57 procent na elektrických spotřebičích vaří a 40 procent takto ohřívá vodu.
Podle zjištění však jen devět procent lidí nyní uvažuje o změně energetického zdroje pro vytápění, vaření či ohřev vody. Závěry průzkumu tak dávají za pravdu těm, kteří tvrdí, že lidi je ke změně přístupu potřeba donutit, protože jinak to neudělají. Zároveň však průzkum ukazuje, v čem je přístup EU problematický. Lidé v průzkumu totiž nepokrytě přiznávají důležitost cenové dostupnosti, neboť významná část z nich přímo uvádí, že na změnu zdroje nemají peníze. Jenže všechna unijní opatření „v oblasti klimatu“ či „energetické tranzice“ vyžadují od států i od rodin další a další investice.
Protože dosažení „uhlíkové nuly“, tedy přechod na zdroje energie, jež neprodukují oxid uhličitý nejen, vyžaduje nejen náhradu energie z uhlí, ale nakonec i té z plynu. A samozřejmě není zadarmo. Naopak se prodraží. A to buď v přímých nákladech, jako je výměna kotle, nebo ve zvýšení ceny za dodávku energie, což je případ přechodu tepláren a elektráren na jiné zdroje, než uhelné a posléze i ty plynové. Dálkové teplo podle průzkumu využívá 30 procent domácností.Mimochodem, pokud by výhledově došlo k náhradě plynu vodíkem, jak politici plánují, znamenalo by to výměnu všech spotřebičů. Od sporáků po kotle v elektrárnách.
Výsledky průzkumu se z podstaty rozpadají na dvě linie: jednu pro domácnosti a druhou celostátní. Domácností se týkají výměny individuálních zdrojů tepla, zdrojů pro vaření a pro ohřev vody. „Lidé si vcelku uvědomují potřebnost přechodu na alternativní zdroje, ale nechtějí se do něj pouštět, nebo na něj nemají peníze. Čekají na iniciativu od státu,“ vysvětluje výsledky průzkumu jeho spoluautor Roman Mikuš z Knowlimits. Jeho slova dokresluje zjištění, že 54 procent lidí neplánuje změnu zdroje v žádném případě. Opačný přístup má pouhých devět procent. Kromě nedostatku peněz u domácností přitom hraje důležitou roli i fakt, že nemají jistotu, do čeho investovat, aby to byla trvalá investice. Aby stát za pár let znovu nezměnil požadavky.
Některý z alternativních zdrojů v současnosti využívá asi 13 procent domácností.„V podstatě se dá říct, že ti, kteří na to mají, už si nějakou alternativu pořídili,“ poznamenává analytik Knowlimits. Zajímavé v této souvislosti je, že téměř polovina lidí, kteří již nějaký alternativní zdroj využívají, neplánuje pořízení dalšího.
Do celostátní linie výsledků pak spadají teplárny (týká se 30procent domácností) a produkce elektřiny. Tu samozřejmě nezajišťuje stát jako takový, ale lidé jej v této souvislosti považují za garanta. „Stát má, podle lidí, garantovat dostatek energie a její dostupnost,“ konstatuje Mikuš. Navíc 83 procent dotázaných říká, že stát má být soběstačný ve výrobě elektřiny. Nesouhlasí s tím jen 10 procent lidí.Tento výsledek průzkumu by měl být důležitý pro politiky. Protože dosavadní kroky státu jednoznačně směřují k dovozní závislosti České republiky a k jejímu postupnému růstu. Dokazuje to například studie ČEPS zvaná MAF23 CZ (zde).
Přechod na alternativní zdroje energie (primárně občasné zdroje) většina lidí vnímá jako ekonomickou hrozbu. Celých 40 procent dotázaných se totiž obává výrazného zdražení energií, dalších 25 procent čeká mírné zdražení. Jen osm procent naopak počítá s tím, že tento přechod ceny nezvýší a 10 procent má za to, že ceny klesnou. Pouhá čtyři procenta přitom počítají s tím, že ceny energií klesnou výrazně.