Doba čtení:4 m, 51 s
Jaké jsou „klimatické“ priority EU je obecně známé. Ale jaké jsou skutečné bezpečnostní priority EU? To se zjišťuje podstatně hůř. A jak to jde dohromady s bezpečností Česka?
Kdybyste někomu potřebovali vysvětlit rozdíl mezi slovy oficiálně a prakticky, nebo také teoreticky a prakticky je otázka z titulku ukázkovým příkladem. Oficiálně EU chce co nejdřív skončit s uhlím, nahradit ho v nezbytném množství plynem a fotovoltaikou a větrnými elektrárnami a občasnými zdroji energie vůbec. Ale oficiálně je také cílem EU zajistit pro všechny státy v EU energetickou bezpečnost. Do ní spadá i rychlé ukončení odběru energií a energetických surovin z Rusku. Ale také do ní spadá dostatek elektřiny. A také je cílem unie zajistit bezpečnost vůči vnějšímu konkurentovi či útočníkovi. Což nemusí být nutně jiné státy.
To jsou oficiální linie. Nebo teorie. O jejich platnosti nás ubezpečuje průběžně množství článků v novinách a tvrzení politiků. Jaká je ovšem skutečnost?
Jestliže podrobíme výše uvedené oficiální cíle EU byť jen zběžné analýze, zjistíme,že tyto cíle nelze splnit souběžně. Proč? Protože cesty k jejich naplnění jsou při současném stavu poznání neslučitelné. Vezměme jako první příklad této neslučitelnosti zemní plyn.
Plyn je jistota nejistoty
Zemní plyn je zdroj energie, který Brusel přijal na milost až z nutnosti. Protože po odstavení uhlí, jež je prvořadým bruselským cílem, neznáme jiný způsob, jak zajistit pro elektrizační soustavu jiný řiditelný zdroj elektřiny. Česko je však v otázce zemního plynu absolutně závislé na dovozu. Buď z Ruska plynovodem přes Slovensko, nebo z Německa, případně v menším množství přes Rakousko. Trasa přes Polsko (Stork II zde, zde a zde) bude k dispozici nejdřív v roce 2027. Její skutečná kapacita však zatím není jasná. Na dovozu z Ruska vláda zcela logicky nechce být závislá, byť by přímý import byl cenově výhodný. Protože být dovozně závislý na státu, který rozpoutal za humny válku, je evidentně nebezpečné.
Dovoz plynu ze západu má obecně větší kapacitní omezení a navíc jej ohrožují cenová rozhodnutí tranzitních států. Což dobře ukazuje Německo, jež zavedlo na podzim roku 2022 poplatek za tranzit plynu ve výši 2,50 eura za megawatthodinu. Tamní vláda sice letos slíbila, že poplatek zruší, ale než to stihla prosadit, došlo k jeho dalšímu zvýšení a také k pádu vlády. Jak to dopadne, bude jasné do 1. ledna, kdy má zvýšení vstoupit v platnost (zde a zde).
Česko by pro kompletní náhradu uhlí v elektrárnách a teplárnách potřebovalo dalších 10 až 12 miliard kubíků plynu. Podle mnoha lidí z branže navíc nejenže Česko nemá zajištěné potřebné přepravní kapacity, ale ani je mít zajištěné nemůže, protože zkrátka nejsou. Je po této rekapitulaci zemní plyn zdrojem energie, která odpovídá kritériím energetické bezpečnosti i bezpečnosti vůbec?
Občasné zdroje jsou jistota závislosti
Obdobná situace však panuje i v otázce občasných zdrojů energie, eufemisticky nazývanými obnovitelnými zdroji (OZE). V členských státech EU se vyrábí necelé jedno procento světového množství fotovoltaických panelů. Naprostá většina světové fotovoltaiky pochází z jihovýchodní Asie, z největší části z Číny. A tento stát ovládá zároveň i přístup k nezbytným surovinám. Ve větrných elektrárnách je situace lepší, v Dánsku sídlí jeden z největších světových výrobců Vestas a také Siemens se svou větrnou dcerou Gamesou ve Španělsku. Jenže ta má obrovské ekonomické problémy a zjevně není schopná obstát na volném trhu. Čínské firmy se v tomto segmentu blíží k ovládnutí tří čtvrtin trhu (zde). Čína je přitom přímým konkurentem států v Evropě a nijak se netají tím, že se chce stát světovým hegemonem. Unie však prosazuje co nejrychlejší přechod členských států na elektřinu z fotovoltaiky (tedy primárně z Číny) a z větru (tedy stále víc z Číny). Čili naprostou závislost na dodávkách od přímého konkurenta, který se chce stát světovou jedničkou. Ostatní státy jsou pro ni nepřátelé, nebo vazalové. Jak bezpečná je asi tak dovozní závislost na Číně?
Ještě k tomu je větrné i fotovoltaické elektrárny potřeba každých 20 let vyměnit. Výrobci fotovoltaiky sice tvrdí, že jejich panely už vydrží i 30 let, ale za prvé to nic nemění na jejich krátké životnosti ve srovnání s konvenčními elektrárnami a za druhé ještě žádný takový panel tuto schopnost neprokázal v praxi. Konvenční elektrárna (plynová, uhelná, jaderná) oproti tomu vydrží minimálně 60 let. A stojí méně.
Může mít Česko jistotu?
Jaderné elektrárny jsou vhodné pro dlouhodobou stabilní dodávku výkonu, nikoli pro rychlou regulaci výkonu. Modulární reaktory to již umět mají, ale zatím v komerčním provozu nejsou. Čili spoléhat se na jejich schopnosti je zhruba stejné, jako spoléhat se na OZE: buď to bude, nebo nebude. Jenže bez elektráren, které jsou schopné okamžitě vyrovnávat požadavky odběratelů, se síť zhroutí.
Regulovat svůj výkon podle požadavků sítě dovedou uhelné a plynové elektrárny, nebo bateriová úložiště. Plynové (lépe paroplynové) zdroje jsou ve škále reakcí přizpůsobivější, než uhelné. Nejrychlejší jsou však baterie. Ty jsou navíc v Bruselu vnímané jako zelený bezemisní zdroj. Jsou ovšem bezkonkurenčně a s velkým náskokem nejdražší ze všech zdrojů. Mají také ze všech nejkratší životnost, tedy okolo 10let. Zároveň mají-li být zelené, tak není vyřešené jejich rychlé nabití, když se v zimních měsících vydají z uložené elektřiny. S takovou – zcela běžnou – možností totiž žádné plány zelené tranzice nepočítají…
Takže jsme zpět u starých zdrojů energie, uhlí a plynu. Česko plyn musí všechen dovážet, ale uhlí má pro svoji potřebu bezpečně ještě na 50 let. Uhelné elektrárny bezesporu nejsou nejekologičtějším zdrojem elektřiny. Ale zcela jistě jsou tím nejbezpečnějším zdrojem elektřiny, který Česko může mít. Protože uhlí má vlastní.
Hádat se můžeme okolo energetiky o čemkoli. Ale tohle je fakt, který může ignorovat jen ignorant, idealista, blázen, nebo zaprodanec. Nebo někdo, kdo seděl, nebo sedí v české vládě…
A teď už si jen zbývá odpovědět, co je pro Čechy důležitější? Cenově přijatelná a vždy dostupná elektřina, nebo slepé plnění bruselských usnesení, která popírají základní fyzikální fakta a zákony, včetně těch, jež se vztahují ke „klimatu“?