Doba čtení:2 m, 26 s
Odstavit elektrárnu a pak ji znovu uvést do provozu je zatraceně složité. Pokud to vůbec ještě jde. Totéž platí pro doly a lomy. Jenže politici to nevědí. Ohrožují tím budoucí dodávky elektřiny.
Němečtí politici z CDU a CSU požadují přezkoumání možností jak uvést do provozu již odstavené jaderné reaktory. Tři poslední jaderné bloky Němci odstavili – na základě politických rozhodnutí – loni na jaře. Jenže zkoumání není potřeba. Odpověď od energetiků přišla vzápětí. Obnovení jejich provozu v podstatě možné není. Demoliční práce již totiž pokročily natolik, že není cesty zpět. Jediný způsob, jak by Spolková republika mohla znovu získat vlastní elektřinu z jádra je postavit nové jaderné elektrárny. Což by trvalo déle, než 10 let (zde).
Kdyby však dělali politici svoji práci dobře, věděli by to již dávno. Dávno před tím, než by rozhodli o odstavení nejčistších a nejvýkonnějších zdrojů, které má lidstvo k dispozici. Leč nedělali ji dobře. A tak se teprve nyní, když alespoň někteří z nich začínají po nějakých 10 dnech bezvětří, které v Německu panovalo před třemi týdny (zde), chápat, že větrná a fotovoltaická energie nezaručuje stálou dodávku elektřiny, ptají. A zjišťují, jestli by nějak nešlo rychle oživit vyřazené jaderné zdroje. Nešlo.
Do stejné situace se přitom řítí Česko se svými uhelnými elektrárnami, jež obstarávají více než 40 procent elektřiny a nemáme za ně odpovídající náhradu. Přesto je stát stále odmítá podpořit. A tak se elektrárenské společnosti, jež zároveň vlastní uhelné lomy, chystají na ukončení jejich provozu. Protože se příští, nebo přespříští rok stane ztrátovým. Kvůli emisním povolenkám.
Prvním krokem k ukončení uhelných provozů je přitom ukončení skrývky (odstraňování zeminy nad ložiskem uhlí) v uhelných lomech. „Ukončíme skrývku do června příštího roku,“ konstatuje předseda dozorčí rady skupiny Sokolovská uhelná a SUAS Group Pavel Tomek. To znamená, že jeho společnost bude schopna těžit uhlí do roku 2030. Kdyby se změnily podmínky a uhlí by bylo možné využívat i nadále, musela by se to SUAS dozvědět do srpna či září příštího roku. Pokud by taková zpráva přišla třeba až na konci příštího roku, neměla by společnost pro obnovení skrývky ani lidi, ani potřebnou techniku.
„Například uvést znovu do provozu lom ČSA, by vyžadovalo pět let práce. Uhlí v případných nových polích je totiž překryté 80metry zeminy, musely by se k tomu nakoupit a instalovat velké těžní stroje, připravit infrastruktura… Bylo by to vlastně stejné, jako otevírat úplně nový lom,“ popisuje Pavel Farkač ze skupiny Sev.en.
Základní problém je stejný u jaderné elektrárny, uhelného lomu i u uhelné či plynové elektrárny. Jakmile se naplno rozeběhne likvidace odstavené a tedy nepotřebné technologie, nedá se již o nějakém rychlém návratu do provozu vůbec uvažovat. A i ten pomalý návrat do provozu bude trvat roky a stát obrovské náklady.
Pokud kdokoli uvažuje odpovědně o energetické bezpečnosti České republiky, musí své úvahy začínat právě od tohoto faktu. Faktu, o kterém nemá evidentně nejmenší tušení spousta politiků, včetně těch ve vládě.