Kdo má odstavovat uhlí rychleji – Česko, nebo Čína?

Přístup Číny k uhelné i ostatní energetice je zcela srozumitelný a nezatížený environmentalistickou ideologií. Ve srovnání s ní bruselský idealismus představuje pro EU kapsli cyankáli.

Zkuste si to představit: V Číně probíhá nelítostný střet mezi aktivisty a zastánci Zelené fronty, kteří požadují uzavření poslední uhelné elektrárny v roce 2033 a energetiky, kteří se stále snaží vysvětlovat, proč si to země nemůže dovolit a musí s uhlím chtě nechtě počítat déle. Protože jej nedokáže tak rychle nahradit. Nepředstavitelné? Samozřejmě. Bylo by něco takového v jeden a čtvrt miliardové zemi reálné? Nebylo. O tom, kupodivu, nepochybují ani fanatičtí zelení.

Čtěte také:
Těžbu bitcoinů asi požene čínské uhlí
Čína loni spustila více uhelných elektráren než zbytek světa

Čína má z uhlí asi 60 procent elektřiny, Česko více než 40. Jestli my máme být – podle zelených teorií – schopni zdroje pro tohle množství elektřiny nahradit do 13 let, jak požaduje osm ministrů, proč by to Čína nedokázala do roku 2038? Vyrábí se tam většina světové fotovoltaiky, země má vlastní výrobu větrných elektráren a nezapomeňme, že má i vlastní výrobu jaderných elektráren. A kdyby někdo chtěl licitovat o nákladech, kvůli výši dluhu, tak nezapomeňte, že státní dluhy nejsou podle aktivistů žádnou překážkou, či snad dokonce omluvenkou. Tedy rozhodně ne v Česku. Tak proč by měly být překážkou v Číně, že?

Jenže v Česku i v celé EU se tlačí na nekompromisní snižování CO2 snadněji, než tam, kde vzniká většina světových emisí CO2. Právě proto se také Zelená fronta soustředila na Evropu a ne na Asii. Takže nakonec nás chlácholí i autoři studie britské společnosti Ember (zde), která odhaluje, že spotřeba uhlí v čínské energetice roste. Konstatují totiž, že přibývá také jiných zdrojů a celkový podíl uhelné energetiky v Číně, díky tomu, klesá. Jak moc je tahle informace zcestná, je zřejmé z následujících údajů.

„Výroba elektrické energie z uhelných zdrojů vloni v Číně vzrostla o 1,7 procenta. V absolutních číslech se jednalo o růst o 77 terawatthodin. To je zhruba dvakrát tolik, co se za rok z hnědého uhlí vyrobí elektřiny v České republice. Tím se podíl Číny na světové výrobě elektrické energie z uhlí zvýšil na 53 procent, v roce 2015 to bylo 44 procent,“ uvádí portál oenergetice.cz, který o studii Emberu informoval. Ten zmiňuje i to, že v únoru ústav Ember informoval, že v Číně byly otevřeny nové uhelné zdroje s instalovaným výkonem 38,4 gigawattu. Tedy třikrát víc, než ve zbytku světa. V něm ovšem žije šestkrát tolik lidí, než v Číně. To kdyby někdo chtěl přepočítávat emise na hlavu, nebo použít nějaký podobný fígl, obvyklý u Zelené fronty. Prostě to, co dělá Čína, se v kontextu Pařížské dohody a podobných akcí, nikdy nedá omluvit. Ale můžeme to pochopit.

Proč ovšem Zelená fronta tleská Číně a vzteká se na EU, je pochopitelné čím dál tím méně. I proto, že EU, včetně Česka, své emise oxidu uhličitého již snižuje. Což nejlidnatější země světa zatím nedělá.

Jestliže je pravda, co říká přední člen Zelené fronty klimatolog Radim Tolasz, tak loňský světový pokles emisí CO2 světové klima ani nepozná. Jak se pak asi v jeho vývoji projeví, zda produkce oxidu uhličitého klesne o 0,18 procenta (aktuální globální podíl české energetiky) do roku 2038, nebo roku 2033, jak fanaticky požadují čeští aktivisté a polovina členů vlády, kteří chtějí konec uhlí v Česku urychlit o pět let? Přitom cena, kterou za to nakonec zaplatíme, bude daleko vyšší, než stovky miliard korun, které se nyní uvádějí.