Doba čtení:2 m, 32 s
Skončí uhlí k roku 2033, nebo neskončí? Nejistota, ohrožující energetiku trvá dál. Klimaticko – energetický plán nepřinesl odpovědi, které chybí.
„Držíme cíl odchodu od uhlí do roku 2033,“ řekl po středečním zasedání vlády ministr průmyslu Jozef Síkela (zde). Následující čtvrteční zpravodajství bylo v tomto punktu však zdrženlivější a web TV Nova dokonce napsal, že „definitivní konec uhlí se odkládá“ (zde). Oficiální tisková zpráva ovšem uvádí k uhlí pouze toto: „Plán představuje výhled pro vývoj energetiky do roku 2030. Do té doby dojde k nárůstu spotřeby elektřiny přibližně o desetinu oproti současnosti. Na druhou stranu počítáme s výrazným poklesem spotřeby energie a se snížením výroby elektřiny z uhlí. Tyto změny by měl do velké míry vykompenzovat nárůst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Přestaneme exportovat také hnědouhelnou elektřinu, jejíž výroba se kvůli ceně emisní povolenky přestane vyplácet,“ (zde). Jak to tedy je?
Opravdu chce vláda porušit svůj slib z programového prohlášení? V něm totiž slíbila odchod od uhlí v roce 2033 jen v případě, že za něj bude odpovídající náhrada. Což s velkou pravděpodobností nebude. Náhradní blok v Dukovanech bude ještě ve výstavbě a obnovitelné občasné zdroje (OZE), z definici nejsou náhradou stabilního řiditelného zdroje. Plynové elektrárny, o kterých se vláda také zmiňuje, se zatím nestaví. A dokud vláda nedá investorům jasné podmínky pro jejich fungování, na základě kterých by si mohli spočítat, zda se jim investice vyplatí, tak se ani stavět nezačnou. Vzhledem k tomu, že tyhle zdroje se staví tři až pět let, s pomalostí českých vlád nemusí ještě v roce 33 stát ani jedna.
Budou mít zelené pohádky dobrý konec?
Nebo tahle nejednoznačnost znamená, že si vláda nechává otevřená dvířka, protože začíná chápat, že to bez uhlí tak rychle nepůjde?
Nebo už dokonce ve vládě probíhá spor o to, jaký smysl má, za miliardy stavět plynové elektrárny, pro které nemáme plyn, abychom jimi nahradili uhelné elektrárny, pro které uhlí máme? Když celkové emise oxidu uhličitého jsou v obou případech obdobné?
Nikdo neví. Jasné jsou jen tři věci.
Za prvé ta, že nejistota kolem české energetiky pokračuje. Ztrácíme tak drahocenný čas, potřebný buď k tomu, aby se se uhelné firmy mohly připravit na pokračování těžby uhlí, nebo naopak na její ukončení. Ztrácíme ale i čas potřebný k případné stavbě plynových elektráren. Což se nám může vymstít už za pár let. Jestli totiž vláda dopustí, že rostoucí cena emisních povolenek přinutí provozovatele uhelných zdrojů k jejich zavření, nebudeme mít dostatek elektřiny už v roce 2027.
Za druhé ta, že vláda se stále chce spoléhat na dovoz elektřiny ze zahraničí. Přes veškerá varování, že jí nebude odkud dovážet. A dokonce tvrdit, že se tím posílí česká bezpečnost.
Za třetí to, že až bude nějaká příští koalice dělat programové prohlášení, musí v něm být jen jednoznačná prohlášení. Protože formulace, že uhlí v Česku skončí v roce 2033, pokud za něj bude odpovídající náhrada – jakkoli jednoznačně vypadá – poskytuje ekologistickým ministrům zjevně dost prostoru k tomu, aby tvrdili, že konec uhlí v roce 2033 je vládní slib. I když odpovídající náhradu za něj zatím nemáme ani na papíře.