Dokument „Kompas EU pro znovuzískání konkurenceschopnosti a zajištění udržitelné prosperity“ je přehlídkou prázdných žvástů a nepochopení toho, co státy v EU ničí.
První háček nedávno představeného „Kompasu EU pro znovuzískání konkurenceschopnosti a zajištění udržitelné prosperity“ Evropské komise se skrývá již v jeho názvu. Neboť, jak zajistit konkurenceschopnost a současně udržitelnou prosperitu, když se nikdo jiný na onu udržitelnost neohlíží? V takovém případě totiž nejde konkurenceschopnosti s ostatními dosáhnout. Ale nešť, v tomto dokumentu (zde, tisková zpráva zde) jsou horší věci.
Třeba ty, které týkají řešení stavu, kdy se 440 milionů lidí ve státech v EU stalo závislými na dovozu především čínských technologií. V případě fotovoltaiky je tato závislost prakticky stoprocentní a rychle roste i u větrných elektráren. V oblasti baterií je závislost, opět primárně na Číně, opět fatální. Čína totiž ovládá valnou většinu dodavatelských řetězců. Příslušná pasáž se jmenuje Snížení nadměrných závislostí a zvýšení bezpečnosti.
„Schopnost EU diverzifikovat a snížit závislosti bude záviset na efektivních partnerstvích. EU již má největší a nejrychleji rostoucí síť obchodních dohod na světě, která zahrnuje 76 zemí, které představují téměř polovinu obchodu EU. Abychom nadále diverzifikovali a posilovali naše dodavatelské řetězce, Compass odkazuje na novou řadu čistých obchodních a investičních partnerství, která pomáhají zajistit dodávky surovin, čisté energie, udržitelných dopravních paliv a čistých technologií z celého světa. V rámci vnitřního trhu umožní přezkum pravidel pro zadávání veřejných zakázek zavedení evropské preference při zadávání veřejných zakázek pro kritická odvětví a technologie,“ uvádí k tématu tisková zpráva komise.
V prostoru EU se však vyrábí jen asi procento světové fotovoltaiky. Tato technologie je přitom patří mezi dva hlavní pilíře „čisté“ energetiky, které komise požaduje dosáhnout. Bez Číňanů a jejich křemíku se přitom neobejdeme, i kdybychom zázračně rychle dokázali zvýšit výrobní kapacity. V bateriích zase nemáme kobalt ani dostatek lithia. A sedí na něm opět Čína. Čili výrazná diverzifikace dodavatelských zemí je jednak životně důležitá, za druhé však velmi komplikovaně dosažitelná, pokud vůbec možná. Prvním krokem ke snížení této závislosti by muselo být snížení potřeby (dotovaných) fotovoltaických panelů a systémů a také elektromobilů. O čemž však v Bruselu nechce nikdo ani slyšet. A s ohledem na dikci celého „Kompasu“ se na tom nic nemá nic změnit ani v budoucnu…
Ani možnosti diverzifikace dovozu v oblasti zemního plynu či ropy nejsou příliš široké. Obě suroviny přitom budeme i nadále potřebovat. Pokud tedy Bruselu vlády neodsouhlasí úplný zákaz používání spalovacích motorů. Ale plyn budeme potřebovat i v takovém případě. Protože fotovoltaika (nebo spíš dotovoltaika?) a větrníky z podstaty nedokážou zajistit stabilní dodávku elektřiny. A kdybychom jich měli tolik, že nacpeme do baterií dostatek elektřiny na zimu, pořád by nám zbyla fatální závislost na dovozu pro výrobu baterií a dovozu fotovoltaiky (zde). Tady nepomůže diverzifikace, ale zrušení Green Dealu, protože ten stahuje státy EU čím dál víc do čínské dovozní pasti.
Evropská komise důsledně řídí požadavkem „více Evropy“, protože v ní nikdo nedokáže pochopit, že většina věcí se lépe spravuje a řídí na státní či ještě nižší úrovni. Proto považuje za spásný nápad zavedení „nástroje ke koordinaci konkurenceschopnosti“. Tento nástroj bude spolupracovat s členskými státy. Čili nejde o nástroj, nýbrž o další úřad. Inu 50 tisíc úředníků nemůže stihnout vše, že?
Nový úřad „bude spolupracovat s členskými státy s cílem zajistit provádění společných cílů politiky EU na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, identifikovat přeshraniční projekty evropského zájmu a provádět související reformy a investice“. Také cítíte, jak už se čínské a americké firmy třesou? Jenže ne strachy, ale otřásají se smíchem. Protože jasně vidí, že tenhle unijní kompas členským státům cestu z mizérie neukazuje.
Tu může zajistit jen zásadní revize celé unijní zelené politiky, jak ji požaduje polský premiér Tusk (zde). Pokud se tedy k Polákům přidá dostatek členských států. A nejen přidá, ale také neuhne. Dokáže to Petr Fiala, nebo už zapomněl, jak takové chování vypadá?
Tím co kompas přináší pro energetiku a odstranění byrokracie jsme se zabývali zde.