Doba čtení:2 m, 57 s

Co je skutečná priorita České republiky v oblasti životního prostředí? Ve smršti zpráv o akcích proti oxidu uhličitému se ztrácí zprávy o tom, že prioritou pro každého člověka v naší zemi by měla být záchrana vody v krajině.

Že je košile bližší než kabát, ví každý. Leč politiky v České republice nutí dvě spojené síly k tomu, aby na to zapomněli. Na jedné straně jim to nutí zelený Evropský parlament a Evropská komise, doma jim to vnucují stále aktivističtější novináři. Ano, mám na mysli „zelené tažení“ EU proti CO2, na které ostatní země světa zvysoka kašlou. Snaha odstranit jakoukoli produkci CO2 z našich životů je tím kabátem. Košilí pak je voda.

Čtěte také:
V Barceloně se bojuje i o českou prosperitu
Extinction rebellion je to pravé nebezpečí

Voda, které má Česko nedostatek. Plány na to, jak ji zase zadržet v krajině existují, postupy jsou známé, dostupné, kromě velkých přehrad v podstatě levné a cíle jsou relativně rychle dosažitelné. Ale je potřeba neotálet, protože kůrovcová zkáza se šíří po republice a v odlesněných oblastech se samozřejmě vody drží méně, takže situace se může rychle zhoršovat. První krůčky už probíhají, ale zatím jde opravdu jen o krůčky.

Že bez vody není možné žít, ví každý. Žít s málem vody je hodně nepříjemné. Své o tom vědí leckde po světě. Třeba v odlesněné Indii, nebo v jihoafrickém Johannesburgu. To je situace, kam se Česko nechce a nesmí dostat. Jednak proto, že nikdo nechce zažít situaci, kdy bude voda na příděl. Nejspíš si to většina lidí ani neumí představit. Ale především proto, že by to představovalo naprosto zásadní změnu životního stylu. K horšímu, samozřejmě. Není potřeba zde popisovat, co všechno by to ovlivnilo. Každý si to dovede představit sám.

Proti košili vody, stojí kabát pofidérního CO2. O jeho vlivu na růst globální teploty není přesvědčena zdaleka celá vědecká obec (například zde prohlášení 500 osobností vědy) a nic na tom nemění, že pochybnostem média a vrcholní politici nedopřávají sluchu ani prostoru. A i v případě, že by to byla pravda, o rychlou změnu stavu usiluje pouze EU. Jenže ta produkuje pouze deset procent světových emisí CO2. Čili její snažení s globálním množstvím tohoto plynu neudělá vůbec nic. Jde tedy z podstaty o nesmyslnou akci.

Navrhovaná a v praxi nevyzkoušená, případně ještě neexistující, nebo naopak existující, leč nedostatečná řešení pro dosažení cíle zeleného tažení, tedy takzvané uhlíkové neutrality, vyžadují astronomické investice. Například jen podpora obnovitelných zdrojů stojí Česko ročně přes 35 miliard korun. Navrhovaný schodek státního rozpočtu pro příští rok je přitom 40 miliard. Skutečné náklady na předčasné odstavení uhelných elektráren, kompletní změnu energetiky, vytápění, hospodářství, dopravy si nikdo zatím netroufl ani odhadovat. O bezpečnosti dodávek s energetikou postavenou na nespolehlivém větru a slunci se vůbec nedá mluvit. A kazatelé ekologismu chtějí jít dál a převést lidi na vegetariánství, zrušit leteckou dopravu, čili prakticky zrušit současný turistický průmysl…

To všechno kvůli čemu? Kvůli malému podílu na těch 10 procentech, které produkuje EU.

S tím má souhlasit rozumně a odpovědně uvažující politik, který má na mysli prospěch naší republiky? Má kvůli neprokázané chiméře podporovat další nepředstavitelné zadlužení své země? Má kvůli tomu riskovat její hospodářství, ba vlastně celé fungování – protože první na ráně jsou zdroje elektřiny a bez elektřiny už naše společnost neumí fungovat.

Nebo má rozumně a odpovědně uvažující politik svatou válku proti jednomu plynu v současné podobě odmítnout, aby se republika mohla vypořádat s nedostatkem vody?

Otázka pro pochybující: Dá se bez vody bojovat proti CO2?

Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje