Energetickou krizi neřešíme zdaleka jen u nás. Řešení hledá celý svět. Vedle naslouchání expertům stojí proto určitě za to podívat se, jak se kde postupuje. Musíme se poučit z chyb a naopak následovat úspěšné.
Českou energetiku čeká nutná transformace. Musela by přijít bez ohledu na válku či energetickou krizi. Důvody jsou minimálně dva. Tím prvním je, že jsme se zavázali ke snižování emisí CO2, tím druhým potom fakt, že dříve či později dojde uhlí a doslouží stávající jaderné reaktory. Jde o zdroje, na nichž je česká energetika včetně teplárenství stále naprosto závislá.
Původní plán počítal s postupným budováním nových jaderných reaktorů a významným posílením role zemního plynu a obnovitelných zdrojů. Ruským útokem na Ukrajinu se všemi jeho důsledky byly tyto plány přinejmenším pozastaveny, ne-li zcela rozmetány.
Vláda projedná kompenzace za zastropované ceny
Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Máme totiž nyní možnost připravit transformaci pořádně. Dříve tomu tak totiž nebylo. Žonglovalo se s termínem konce uhlí, aniž by však vznikl skutečně podrobný plán, kdy a čím budou uhelné zdroje nahrazovány. S velkou pompou se připravuje tendr na dva nové jaderné bloky v Dukovanech, přičemž zaniká varování expertů, že ty pouze nahradí stávající, které dosluhují. Neustále ze všech stran posloucháme jásavé výkřiky, že všechno spasí obnovitelné zdroje, úspory, komunitní energetika apod. Realita výroby v zimních týdnech nejen u nás, ale i v Německu, které už má v OZE obří instalovaný výkon, ale ukazuje, že to nebude ani zdaleka tak jednoduché, a navíc, že to bude hodně drahé.
Proto je nejvyšší čas nechat experty zpracovat konkrétní a realistický plán, po jakém volá i německý ministr dopravy. Potřebujeme vědět, jakými zdroji jsme schopni dostatek elektřiny a tepla po celý rok vyrábět, kolik to bude stát, a v neposlední řadě, zda tím skutečně dojde ke snížení emisí. To totiž není vůbec automatické. Příkladem budiž horečné budování terminálů na LNG a dovozy zemního plynu, přičemž uhlíkovou stopou se nikdo nezabývá.
Je uhlí dobrý tip pro investory?
Je také nutné provést podrobnou rešerši, jak a proč postupují jinde ve světě. A následovat ty nejlépe zvolené postupy. Je na expertech, aby řekli, zda se energeticky, ekonomicky i ekologicky skutečně vyplatí budovat mohutné kapacity ve fotovoltaice, dovážet plyn, stavět nové reaktory, nebo jít ještě jinými cestami. Zároveň je nutné pamatovat, že k cílovému stavu nás čeká ještě dlouhá cesta, která bude trvat několik desetiletí. Proto je třeba rovněž stanovit harmonogram.
Například v Polsku řekli, že nezavřou uhelné doly a elektrárny, dokud nebudou mít jádro. V Číně ohlásili výstavbu obrovských větrných a solárních parků v poušti, s nimiž ale bude spolupracovat gigantická uhelná elektrárna o výkonu dvou Temelínů, která bude vyrovnávat výkyvy. Řada zemí, mezi nimiž jsou vedle zmíněného Polska třeba Švédsko či Nizozemsko, chystá mohutnou výstavbu jaderných zdrojů. Země, které mají moře či příhodné geografické podmínky budou logicky sázet na vítr, slunce či vodu. Státy, které mají zásoby zemního plynu, ho určitě budou využívat. Němci se zřejmě budou chtít vydat dosud málo probádanou vodíkovou cestou.
Možných cest je tudíž dost. Nepochybně se ukáže, že některé uličky vedou ke skutečně funkční nízkoemisní energetice, jiné budou slepé. Zároveň je jasné, že každá země má trochu jiné podmínky a možnosti. My zatím přešlapujeme na místě, ale už je nejvyšší čas také vyrazit. Tak snad šťastnou cestou.