Medaile je tečkou za mou dlouhou hornickou cestou

josef-hejsek-foto-cbusbs_compressed

Medaile pro Jiřího Hejska má číslo 497. Foto: cbusbs.cz

Držitelem medaile Jiřího Agricoly za rozvoj českého hornictví se před vánoci stal také Josef Hejsek, bývalý ředitel Dolu Nástup Tušimice. Rozhovor, který poskytl Hornickým listům, přinášíme v nekrácené podobě.

Josef Hejsek svůj profesní život spojil s těžbou uhlí v roce 1974. Lépe řečeno těžbou nadloží. Na Dole Nástup Tušimice (DNT) začínal od píky, od přestavbáře Závodu Skrývek, přes vedoucího výroby, hlavního inženýra až po ředitele Závodu. Své báňské zkušenosti využil například při překonávání tzv. kralupské deprese na vnitřní výsypce, nebo během spolupráce s Výzkumným ústavem hnědého uhlí (VÚHU) na řešení rozpojitelnosti hornin. Od roku 2007 jako manažer řídil dceřinou společnost Severočeských dolů SD – Rekultivace, a to až do odchodu do důchodu v roce 2013.

Čtěte také:
Měření potvrdila účinnost zkrápění na Bílině
Historie těžby uhlí v severočeské pánvi sahá do 15. století
Jaký je první pocit při přebírání hornické medaile s Agricolovými portrétem a přísně evidovaným pořadovým číslem (laureátů není mnoho), navíc pod státní vlajkou a tradičním havířským praporem?

Pocity mám jednoznačně slavnostní. V přítomnosti předsedy báňského úřadu, ministra, a mezi ostatními kolegy, kteří dlouhodobou a obětavou prací aktivně přispívají k rozvoji těžby, cítím patřičnou hrdost na hornický stav. Moje medaile má číslo 497 a jsem samozřejmě pyšný, že jsem byl poctěn tímto vzácným oceněním. Beru to jako symbolickou tečku za mojí dlouhou hornickou cestou, která byla spjata s DNT. Vím, že od nás takto už byli vyznamenáni třeba Martin Vrubel, Jirka Neruda nebo Jarda Tourek. Těší mě, že jsem v téhle dobré společnosti.

Je vůbec možné krátce popsat téměř čtyřicet let práce na DNT? Co vám hornická profese a věrnost povolání dala či naopak vzala?

Myslím, že výrazně převažuje to pozitivní. Jsem příkladem člověka, který se postupně z nejnižší pozice dostal až na post ředitele. Moc mi v tom pomohli šikovní a poctiví lidé kolem. Měl jsem štěstí na spolupracovníky a nemyslím tím ani zdaleka jen ty na manažerských postech, ale i lidi v dělnických profesích. Od všech jsem se hodně naučil. Zjistil jsem, že i negativní zkušenost se v budoucnu hodí a člověk se vyvaruje dalších přešlapů. Za nejlepší období považuji dobu, kdy jsem působil jako hlavní inženýr Závodu Skrývek a mým ředitelem byl Jiří Neruda, který je skutečným odborníkem ve svém oboru. Podílel jsem se na řešení těžby v oblastech s obtížně rozpojitelnými jílovci. Výsledky systematicky prováděných měření rypných odporů a stanovování tvrdosti dobývaných hornin byly využity při rekonstrukci rypných orgánů stávajících velkostrojů a při zadání parametrů pro rýpadlo SchRs 1320/K 110. Velmi rád v této souvislosti vzpomínám na spolupráci s uznávaným báňským odborníkem Janem Žďárským, někdejší oporou VÚHU v Mostě, mimochodem také držitelem medaile Jiřího Agricoly.

Mohlo by vás zajímat:
V Kodani vzniká unikátní spalovna se sjezdovkou
U Skotska popluje první větrná elektrárna
Švédská Kiruna ustoupí těžbě