
Od roku 1989 došlo u nás k dramatickému zlepšení stavu ovzduší. Problémem elektráren je nyní rtuť. V rozhovoru pro LN to řekl člen představenstva a šéf divize klasická energetika skupiny ČEZ Ladislav Štěpánek.
„Ekologie tehdy nebylo téma. Kouřící továrny se považovaly za znak prosperity a fungujícího průmyslu,“ popsal stav před listopadem 1989 Štěpánek. Už tehdy sice začaly platit nové ekologické limity. Reálně se však nic nezměnilo.
„Priorita byla vyrábět. Uhlí bylo málo. Elektřiny bylo málo. Vypínání elektřiny nebo uhelné prázdniny byly běžné věci. A to se tu vytěžilo 90 milionů tun hnědého uhlí ročně. A stejně ho pořád bylo málo a nestačilo to, pro srovnání, loni to bylo 39 milionů tun,“ vysvětlil Štěpánek.
Čtěte také:
Bez nových zdrojů nebude elektřina
Havlíček: Uhlí nahradíme jen jádrem
Po sametové revoluci však přišel zásadní obrat. ČEZ získal úvěr od Světové banky a jako první firma východního bloku realizoval odsíření uhelných elektráren. Náklady dosáhly 100 miliard korun. „Bylo to velmi rychlé a velmi drahé. Tehdy jsme to všichni vzali za své. Produkce síry v roce 1990 byla milion tun, nyní jsme na 20 tisících tunách,“ popsal Štěpánek, podle nějž jsou dnešní elektrárny s tehdejšími naprosto nesrovnatelné. „Měly nějaké odlučovače prachu, to ano, ale ne tak účinné jako dnes. Tehdy bylo pevných látek 90 tisíc tun za rok, teď je to 1500 tun. Ale neměly žádný systém odsíření ani žádné snižování oxidů dusíku. Řekl bych, že se dnes dostáváme už v dnešních požadavcích na hranu technických možností,“ vysvětlil šéf klasické energetiky skupiny ČEZ.
Firma se podle něj připravuje na zpřísnění emisních podmínek od srpna 2021. „Co se týče oxidů dusíku a síry, ty asi splníme, tam bych neviděl problém. V některých elektrárnách budeme na hraně tuhých znečišťujících látek, ale to také zvládneme. Problém, kterým žijeme, je ale rtuť. My jsme se museli naučit vůbec tu rtuť měřit. Limit je sedm mikrogramů, ne miligramů, na kubický metr spalin. To změřte a ověřte, že měříte správně. Není to úplně jednoduché. Museli jsme se naučit těch sedm mikrogramů najít. Po spalování máme obsahy rtuti kolem patnácti dvaceti mikrogramů, takže to musíme srazit velmi významně. Dělali jsme celou řadu zkoušek. Nyní dávkujeme aktivní uhlí do spalin v Prunéřově. Ukazuje se, že je to jedna z metod, jak obsah rtuti významně redukovat. Ale zase jedna věc je zkoušet nějakým dávkovacím zařízením, a něco jiného je to mít v průmyslovém nasazení 24 hodin denně,“ popsal problémy Štěpánek.
Podle něj je snižování obsahu rtuti mimořádně drahé a obtížné. „Elektrárny by měly plnit limity, které umožňují nejlepší dostupné technologie. To bych se trochu ptal na tu dostupnost. Já bych si představil, že přijdu na trh a vysoutěžím to. Ale tak to úplně není. Zkoušíme si různé přístupy a technologie. Podle toho budeme soutěžit. Jen ta soutěž samotná ale trvá rok. A někdo se může odvolat. Nejsme schopni to zvládnout do srpna 2021, takže budeme muset žádat o výjimky. Ale budeme muset doložit, co všechno jsme pro řešení situace udělali a co plánujeme dál, abychom požadavky splnili. V srpnu 2021 nebudeme schopni sedm mikrogramů splnit,“ uvedl Štěpánek.
Ten vysvětlil i to, proč není tak jednoduché převzít postupy ze zahraničí. „Můžeme se dívat na Německo, kde mají stejný problém. Přenositelnost zkušeností je ale složitější. Pro laika je hnědé uhlí jako hnědé uhlí, ale každé má jiný obsah síry, jiný obsah popela a jiný obsah rtuti, a to pak německé přístupy nemusejí být vhodné pro Česko.“
Štěpánek se vyjádřil rovněž k chystanému útlumu těžby a využívání uhlí. „Osobně to vnímám tak, že éra uhlí končí. Přichází doba obnovitelných zdrojů, decentralizované a bezemisní energetiky. Uhlí sehrálo svou historickou úlohu. Ještě ale zcela nekončí, protože obnovitelné zdroje budou potřebovat zálohu. Když chcete padesát procent z obnovitelných zdrojů, musíte si říci, co bude těch zbylých padesát procent. Je to snadné pro země, jako je Finsko nebo Francie, které mají z uhlí zlomek elektřiny, ale už je to složitější pro země, jako je Německo nebo Česko. Musíme si říci, čím to uhlí nahradíme. Chtěl bych, aby ideologie nevítězila nad zdravým rozumem, nad technikou a ekonomikou. Aby byly změny technicky realizovatelné a rozumně ufinancovatelné. Na konci musí být nějaká konkurenceschopnost evropského průmyslu. To není jen o dopadech do energetiky, ale do dopravy, stavebnictví, do celé řady odvětví, která buď budou zasažena snižováním emisí, nebo vyšší cenou elektřiny. Je těžké to vybalancovat, ale chtěl bych, abychom měli pořád na mysli, že chceme udržovat konkurenceschopnost Evropy a také nějakou životní úroveň,“ uvedl šéf divize klasické energetiky ČEZ, podle nějž by Česko mělo využít zdroje, které má. „Nemáme tu ani ropu, ani plyn, ale máme tu nějaké hnědé uhlí, které bychom při dodržení ekologických pravidel měli využít. To je i strategický zájem České republiky,“ uzavřel Štěpánek.
Mohlo by vás zajímat:
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Parkovací asistent bude i pro důlní obry
Prašnost v lomu snižuje i mlžná stěna