Nedomyšlený ekologismus drancuje kanadské lesy

Nezřízená podpora energetického využívání takzvané biomasy už nese své jedovaté ovoce. Stromy pokácené v nedotčených kanadských lesích Britské Kolumbie se přemění v pelety, přeplují oceán a spálí v britské elektrárně Drax. Foto: pixabay.com

Je to bláznivý paradox – stromy pohlcují oxid uhličitý, ale zároveň končí v kotlích elektráren, které dodávají energii z „obnovitelných zdrojů“. Tažení EU „za klima“ a proti oxidu uhličitému chybí schopnost komplexního pohledu a snaha najít skutečně udržitelná a funkční řešení.

Britská elektrárna Drax, přestavěná se značnými náklady z uhelné na biomasovou, dodává podle reportáže BBC 12 procent veškeré britské elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jenže ve Velké Británii není dost dřevěného odpadu a nejspíš ani samotného dřeva na to, aby elektrárnu pohánělo. Takže se ho část dováží z Britské Kolumbie v Kanadě, kde si Drax koupil licenci na těžbu dřeva v panenském lese. Vytěžené dřevo se pak rozšmelcuje, vylisují se z něj pelety a ty zaoceánské lodě přepraví do britských přístavů, odkud putují do kotlů elektrárny, jež tímto způsobem produkuje elektřinu považovanou za „zelenou“. Jaká je kolik oxidu uhličitého se uvolní při těžbě, zpracování a zaoceánské přepravě dřeva i při konečném spálení, není známo. O elektrárně, která získala tučné dotace a o jejím „zeleném“ provozu natočila reportáž BBC (o tom, jak firma lhala o těžbě dřeva v Kanadě, informoval portál Syrzdarma.cz (zde), kde je i odkaz na zmíněnou reportáž).

Již několik let přitom vědci varují před tím, aby se v elektrárnách místo uhlí pálilo dřevo. Také proto, že dodávky potřebného množství paliva vyžadují masivní kácení lesů. Které v potřebných rozlohách nejsou v Evropě k dispozici.

Miliony Poláků se bojí zimy. Nemají uhlí

Sporů okolo kácení stromů pro elektrárny je však víc. Například: Jak moc jsou stromy obnovitelným zdrojem energie? Neboť nejde o biomasu, o které se eufemisticky mluví, protože pro provoz velké elektrárny není dost štěpky a dalšího dřevěného odpadu, ale právě pokácené stromy jsou tím, co ve formě pelet končí v elektrárenských kotlích. Kromě rychle rostoucích dřevin, jež dosahují potřebných parametrů v řádu let, roste strom do nějakých ekonomicky elektrárensky využitelných rozměrů několik desítek let. Přibližně řekněme 30 až 50 let. Tedy téměř dvě lidské generace. Je tedy otázkou, zda vůbec jde o obnovu, jak se (v zelené) energetice vnímá, když se jí dočká až příští či přespříští generace.

Odlesňování velkých ploch také vede k vysychání těchto lokalit. Což je další velký problém. Lesy navíc přirozeně ochlazují krajinu a podílejí se na přísunu srážek od moře do vnitrozemí, jak vysvětluje český vědec Jan Pokorný (zde).

Pravda o energiích nemá s Moskvou moc společného

Vyloženě mimo je pak mezi environmentalisty rozšířený názor, že oxid uhličitý, který se uvolnil spálením jednoho stromu, zachytí strom nově vysazený. On stejné množství skutečně zachytí, ale potřebuje na to žít stejně dlouho, jako ten strom, co proletěl komínem. „Pálení lesů je okamžité uvolnění oxidu uhličitého do atmosféry. Když budeme sázet stromy, tak ty začnou maximum uhlíku poutat až za třicet čtyřicet let,“ vysvětlil pro Český rozhlas vedoucí Katedry ekologie lesa na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity Miroslav Svoboda. Kolik by tedy bylo potřeba za jeden spálený strom vysadit semenáčků, aby uvolněný CO2 absorbovaly rovnou? Bylo by něco takového vůbec proveditelné? Nicméně je zřejmé, jak je konstrukce o pohlcení uvolněného oxidu uhličitého novou výsadbou iluzorní.

Už jen z uvedeného výčtu se zdá patrné, že stromy a lesy mají pro fungování světa takový význam, že pálit je v elektrárnách je naprostá zhůvěřilost. „Ukazuje se, že pálení dřeva na energetické účely je jedna z nejhorších věcí, které lze udělat,“ doplnil Miroslav Svoboda. Elektřina z Draxu je však stále „zelená a obnovitelná“. Podle reportáže BBC, zmíněné v úvodní části článku, se jen při samotném spalování pelet uvolní víc skleníkových plynů, než při spalování uhlí. Což potvrzuje i Sdružení národních akademií věd (EASAC) (zde). (Více článků na iUHLI.cz na toto téma najdete zde.)

Přitom velký podíl na tom, že mají Švédsko a Finsko dobré výsledky v „zelené elektřině“ má právě masivní spalování dřeva. Ač již v této otázce po letech marného vysvětlování EU prozřela, bude trvat ještě dlouho, než oba státy, stejně jako britský Drax, dokážou najít jiné řešení a přejít na něj. Jak dlouho to však bude, si dnes těžko někdo troufne odhadnout. Vypouštění většího množství oxidu uhličitého než z uhlí, tak bude ve jménu odstavení uhlí pokračovat dál.