Pravda o energiích nemá s Moskvou moc společného

Bez dopadových studií a bez objektivních údajů pokračuje zelená lobby ve vnucování svých cílů veřejnosti. Rusko se hodí, aby chybějící data zastřelo. A hlavní média to podporují.

„Programem Moskvy i jiných politiků je podle Franze Timmermanse vinit Green Deal z vysokých cen energií. K nezávislosti na ruském plynu pomůžou i obnovitelné zdroje,“ napsal portál iDnes ve zpravodajství z Green Deal summitu, který proběhl minulý týden v Praze (zde). Franz Timmermans se tímto tvrzením dopouští nejen lži, ale rovnou osočuje ty, kteří o cenách energií říkají pravdu, že jsou spřeženci Moskvy. Bohužel, média a část veřejnosti těmto lžím i nadále věří. Zejména u médií je přitom zarážející, že si nedokážou ověřit skutečnost, že ceny energií začaly velmi rychle stoupat loni v srpnu, nikoli až těsně před ruským útokem na Ukrajinu. Ruská agrese růst cen a nejistotu jen dál podpořily. O tom není sporu. Ale prvotním důvodem růstu cen je nesmyslná politika Green Deal.

Ta nutí státy a firmy odstavovat spolehlivě a bezpečně fungující zdroje a nahrazovat je těmi nespolehlivými, za které je stejně potřeba mít připravenou okamžitou zálohu. Tou by normálně klidně mohly být uhelné elektrárny. Jenže uhlí si vybrali zelení v čele s Timmermansem za první cíl, který musí za jakoukoli cenu co nejdřív zničit. Což otevřelo cestu k prohloubení závislosti na zemním plynu. Kvůli idiotské německé politice v duchu „říše s říší se vždycky domluví“ se dodavatelem 60procent plynu do států EU stalo Rusko. Kvůli tomu Německu, které si nechalo s Ruska natáhnout přímé potrubí Baltským mořem, aby mělo dodávky plynu jen pro sebe (a obchodníci z ČR si jej pak od nich podstatně dráž kupovali). Tady vznikly podmínky pro začátek růstu cen. Ty podpořila EU prosazovaná orientace na spotové nákupy, místo dlouhodobých smluv.

Slovensko: Největší zisky nemají výrobci, ale obchodníci

Tyto podmínky vytvořila Timmermansova a Leyenové Evropská komise, stejně jako všechny vlády členských států, které se nedokázaly nesmyslným nápadům zelené lobby vzepřít. Jestli dnes Timmermans tvrdí, že „Programem Moskvy i jiných politiků je vinit Green Deal z vysokých cen energií,“ tak jednak zavile odmítá přiznat své zcela fatální chyby, za druhé pak rovnou své kritiky obviňuje z nějaké formy spiklenectví s Moskvou. To aby si rovnou každý dobře rozmyslel, jestli se ke kritice odhodlá…

Vytváří si tím prostor na to, aby jeho jednotná zelená fronta mohla nerušeně dál Evropanům vnucovat své přesvědčení, pro které nemá žádné seriózní podklady. Což potvrzuje i jeho další výrok z Green Deal summitu v Praze: „Green Deal je změna, ale obecně věřím, že jsme to nastavili správně,“ řekl místopředseda Evropské komise. O tom, že celý plán stojí na vodě, svědčí i jeho další výrok, že je potřeba ukázat možnosti, které Zelený úděl přináší. Jenže jediné možnosti, které zatím vidíme, je astronomický růst cen a nejistota, zda vůbec bude dost elektřiny. Před jejím nedostatkem přitom varují i renomované odborné instituce, jako je třeba český ČEPS. Ty však, na rozdíl od Timmermanse, vycházejí ze skutečných údajů o výrobě a počtu energetických zdrojů (například zde).