Novela Horního zákona může způsobit krachy firem

Předseda představenstva Těžební unie Pavel Fiala. Foto archiv Pavla Fialy.

„V novele horního zákona nejde jen o Bakalu a Tykače,“ říká předseda představenstva Těžební unie Pavel Fiala. Změny v zákoně se týkají i těžby písku, štěrku a dalších nezbytných komodit. A můžou je zdražit.

Zákon číslo 44/1988, tedy Horní zákon a jeho aktuálně projednávaná novela se netýká jen uhlí, jak to média a ekologické organizace většinově prezentují. „Ten zákon se týká ochrany veškerého nerostného bohatství v republice,“ zdůrazňuje Pavel Fiala, představitel Těžební unie. Ta sdružuje na 120 malých i velkých společností, které těží například vápenec, písek, jíly a další suroviny, jež jsou nezbytné pro průmysl a stavebnictví.

Čtěte také:
Babišovské něco za něco
Aktivisté kážou vodu, ale pijí víno

Pro tyto firmy, mající leckdy jen pár zaměstnanců, by nedodržení pětiletého moratoria na zvyšování poplatků z vydobytých nerostů, ale zejména jejich nepředvídatelné zvyšování v budoucnu, mělo velmi negativní důsledky, které by se promítly do nepředvídatelných růstů cen jejich komodit. Což by vedlo například k nečekanému zdražování ve stavebnictví, ale samozřejmě nejen v něm. Ještě horší následky by pro tyto firmy pak měl rychlý převod finančních prostředků na sanace a rekultivace na vázané účty, kterým zatím premiér Andrej Babiš podmiňuje zachování v zákoně existujícího moratoria. Jejich situace však je zatím stranou mediální pozornosti, jež se z této branže soustřeďuje především na to, co souvisí se Zdeňkem Bakalou a OKD, nebo na hnědouhelné podnikání Pavla Tykače. Je nejvyšší čas se podívat, jak to vypadá u jiných těžařů.

Dá se nějak kvantifikovat, jaké problémy může novela Horního zákona způsobit těžebním společnostem, které dobývají neenergetické suroviny?

Čím menší firma, tím větší problémy! Nedodržení moratoria na zvyšování úhrad z vydobytých nerostů, které má platit ještě zhruba dva a půl roku, se negativně projeví v hospodaření všech těžebních firem, protože ve svých plánech počítaly se současnou výší plateb. Pokud zákon nestanoví předvídatelný způsob dalšího zvyšování těchto úhrad, bude to znamenat trvalou nejistotu pro finanční plánování. To se projeví například v úbytku investičních prostředků těchto firem. A zamýšlený převod financí určených na sanace a rekultivace po ukončení důlního díla na vázané účty z nynějších nepeněžitých analytických účtů – do roku 2023, respektive 2025 – bude znamenat podstatný úbytek prostředků z provozního cash-flow. A tyhle prostředky si firmy budou muset opatřit z externích zdrojů. Tvorba prostředků na sanace a rekultivace na analytických nepeněžitých účtech byla prováděna v souladu s platnou legislativou. Nejedná se o žádný výmysl těžařů. Přednostní čerpání rezervy na sanace a rekultivace z analytických účtů je stanoveno zákonem. Je tedy jen otázkou času, kdy i při současném znění předpisů dojde k jejich vynulování. Z tohoto pohledu se jeví požadavek na urychlený převod prostředků na vázané účty jako nesystémové opatření.

Co to konkrétně znamená?

To znamená, že těžební podnikání je běh na dlouhou trať a do ní nepatří náhlé, nepředvídatelné zlomy. Než se těžební díla uvede do provozu, trvá to roky. Jeho životnost je několik desítek let. Ale hlavně, odběratelské firmy uzavírají s těžaři dlouhodobé smlouvy. A v dlouhodobých smlouvách těžko zohledníte, že stát najednou poruší své slovo, nebo že zvedne poplatky víc, než se čekalo. Jenže to někdo musí zaplatit, takže si firma sníží ziskovost a nemá pak na nutné investice. A nemá jistotu, co bude v budoucnu.

Jak jste to myslel s těmi externími zdroji financování? Proč by je firmy měly potřebovat kvůli převodu peněz na vázané účty, který chce premiér?

Každá firma potřebuje na provozní financování nějakou částku. Řekněme, je to 100. Jenže když z té stovky musíte 15 vyvést ze svého cash-flow na vázaný účet, máte najednou jen 85. A to už je pořádný problém, který menší firma může vyřešit jen z externího zdroje, tedy úvěrem. A tady přesně funguje to, že čím menší firma, tím větší problém. Protože menší firmy mají menší nebo malé rezervy, do kterých by mohly sáhnout. Takže jim zbývá úvěr. Jenže protože často nemají čím pořádně ručit, mají problém úvěr získat. A když ho získají, tak ho získají draze. Což zase dál zatíží jejich podnikání a bude je to nutit zvedat ceny. Nebo je to přivede do problémů. Existenčních. Takže kvůli tomu může řada firem zkrachovat, což ohrozí i místní spolupracující podniky. A odběratelským firmám, třeba stavebním, to zvýší ceny, což může snížit poptávku po jejich práci. Těžba souvisí v republice se spoustou oblastí.

Jenže stát se tím chce chránit před tím, aby nemusel sanovat po OKD i další doly a lomy…

Podle mého názoru mu tuto ochranu dává i současný zákon, ale to teď nikdo nechce slyšet. V každém případě je důležité, aby – zase – ty střední a malé těžařské firmy měly čas vytvořit si dostatečné rezervy, které by pak mohly převést na vázané účty. Ony ty prostředky nyní logicky nemají, protože podle zákona stačilo mít peníze na sanace a rekultivace na analytickém účtu, který jim nevyvádí peníze z cash-flow. Tím, jak vláda na vázané účty spěchá, tak těžaře vlastně trestá za to, že dodržovala zákon. Navíc ještě peníze na těch účtech nebudou, s ohledem na jejich účel, nijak bezpečné.

Jak to?

Vklady jsou pojištěny do 100 tisíc eur. Tedy něco přes dva a půl milionu korun. Což pro sanace a rekultivace není moc peněz. A když se náhodou přihodí zase nějaká finanční krize, jaká je záruka, že to neodnese banka, u které má některá firma tyhle „rekultivační“ peníze? Navíc úroky jsou obvykle nižší než inflace, takže se ty prostředky v čase ještě znehodnocují.

Bylo by dobré najít nový model zacházení s těmito prostředky. Výborné by bylo, kdyby kromě zvýšení jistoty nový model umožnil například příznivější úvěrové podmínky pro rozvoj hornictví.

Můžeme si dát alespoň realistický modelový příklad, jak převod na vázané účty zatíží hospodaření firem?

Proč ne? Jen neuvedu konkrétní firmu, ale poměry částek bude příklad odpovídat realitě. Když má firma roční obrat 100 milionů korun, tak při těžbě nějaké běžné neenergetické suroviny má ziskovost okolo čtyř procent. Tedy asi 4 miliony korun. Těžba je rozložena na 30 let. Výsledné sanace a rekultivace jsou oceněny na 60 milionů, které musíte dát na vázaný účet. Pokud například před účinností zákona o ukládání rezerv na sanace a rekultivace na vázaný účet, tedy pouze na analytickém účtu vytvořila třetinu, zhruba 20 milionů, musela by během čtyř let těchto 20 milionů korun uložit na vázaný účet. To by její cash-flow zatížilo ročně o 5 milionů navíc oproti současnému stavu. Když se vrátíme k ročnímu zisku a pro zjednodušení ho budeme považovat za tvorbu cash, je jasně vidět, že firma nevytvoří ročně dostatek finančních prostředků, aby je na vázaný účet mohla uložit.

Tohle je jen modelový příklad. V reálu může být řada firem, které na analytickém účtu vytvořily daleko více rezerv. Například když je plánována finančně náročnější konečná rekultivace vytěženého prostoru. Rychlé uložení rezerv na vázaný účet pro ně může znamenat tak velký nárok na dodatečné finanční prostředky, že to může vést i ke krachu firmy. A to nikoliv proto, že by firma nedokázala dobře hospodařit, ale jen proto, že se změnil zákon.

Dobrá, premiér chce mít peníze na vázaných účtech v letech 2023, respektive 2025. Jaký horizont je odpovídající podle Těžební unie?

Posunout tuto hranici za rok 2030. Ten termín byl v jedné z dříve odmítnutých variant novely Horního zákona.

No vida a já si myslel, že hlavním problémem je samotné moratorium na nezvyšování úhrad z vydobytých nerostů státu, respektive ochota vlády tuto dohodu porušit?

Pokud by k tomu došlo, je to nepříjemné, ale dá se to nějak přežít. Jednorázově. Ale úplně nezbytné je – pro stabilitu celého sektoru – aby byl stanoven jasný a tedy předvídatelný mechanismus, jak se budou poplatky z vydobytých nerostů zvyšovat v budoucnu. Po jaké době, o kolik, na základě čeho, na to by měl být nějaký známý algoritmus, aby si všichni těžaři mohli spočítat, kolik budou muset zaplatit státu a kalkulovat s tím ve smlouvách i vlastních investičních plánech. Jestli v tomhle bude nejistota, přenese se to dál.

Stabilita a předvídatelnost podnikatelského prostředí je naprosto klíčová.

Asi každého čtenáře iUHLI.cz bude zajímat, jak vidíte nového ministra průmyslu Karla Havlíčka. Už jste se s ním zúčastnil několika jednání…

Já pana ministra vidím dobře, mám z něj dobrý pocit. Ale je fakt, že dobrý pocit jsem už takhle měl z někoho párkrát a pak ho brzy semlela ta mašinérie, do které vstoupil. Přeji mu, aby se nedostal do situací, kdy takzvané politické zadání bude potlačovat manažersky správná rozhodnutí.

Mohlo by vás zajímat:
Z Dolu Bohumír je hornické muzeum
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj