Ohlédnutí za mediálním tlakem na Uhelnou komisi

Čím blíž byl výrok Uhelné komise, tím víc noviny publikovaly nejrůznější materiály zelené lobby. Všechny měly jedno společné. Dramaticky zveličovaly možnosti obnovitelných zdrojů. Kromě Uhelné komise cílily samozřejmě i na širokou veřejnost.

V ČTK a na Aktuálně se například objevila zpráva o komparaci studií na téma konec uhlí v Česku (zde). Výstižně shrnula obsah zelené mediální ofenzivy, která předcházela rozhodování Uhelné komise. Závěr zprávy? Konec uhlí může být v Česku už v roce 2030. Článek nešetřil citacemi, leč kromě jedné žádná nebyla opačného názoru, ač odpůrců této teze, s kvalitními argumenty, je v tuzemsku mnoho. Již samozřejmě se opakovalo klišé o tom, že (tentokrát) do 10 let můžou obnovitelné zdroje slunce a vítr plně nahradit odstavené uhelné elektrárny.

Čtěte také:
Konec uhlí v roce 2033 by byla nezodpovědnost
Kvůli nedostatku materiálu budou zdražovat stavby

Prakticky nikde se však, a to po celou dobu finálního tažení proti uhlí, potažmo plynu a ropě, neobjevovaly informace o tom, jaké jsou skutečné možnosti obnovitelných zdrojů (OZE) v Česku. A neobjevují se ani nyní. Nepíše se o tom, jak problematická je akumulace jimi vyrobené elektřiny. Bez ní přitom tyto zdroje nejsou schopné průběžně dodávat energii. V tuzemských podmínkách OZE nejméně fungují v zimě, kdy je největší spotřeba elektřiny. Tyhle informace jsou veřejně k dispozici. Stejně jako všechny další informace o tom, proč není možné se k uhlíkové neutralitě hrnout tak rychle, jak si zelení aktivisté a politici (v ČR především piráti) vymysleli. Jenže ty informace si žádný z redaktorů nevyhledá, ani se neseznámí s odbornými argumenty z praxe.

Je s podivem, kolik lidí v médiích, je ochotno nekriticky referovat o obnovitelných zdrojích, nebo s nekritickým referováním souhlasit. Kvůli tomu se ovšem veřejnost nedozví ani o tom, jaký je skutečný příspěvek Česka ke globálním emisím CO2. Běžně si sice může kdokoli přečíst, že při přepočtu emisí na obyvatele jsme strašnými ničiteli světa, ale skutečnost, že česká energetika může za pouhých 0,18 procenta světových emisí oxidu uhličitého, se ve veřejném prostoru téměř nedá najít. Pro úplnost rovnou dodejme, že celkové české emise CO2 jsou na úrovni 0,3 procenta těch globálních.

Na druhou stranu se množí připomínky skutečnosti, že o ukončení používání uhlí v energetice může rozhodnout cena emisních povolenek. Takže je možné, že nějaký vládou stanovený termín, třeba rok 2038, bude zcela nepodstatný, protože ekonomika energetiky udělá pálení uhlí neekonomické třeba o pět let dřív. Nebo ještě dřív. Neboť cenu povolenky je možné uměle ovlivnit a EU nevidí většího svého nepřítele, než právě oxid uhličitý. Že je takový scénář možný, o tom nikdo v energetice nepochybuje. A redaktoři o tom informují se zřejmým zadostiučiněním.

Ignorují však přitom, co by tohle ekologistické vítězství nad uhlím přineslo lidem. Protože nahradit uhlí jinými zdroji bude trvat ještě pěkných pár let, znamenalo by to buď zimu a tmu, nebo státní příspěvky na cenu emisních povolenek. V nejbližších letech by ještě také bylo možné potřebnou elektřinu dovážet, ale to nebude dlouhodobě možné, neboť o elektřinu bude ve středu Evropy již za 20 let spíš nouze. V každém případě, pokud české provozovatele uhelných zdrojů elektřiny a tepla donutí k ještě dřívějšímu zavření provozů Evropská unie a její povolenky, způsobí to v tuzemsku velké komplikace. Zda řešitelné a za jakou cenu, není zatím zřejmé.

Souběžně ovšem budou emisní povolenky zvyšovat i náklady provozovatelů plynových zdrojů. Což znamená, že i ony můžou přestat být ekonomické a jejich provozovatelé je proto zavřou. Jenže nové plynové zdroje nyní hrají zásadní roli v modelech dozdrojování tuzemské sítě po odstavení uhlí. A teplárny plánují masový přechod z uhlí právě na plyn. Říkat, že se to nestane, je zhůvěřilost, neboť se to stát může. A co potom?

Ekologistický jásot médií nad mocí povolenek vypnout nenáviděné fosilní zdroje je tak jásotem lidí, kteří odmítají vidět, že kvůli své obsesi (v lepším případě) ohrožují bezpečnost 10 milionů lidí v Česku. Přitom proti tomu, aby velké i malé komíny přestaly vypouštět oblaka dýmu z uhlí a plynu, ale i dřeva či biomasy, v zásadě asi nikdo nic nemá. Ať je to klidně dřív. Jen před tím chceme všichni vědět, z čeho dostaneme elektřinu a čím si zatopíme. Což je informace, kterou nám zelená lobby není schopná poskytnout. Protože jimi vzývané OZE to nedokážou.

Na tyhle věci se musíme všichni ptát politiků. Příští rok jsou volby, takže po čtyřech letech se zase jednou všichni budou ohlížet na to, co chceme. Aspoň chvíli. Tu musíme využít!