Doba čtení:2 m, 29 s
Třináct ministrů životního prostředí (a většinou i klimatu) tlačí EU ke stále přísnějším „uhlíkovým“ regulacím. Ekonomickými možnostmi členských zemí po pandemii koronaviru se jejich výzva nezabývá. Foto: pixabay.com

Ministři životního prostředí 13 zemí Evropské unie žádají Evropskou komisi, aby prosazovala Green deal bez ohledu na obrovské škody, způsobené koronavirovou pandemii. Vidí v tom příležitost.

„Zelená dohoda představuje novou strategii růstu pro EU, která je schopna přinést dvojí výhody stimulace ekonomik a vytváření pracovních míst a zároveň zrychlit ekologický přechod nákladově efektivním způsobem,“ uvádí se v prohlášení ministrů, zveřejněném již 9. dubna na portálu Climatechangenews (zde).

Čtěte také:
Protipól Grety se jmenuje Naomi Seibtová
Energetická soběstačnost je český trumf

„Musíme zvýšit investice, zejména v oblasti udržitelné mobility, obnovitelné energie, obnovy budov, výzkumu a inovací, obnovy biologické rozmanitosti a oběhového hospodářství. Zelená dohoda nám poskytuje plán, jak správně reagovat na hospodářskou krizi a zároveň přeměnit Evropu na udržitelnou ekonomiku neutrální vůči klimatu,“ pokračují ministři. Požadavky ministrů lze shrnout takto: více Unie, více „boje za klima“.

Pod výzvou jsou podepsáni ministři těchto zemí: Rakouska, Dánska, Finska, Itálie, Lotyšska, Lucemburska, Nizozemska, Portugalska, Španělska, Švédska, Francie, Německa a Řecka. Jen málokterý z nich má na starosti jen životní prostředí. Například Rakousko má ministra pro změnu klimatu, životní prostředí, energii, mobilitu, inovace a technologie. Dánský ministr má na bedrech klima, energetiku a veřejné služby, kdežto finská ministryně rozhoduje jen o životním prostředí a klmatu. Také Lucembursko má ministryni pro životní prostředí, klima a udržitelný rozvoj. I Nozozemsko má ministra hospodářství a klimatické politiky, Portugalsko ministra pro životní prostředí a změnu klimatu. Ve Španělsku má tuto agendu na starosti čtvrtá místopředsedkyně vlády a ministryně pro ekologickou transformaci a demografickou výzvu. Švédsko má ministryni životního prostředí a klimatu, Francie má ministryni pro ekologický a inkluzivní přechod.

V Německu sice ministr životního prostředí nemá na starosti klima, ale věnuje se i ochraně přírody a jaderné bezpečnosti své země. V Řecku pak ministr životního prostředí řeší i energetiku. V Lotyšsku dohlíží také na regionální rozvoj a v Itálii má na starosti ještě půdu a moře.

Výzva ministrů, zjevně navazuje na prohlášení Marianne Karlsenové z Norska, předsedkyně implementačního orgánu OSN pro změnu klimatu, které také pro portál Climatechangenews řekla, že odložení podzimního klimatického summitu na příští rok kvůli korona pandemii, neznamená oslabení požadavku na zvyšování klimatických cílů jednotlivých vlád (zde).

Ministerské prohlášení neobsahuje žádné konkrétní údaje ani čísla, s výjimkou jediného. A to je zvýšení cílů ve snižování emisí CO2 do roku 2030 o 50-55 procent oproti roku 1990.

Jde již o druhou skupinovou výzvu v EU v krátké době. Prvního dubna se objevilo „diplomatické prohlášení“ 17 států (zde), jež podle obecně přijatého výkladu směřuje proti politice maďarského ministerského předsedy Viktora Orbána (zajímavá fakta odporující oficiálnímu výkladu uvádí týdeník Reflex zde).

Signatářské skupiny nejsou stejné, ale mají společné to, že ani v jedné není nikdo ze zemí V4.

Mohlo by vás zajímat:
Nové elektrické náklaďáky pro důl Conuma Coal
Autonomní náklaďák nemá ani kabinu
Služební auto obra Koloděje