Doba čtení:4 m, 43 s
Uhelná komise prý rozhodla bez dostatečných podkladů v řadě oblastí. Jenže to nejdůležitější komise věděla: na náhradu uhlí potřebujeme čas. Chuť zavírat uhelné zdroje nemá smysl, když ji neprovázejí konkrétní kroky ke vzniku nových zdrojů s dostatečnou kapacitou. A spolehlivostí. Což je aspekt, který mediálnímu a aktivistickému rozčilování, zcela chybí.
O pohledu na rozhodnutí Uhelné komise polemizuje s poslankyní Danou Balcarovou a Piráty jaderný fyzik Vladimír Wagner, jeden ze zakládajících členů think-tanku Realistická energetika a ekologie. Ten zásadně odmítá aktivisty oblíbený ideologický pohled na energetiku i ekologii.
Níže přinášíme jeho text:
Stanovení termínu úplného uzavření uhelných elektráren na rok 2038 vyvolalo velkou diskuzi a hlavně z prostředí ekologických aktivistů velkou kritiku. Ta vedla i k tomu, že dva ze členů komise zastupující environmentální aktivistické organizace Uhelnou komisi opustili. Tématu se velmi aktivně chopila i řada opozičních politiků, kteří se soustředili hlavně na boj proti návrhu zákonů, které by měly umožnit vybudovat jeden z typů nízkoemisních zdrojů potřebných pro náhradu těch uhelných. Konkrétně jde o zákon definující mantinely pro financování a realizaci výstavby nového jaderného zdroje.
Čtěte také:
Rakušan: Uhlí nejde jednoduše nahradit pomocí OZE
Jan Horáček: Energiewende v ČR opravdu nechci
V nedávných dnech pak opoziční Piráti požadovali sněmovní diskuzi o zmíněném doporučení Uhelné komise ukončit využívání uhlí v Česku pro výrobu elektřiny a tepla v roce 2038. Konkrétně to navrhla předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí Dana Balcarová. Piráti převzali argumentaci environmentálních aktivistických organizací a spolu s nimi tvrdí, že komise rozhodla bez dostatečných podkladů. Podle jejich názoru chybí například důležité analýzy dopadů na uhelné regiony, horníky, na ochranu klimatu, na veřejné zdraví, na veřejné rozpočty a teplárenství. Podle tvrzení Pirátů i zmíněných environmentálních aktivistů by do roku 2025 mohly být uzavřeny uhelné elektrárny produkující energii na vývoz, zbývající pak už v roce 2030. A jediný akceptovatelný termín z těch, ze kterých komise vybírala, byl rok 2030.
Připomeňme, že komise vybírala ze tří termínů. Prvním byl rok 2033, druhým rok 2038 a třetím pak rok 2043. Zároveň připomeňme, že ani termín 2038 nevybrala komise nepodmíněně. Podmínila termíny uzavření uhelných elektráren termíny dokončování nízkoemisních zdrojů, které by je měly nahradit a mezi které patří i nový jaderný blok v Dukovanech.
S tím, že by se o konečném datu mělo rozhodnout až na základě komplexního materiálu a znalosti všech podkladů a reálných faktů o dopadech tohoto rozhodnutí, se určitě dá souhlasit, a i já se s ním plně ztotožňuji. Z tohoto pohledu se však až absurdním paradoxem u environmentálních aktivistů a Pirátů stává, že oni bez těchto podkladů vyhlašují také konkrétní termíny, a to ještě dramaticky dřívější než jsou termíny komise. Ještě méně času je tak na vypracování příslušných analýz a jejich posouzení.
Ona totiž ještě důležitější, než je analýza stavu, je realizace konkrétních opatření, mezi které patří sociální pomoc pracovníkům z postiženého průmyslu, restrukturalizace a revitalizace daných regionů, a zvláště náhrada uhelných zdrojů elektřiny a tepla. Pokud nebudeme mít dostatek zdrojů, nejen finančně dostupné elektřiny, projeví se to dramaticky v životní a sociální úrovní obyvatel nejen zmíněných regionů, ale celé České republiky.
Místo handrkování o vyhlášení nějakého konkrétního termínu je tak mnohem důležitější realizovat konkrétní kroky k budování zdrojů, které tyto uhelné zdroje nahradí. Připomeňme si, že v současném energetickém mixu mají uhelné bloky dvě důležité úlohy. První je, že dodávají ročně zhruba 40 procent vyrobené elektřiny. Druhý je však možná ještě důležitější. Zajišťují totiž regulaci sítě a vyrovnávání změn ve spotřebě a v dodávkách elektřiny. Možnosti akumulace jsou totiž zatím jen velice omezené. A například fotovoltaické a větrné zdroje energii dodávají jen při vhodném počasí. Například v současné době zimních inverzí dodávají minimum u nás i u sousedů (například zde)
Je tak sice možné omezit výrobu elektřiny v uhelných elektrárnách na vývoz, ale je otázka, kolik to umožňuje uzavřít uhelných bloků. Výkon musí totiž zůstat takový, aby společně s jadernými bloky a dalšími zdroji, které nejsou závislé na počasí, zajistil dodávky elektřiny v době zimní inverze. Připomínám, že i naši sousedé chtějí uzavírat uhelné a jaderné bloky, nebude tak možné spoléhat v této době na dovoz elektřiny ze zahraničí. Tyto uhelné elektrárny tak sice mohou vyrábět pouze v případě nedostatku výkonu v Česku, ale je třeba je v záloze mít. Je také třeba zdůraznit, že taková možnost musí být ošetřena zákonem a příslušnými pravidly pro kapacitní zálohu a její financování.
Opravdu tak nelze stanovit termín uzavření uhelných elektráren bez jistoty, že v té době bude za ně náhrada. A v současné době nelze stanovit jistě, kdy bude dokončen příslušný výkon ani v oblasti jaderných zdrojů, a ani zdrojů větrných, fotovoltaických či plynových. Připomeňme ještě, že argument pro vypínání uhelných zdrojů je, že chceme snížit emise skleníkových plynů. Ovšem plynové zdroje nejsou nízkoemisní. Pokud započteme úniky metanu při jeho těžbě a dopravě, tak není plyn oproti uhlí o moc lepší.
Pokud tedy Piráti a environmentální aktivisté opravdu chtějí rychlé uzavření uhelných zdrojů, čekal bych u nich intenzivní snahu a podporu budování nízkoemisní náhrady těchto zdrojů, a také o realizaci nových nástrojů a systému regulace sítě. Ovšem toto moc není vidět.
Naopak jsou politici Pirátů a environmentální aktivisté těmi, kteří na české i evropské úrovní nejintenzivněji bojují proti jaderné energetice a její podpoře. A také nejčastěji „házejí vidle“ do konkrétních návrhů realizace těchto nízkoemisních zdrojů. Z tohoto hlediska je aktivita Pirátů a Dany Balcarové v poslanecké sněmovně nepříliš pochopitelná a s reálnou snahou o přechod k nízkoemisnímu mixu a nahrazení uhelných bloků nemá nic společného.