
Důl Schoeller, známý jako Šelerka, se do historie zapsal jako poslední místo, kde se na Kladensku dobývalo černé uhlí. Symbolický poslední vozík opustil podzemí 29. června 2002.
Důl byl uzavřen přesně 103 let a 19 dní poté, co se začalo s hloubením těžní šachty. Schoeller tak byl jediným dolem v kladenském revíru, který se využíval v průběhu tří století. Za dobu jeho existence se v něm vytěžilo skoro 46 milionů tun uhlí, což z něj dělá nejproduktivnější důl v oblasti.
Čtěte také:
Tajuplná uhelná lebka
Důl Jeroným odkryl nová tajemství
Historie dobývání uhlí na Kladensku je stará přes tisíc let, těžili zde už nejspíš Keltové. První písemná zpráva o těžbě v oblasti je z roku 1463, kdy bylo dobýváno u Malých Přílep. V 16. století se uhlí dolovalo na Buštěhradském panství a na Slánsku. Zmínky o prvním skutečném dolu na Kladensku pocházejí z roku 1720, kdy se těžilo v okolí Otvovic. V roce 1772 byla objevena velká uhelná sloj u Vrapic. Další doly vznikaly v okolí Lán, Mutějovic a Rakovníka, na Slánsku i buštěhradském panství.
Velký rozmach těžby nastal v polovině 19. století. U zrodu kladenského vzestupu stáli pražský mlynář Václav Novotný a českobudějovický loďař a velkoobchodník Vojtěch Lanna, ke kterým se později přidal moravský stavitel železnic František Klein s bratry. Po vzniku Československa se společnost dostala pod vliv pražské Živnobanky. Po druhé světové válce byly podniky znárodněny a do soukromých rukou se znovu dostaly až v rámci privatizace po roce 1989.
Ačkoli většina zásob černého uhlí kladensko-rakovnické pánve byla v uplynulých dvou staletích vytěžena, existují ještě v regionu místa s významným výskytem této nerostné suroviny. Například jedno velké ložisko kvalitního uhlí je u Slaného, tamní odhadované zásoby v objemu zhruba 223 milionů tun však leží v hloubkách přes tisíc metrů, navíc se složitými hydrogeologickými poměry, a tak bylo plánované zahájení těžby po vyhloubení dvou hlavních jam zastaveno.
Mohlo by vás zajímat:
Léčivé koule už patří minulosti
Služební auto obra Koloděje
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme