Proč má být Česko energeticky soběstačné?

Bez elektřiny si nevybereme ani peníze z bankomatu. A banky budou mít bez elektřiny také zavřeno. Foto: pixabay.com

Část lidí se domnívá, že se Česko může v energetice spoléhat na dovoz. Když to může dělat Rakousko, proč bychom nemohli my? Vždyť ropu a plyn také dovážíme.

Vyrábět vlastními silami všechnu potřebnou elektřinu bylo do nedávna pro evropské státy zcela samozřejmé. Změnilo se to až s nástupem zelené ideologie.

V diskuzi pod jedním z článků iUHLI, který převzal názorový portál Neviditelný pes, jsem si všiml následujícího příspěvku:

„Jestli zeleně nebo jinak zeleně nebo nezeleně mě tolik netrápí. Spíše mi vadí to setrvávání na dogmatech, že musíme být soběstační, jinak bude pohroma. Zaplatíme snad více za nakoupenou elektřinu? Ne. Ceny jsou dnes stejné u nás i venku, i když vyvážíme, trvale a příliš. A dáme na stavbu JE obrovské sumy, které zajistí jen to, že zaměstnanci si vydělají. Nebylo by lepší ty miliardy dát na něco mnohem efektivnějšího? A tu elektřinu si za evropské ceny koupit?“

Čtenář není se svým názorem sám. Chuť spoléhat se na dovoz elektřiny ze zahraničí se šíří Evropskou unií všemi směry, Česko nevyjímaje. Některé státy s možností spolehnout se na dovoz počítají hlavně v budoucnu (Německo), až odstaví své jaderné a uhelné kapacity, jiné to ve jménu své čisté energetiky dělají už dlouhodobě (Rakousko). Pro další debatu je přitom nezbytné rozlišovat dva pojmy: možnost dovozu a nezbytnost dovozu.

Čtěte také:
Dobré zprávy. Elektřina i plyn asi zlevní
Češi žádají energetickou soběstačnost

Možnost dovozu využívají i čeští distributoři elektřiny, když je to pro ně výhodné. Nezbytnost dovozu provází již 20 let Rakousko. Nezbytnost dovozu znamená závislost na dovozu. Na dovozu toho, bez čeho není moderní společnost schopná fungovat.

Mimochodem, při současném vývoji tuzemské energetiky bude Česko na dovozu elektřiny v zimních měsících závislé již za pět let (ČEPS, zde). Z oficiálních informací ČEPS (ke stažení zde, strana 27) je také známý výhled podle současného vývoje až do roku 2040. Podle něj by v Evropě tehdy mohl být více méně dostatek elektřiny, ale jen za předpokladu, že se bude posílat napříč kontinentem. Což není úplně jednoduché. Například kdyby Česko muselo v roce 2040 dovážet 30 terawatt hodin, což by mohlo nastat, byť se to neplánuje, nemá na to dimenzovanou přenosovou soustavu.

Z podstaty každého státu je jeho povinností postarat se co nejlépe o své lidi. Tedy obyvatele, jak se nám všem oficiálně říká. Samozřejmě v rámci daných možností. Některé se dají změnit nebo zlepšit, jiné nikoli.

Z toho důvodu Česko dováží ropu a plyn, protože těchto surovin máme v tuzemsku jen minimum. Na tom se nic nezmění. Česko může udělat jen to, co již udělalo, tedy propojit se s více dodavateli a více terminály, aby nebylo závislé jen na jednom zdroji. Finální produkty pak samozřejmě vznikají v tuzemsku. Zásoby plynu a ropných produktů má republika zhruba na 90 dnů. Pro jejich distribuci je ovšem nezbytná elektřina. Stejně jako pro valnou většinu dalších činností.

Právě naprostá nezbytnost elektřiny, při současné nemožnosti ji skladovat, je hlavním důvodem pro její vlastní výrobu. Jak velký může být nedostatečná vlastní výroba problém, ukázal letos na jaře koronavirový výjimečný stav. Roušky a další ochranné pomůcky chyběly po celé Evropě (některé země jejich nouzové zásoby dříve zlikvidovaly, jiné je evidentně neměly) a Brusel se přesto dožadoval toho, aby si je země navzájem prodávaly. Že situaci po čase začaly mírnit dodávky z Číny, na věci nic nemění. Jednak i do jinak vcelku pročínských novin pronikly zprávy o pochybné kvalitě některých dodávek, ale především, trvalo nějakou dobu, než přišly první, vpravdě nouzové dodávky. A to jen proto, že se Číně podařilo zastavit šíření epidemie rozsáhlou přísnou karanténou. Kdyby se jí to nepovedlo, potřebovala by veškerou kapacitu pro vlastní spotřebu. V případě dodávek elektřiny není něco takového přijatelné.

Česko je dosud schopné si svoji spotřebu elektřiny zajistit vlastními silami. V případě, že nepodlehne tlaku zeleného náboženství a podrží si dostatečné zálohy v klasických zdrojích (plyn, uhlí), může to tak být i nadále.

Jinak se v době, kdy nebude dost svítit slunce, nebo nebude dost foukat vítr, ocitne ve stejné roli jako letos na jaře vůči Číně. Tedy v roli prosebníka. Co by však vyprosila v době, kdy bude zataženo nad většinou Evropy, případně zavládne bezvětří, případně bude foukat moc, nebo bude příliš mrznout, je ve hvězdách. Prvním krokem by bylo vyhlášení regulace odběru pro velké odběratele. Pak už by následovalo vypnutí ekonomiky a s ní i života, jaký žijeme. Koronavirová odstávka by proti tomu byla jen představením pro děti.