Doba čtení:2 m, 34 s
Že se bez Číny žádné snižování emisí skleníkových plynů konat nebude, je jasné všem, kromě všech klimatických aktivistů. Co se od nejlidnatější země světa dá očekávat, se ukazuje právě nyní. A výhled to není optimistický.
O tom, že mají Asiaté jinou mentalitu než Evropané, snad nikdo nepochybuje. Evropané se s tím v dějinách ve velkém setkali jen párkrát a nikdy to nebylo pěkné setkání. A už vůbec nebylo politicky korektní. Až v současnosti však dosáhla nějaká asijská mocnost pozice, jako má Čína. Vlastně je otázkou, zda vůbec někdy nějaký stát dosáhl takové pozice, jakou má nyní Čína.
Čtěte také:
Čína staví uhelné elektrárny s výkonem 226 GW
Mongolsko staví uhelnou trať do Číny
Už desítky let to poznává příroda, kterou Číňané doslova drancují a ničí nejen v Číně, ale všude po světě, kam si je jen vlády pustí. K místním se chovají, no, jako kolonizátoři. Neurvalý dopis předsedovi senátu Jaroslavu Kuberovi byl jen velmi „light verze“ toho, co so dovolí Číňané třeba v Africe. Alespoň tak o tom píší světová média.
Už desítky let to také poznává celý svět, protože se zdá, že nápisy „Made in China“, nebo častější „Made in P.R.C.“ jsou úplně na všem. Naštěstí to tak ještě úplně není, ale sestavit seznam toho, co se v Číně vyrábí, by byla vpravdě sisyfovská práce. (Jiným námětem by samozřejmě byla kvalita a trvanlivost těchto výrobků, ale to sem dnes nepatří.)
Stále vyšší vojenské ambice země jsou již také dávno známé. V posledních letech se, kromě vlastních pilotovaných kosmických letů projevují především stavbou umělých ostrovů v Jihočínském moři, jež slouží jako vojenské základny. A připomínají tak bytostné ohrožení okolním státům.
Aby byla situace ještě komplikovanější, pro Číňany je důležité takzvaně neztratit tvář. Možná nejdůležitější. Což v praxi znamená, že přiznat chybu je pro Činu nemyslitelné. Stejně, jako je nemyslitelné se nechat k něčemu nutit, k něčemu „dostrkat“.
Co se děje, když nějaké takové „dostrkání“ někdo zkusí, právě teď zažívá Austrálie. Ta se, spolu s USA, dožaduje vyšetření počátku koronavirové pandemie. To znamená, že požaduje vyšetřování v Číně. A ta nemůže „ztratit tvář“. Čili nejen, že něco takového jednoznačně odmítá, ale zároveň rovnou zahájila proti Austrálii obchodní válku. „Uvalila osmdesátiprocentní clo na dovoz ječmene, také zakázala dovoz hovězího masa ze čtyř významných zpracovatelských závodů. Nově uvažuje i o zavedení cel a přísných kontrol kvality na mléčné výrobky a červené víno,“ uvádí se například zde.
Čína přitom produkuje asi 28 procent světových emisí CO2, o řadě dalších emisí, plastovém znečištění a likvidaci živočišných druhů a devastaci přírody ani nemluvě. Jestli je tedy co nejrychlejší bezemisní hospodářství tak nutné, jak tvrdí klimatisté v Evropě, je tedy svrchovaně důležité, nejlidnatější země světa začala co nejrychleji snižovat své emise. Protože bez ní (a samozřejmě dalších států mimo EU) tohle úsilí nemá vůbec smysl. Ona však zatím staví další a další uhelné elektrárny. Znatelné snižování emisí má přijít na řadu až někdy v budoucnu.
Dokáže někdo přijít na to, jak Čínu přesvědčit, aby svůj přístup změnila? Věc je o to složitější, že se k ničemu takovému nedá nutit. Ona na to musí přijít sama. Jen tak neztratí tvář.