Skopeček: S Green Dealem je to jako s blbostí

„V posledních letech jsme šli proti naší energetické bezpečnosti. To musí přestat“, říká místopředseda poslanecké sněmovny, ekonom Jan Skopeček. Foto: iUHLI

„Boj proti Green Dealu asi nemůžeme vyhrát, ale nesmíme s ním nikdy přestat,“ parafrázuje ekonom a místopředseda poslanecké sněmovny Jan Skopeček (ODS) známý výrok Jana Wericha. Nemá přitom nic proti bezemisním technologiím. Jen je zatím nepovažuje za schopné uspokojit energetické nároky evropské civilizace.

Současné „klimatické“ záměry EU a její  Green Deal podle místopředsedy sněmovny Jana Skopečka ohrožují konkurenceschopnost a životní úroveň evropských států. Obává se však, že jejich protagonisté se na svůj „boj za klima“ dívat realisticky nezačnou. „V  prosazení velikášských cílů na redukci emisí CO2 se už rozhodující politici angažovali natolik, že do toho investovali všechen svůj kredit a proto nedokážou přiznat, že se zmýlili. Velký byznys na zelenou agendu navíc vsadil obrovské peníze, o které nechce přijít. Takže se bude trvat na dosažení  klimatických cílů, jakkoli to poškodí státy v Evropě,“ obává se Skopeček. Čas k prosazení realistického pohledu na věc a tím pádem k revizi současného přístupu EU teprve přijde. „K revizi nepovede zřejmě ani šílená ruská agrese na Ukrajině, jakkoliv obnažila iracionalitu evropské, zejména pak německé energetické politiky. Prostor pro změny přijde bohužel až s tím, jak porostou firmám a domácnostem náklady za energie. Tlak veřejnosti na politiku bude sílit a s ním i šance na to, že to politiky přinutí ke změně přístupu,“ domnívá se.

A zdůrazňuje ještě jednu věc. Ruský útok na Ukrajinu problémy neodstartoval, jen je zvýraznil a obnažil. Ceny emisních povolenek či plynu začaly lámat rekordy už v průběhu loňského roku. Upozorňuje přitom na to, že evropská závislost na ruských energetických zdrojích, která se v Evropě odklonem od konvenčních zdrojů a sázkou na plyn jako tranzitivní zdroj prohlubovala, dnes velmi hraje do karet Putinovi, který získal obrovský vyděračský potenciál. Vojenská agrese na Ukrajině se mu realizuje mnohem snadněji, když energetickou závislostí drží evropské sousedy Ukrajiny v šachu.

Habeck: Místo jádra raději v případě potřeby uhlí

Energetická bezpečnost je součást národní bezpečnosti. Můžeme jí dosáhnout – či spíš obnovit – když budeme postupovat podle plánu, který v březnu představila Evropská komise jako způsob, jak se zbavit závislosti na ruském plynu? Ten ve zkratce znamená ještě rychlejší přechod na obnovitelné zdroje.

Poslední roky děláme v EU vše proti vlastní energetické bezpečnosti. Například to, co se dělo v Německu a jinde v prostoru EU, tedy odstavování tzv. konvenčních energetických zdrojů bez spolehlivé náhrady přímo vedlo ke zvýšení závislosti na Rusku, především na jeho plynu. To dnes velmi usnadňuje situaci ruskému prezidentovi Putinovi, který rozpoutal šílenou vojenskou agresi na Ukrajině. Poslední roky rostl podíl obnovitelných zdrojů, které jsou zatím bez dotací nekonkurenceschopné a hlavně nestabilní. Vedle odklonu od uhlí ale docházelo v Německu i k odstavení funkčních jaderných elektráren. Vše měl nahradit a zajistit plyn, tím se zvyšovala závislost Evropy na jeho dodavatelích, tedy i na Rusku. Dnes v přímém přenosu vidíme, že jsme šli proti naší energetické bezpečnosti, jakkoliv ten termín samotný považuji za sporný, resp. nevydefinovaný. Ale asi všichni tušíme, co si pod ním představit.

Debata o emisích oxidu uhličitého a přeměně nejen energetiky, ale prakticky celého způsobu života v evropských státech se přitom vede silně nevyváženě. Média veřejnost permanentně zásobují „klimatickými“ informacemi, jež zelené organizace doslova chrlí. Názory energetiků a dalších lidí, kteří vysvětlují slabá místa unijních plánů na dekarbonizaci a „uhlíkovou neutralitu“ se však v médiích objevují jen zřídka, v těch největších pak jen zcela minimálně, pokud vůbec…

Celá debata o energetice je velmi zideologizovaná a čím dál víc iracionální. Srovnejme to s covidovou pandemií, kdy odpůrci příliš přísných restrikcí a lockdownů protestující proti brutálnímu omezení individuálních svobod byli peskováni a nabádáni, ať poslouchají odborníky, ať dají na vědu. U dekarbonizace energetiky a celé Evropy je to však obráceně. Tam je symbolem boje a toho, koho máme poslouchat, Greta Thunberg, tedy dětská aktivistka bez odborné znalosti.  Místo technologických faktů a fyzikálních zákonů máme poslouchat jen přání a sny lidí, kteří nemají s energetikou či dopravními systémy nic společného. Resp. můžeme brát jen v úvahu klimatology předpovídající na desítky let dopředu klima, ale další vědní disciplíny k tomuto tématu musí mlčet. A tak jsou často v debatách o tomto tématu ignorovány dokonce i fyzikální zákony.

Je to už zcela a pouze politické téma.

Jak „klimatická“ politika či ideologie ohrožuje členské státy EU?

Odcházíme od tradičních, konvenčních zdrojů energií, které jsou levné, stabilní a často se nachází na evropském území. Jejich nepopiratelnou nevýhodou je, že je jejich využívání spojeno s negativními dopady na životní prostředí. Nahrazujeme je nicméně mnohem dražšími, méně stabilními obnovitelnými zdroji, které jsou navíc svým výkonem nedostatečné. To samozřejmě má a bude mít dopad na naši konkurenceschopnost a životní úroveň.  Ještě víc to platí v našem případě, protože Česká republika je jedním z nejprůmyslovějších států na světě. Pokud se navíc máme z exportéra elektřiny stát jejím dovozcem, ohrožuje nás ztráta energetické bezpečnosti v ještě širším měřítku, než ostatní státy.

Teleky: Snížit cenu povolenek znamená upravit evropskou legislativu

Dá se tenhle vývoj ještě zvrátit? Existuje taková šance?

Zvrátit tenhle vývoj? K tomu jsem skeptický. Jak už jsem říkal, ti co ty iracionální nařízení prosazují, se té agendy budou vzdávat jen těžko, protože by museli přiznat svoji chybu. Což udělat nechtějí. Oni naopak současnou krizi místo k sebereflexi a úpravě plánů tak, aby byly realistické, využijí k utužení svého „klimatického“ tažení. Navíc má do těchto politik nainvestovány i nemalé finanční zdroje tzv. velký byznys, který o ně nebude chtít přijít. Takže – ač mi to nedělá radost – nezbývá mi, než být v tomto ohledu skeptický. Ale vzdávat se to nesmí, musíme bojovat o každý milimetr, jsou to vážné věci pro naši budoucnost.

Ani nedávno znovu připomenuté ruské financování zelených aktivistů proti frakování (zde) na tom nic nezmění? Protože když Rusové mohli financovat tuto aktivitu environmentalistů, proč by nemohli financovat náhradu uhlí zemním plynem, který má celkové emise oxidu uhličitého stejné, jako uhlí? Na masovém nasazení málo efektivních a neřiditelných fotovoltaických elektráren může mít zájem zase někdo jiný, kdo rád podpoří aktivisty…

Nevím, nemám zprávy, kdo koho financuje, ale jsem přesvědčen, že vedle aktivistů, kteří o uhlíkové neutralitě blouzní, protože jsou pobláznění, ale dělají to z přesvědčení, existují i velké ekonomické zájmy, které financemi podporují jeden typ energie a očerňují jiný, to ano. To je zřejmé a točí se v tom obrovské peníze.

Co tohle všechno znamená pro Česko, jak to změní naše plány v energetice? Máme se tomu vůbec podřídit, nebo jít nekompromisně vlastní cestou?

Ač jsem říkal, že jsem skeptický, myslím, že se pomalu mění kontext všech těchto politik. Změnila se totiž úplně situace, ve které se nyní EU nachází. Což všechny nutí, nebo by alespoň mělo nutit, ke zracionálnění přijatých dekarbonizačních plánů. Musíme se o to v každém případě snažit! Protože ty nynější plány s racionalitou nemají nic společného a vedly by k vážným problémům. Válka, kterou začalo Rusko, je jen zvýraznila a přiblížila.

Souhlasím s vládou ve věci orientace na jádro. To je ten potřebný spolehlivý a bezemisní zdroj. Je to cesta nejen pro nás, ale i pro další státy. Mimochodem, nechápu v tomhle směru německý a rakouský postoj. Ovšem než jádro postavíme – což je u Dukovan realistické očekávat do roku 2040 (možná o trochu dříve, nelze ale vyloučit, že i později) – tak do té doby musíme mít něco jiného. Jenže obnovitelné zdroje, které chce EU, takovým zdrojem nejsou. To samozřejmě neznamená, že máme obnovitelné zdroje a priori odmítat. Jestli budou konkurenceschopné, tak jako doplněk energetického mixu jsou v pořádku. Osázet fotovoltaikou střechy, dobře. Úspory energií, to je samozřejmě také potřeba a musíme na tom pracovat. Nicméně problém nám to nevyřeší. Zemní plyn, na který se zatím sázelo, je v souvislosti s válkou na Ukrajině více než problematický. Takže tahle rekapitulace by nás měla vést k přehodnocení dosavadního přístupu. Z něj mi vychází jen jediný zdroj, který je schopen v našich podmínkách pokrýt významnou část spotřeby.

Což je i dnes, v této chvíli uhlí. Ono má samozřejmě své vady, ty jsou obecně známé. Ale máme jej na svém území, což je obrovská deviza. Takže logickým vyústěním přehodnocení reálnosti cílů je to, že bychom se uhlí neměli vzdávat tak rychle, jak se zatím plánovalo. Sám bych si přál pouze čisté zdroje, které mají menší vliv na krajinu a životní prostředí, ale nelze zavírat oči nad tím, že je prostě v tuto chvíli nemáme k dispozici v dostatečném množství. Navíc, když konečně vezme v úvahu, že stanovené emisní cíle byly nereálné už před válkou, natož po jejím vypuknutí.

Je viníkem závislosti na ruském plynu Green Deal?

A Česko je schopné si něco takového prosadit?

Podívejte, teoreticky si to prosadit můžeme. Ale myslím, že teď to ještě reálné není. To přijde až s tím, jak budou lidé za energie platit víc a víc. Když budou muset lidé uvažovat, kdy budou topit, kdy svítit, nebo jestli to vůbec bude možné. Jak poroste nespokojenost lidí, tak by se měla zvětšovat ochota politiků ke změně přístupu.

Myslíte, že opravdu lidé dají najevo, co si myslí, že se proti tomu postaví?

Pokud se v cenách nebo dostupnosti energií přetáhne ten pověstný šroub, tak nastane sociální konflikt. Protože energie jsou pro rodiny velká nákladová položka a pro průmysl dokonce zásadní. Jen si připomeňte, co udělala ve Francii snaha zvýšit ekologické daně pohonných hmot. O demonstracích Žlutých vest ví přeci každý. To je reakce, kterou zdražení cigaret, nebo alkoholu nevyvolá, protože to se netýká každého. Cena energií se však každého týká.

A když ještě každý vidí, že nejen Čína a jihovýchodní Asie, ale třeba i Austrálie používají uhlí vesele dál. Ne v dosavadním množství, ale že jej používají čím dál víc. Pak je jedno, kolik vedle toho uvedou do provozu obnovitelných zdrojů. Což jasně ukazuje, že ten evropský spěch s odstavováním zdrojů kvůli emisím nemá valný smysl. Tak proč by to lidé měli být ochotní platit?

Mimochodem, když jsme mluvili o zemním plynu, dával vám ten plánovaný přechod z uhlí, na zemní plyn smysl, když jejich emise CO2 jsou prakticky stejné. Samozřejmě jen, když se započtou skleníkové emise zemního plynu při jeho těžbě a přepravě (zde). Což je však kvůli globálnímu dopadu nezbytné.

Ta emisní stopa uhlí i zemního plynu je podle informací, které mám, v podstatě stejná, takže z tohoto hlediska ten přechod smysl nedával nikdy. Pozitivní pro nás bylo to, že k nám se dostal plyn už jako „čistý“, my jsme s jeho využíváním naše životní prostředí šetřili, emise se přenesly jinam. S ohledem na energetickou bezpečnost byl tento trend nicméně zcela absurdní.

Munzar: Odchod od uhlí v roce 2033 je nyní nereálný

Za jakých podmínek by Česko mohlo znovu dosáhnout energetické bezpečnosti?

Musíme se zbavit závislosti na ruském plynu, to je úkol číslo jedna. Naše závislost na ruském plynu je téměř 100 %. Plynu se samozřejmě v našem energetickém mixu nezbavíme, to by bylo absurdní a byla by to hloupost. Ale musíme, a je to úkol na dlouhé roky, pracovat na diverzifikaci dodávek plynu do ČR. Musíme pracovat na dostavbě jaderných zdrojů tak, abychom nahradili ty, jejichž životnost končí a dokázali vybudovat i další kapacity. Jaderná energie je čistá, v tomto snad má i celospolečenskou podporu. Samozřejmě se musí řešit, jak to financovat, jak nepoškodit akcionáře ČEZu atd., to je ale debata na jiné téma. Podle mého bychom se měli držet pravidla, že od konvenčních zdrojů odcházíme ve chvíli, kdy za ně máme stabilní a konkurenceschopnou náhradu.

Pozor, tím vůbec neříkám, že máme nejdřív spálit všechno uhlí do posledního kamene, který tady máme! Jen nechci, abychom ohrozili náš průmysl, pracovní místa a životní úroveň lidí a tím i riskovali sociální smír. Věřím i v technologický pokrok, věřím, že spontánně povede vývoj technologií k tomu, že nakonec to uhlí bude potřeba v menší míře, než se třeba dnes jeví. Samozřejmě i já si přeji nezničenou krajinu a co nejkvalitnější životní prostředí. Ale být bez elektrické energie je snad dostatečný strašák na to, abychom o těchto věcech uvažovali racionálně.

Vodík, na který teď sází Německo a hodně o něm mluví i Evropská komise, to nedokáže?

Netroufám si k tomu dávat svůj zásadní soud, ale podle expertů zatím ne. Ale opět, vývoj pokračuje dál, takže se to může změnit. A já budu rád, když se další čisté zdroje objeví a prokáží svoji životaschopnost. Jen to asi nebude teď, ani za rok. Technologický vývoj v energetice zkrátka chvíli trvá. Tak to zkrátka je. Jen část politiků to odmítá respektovat. Ale to vlastně nemusíme mluvit jen o výrobě vodíku, která je na samém začátku. Stačí, když se podíváme na to, kdy je reálné, aby byl v evropských státech dostatek terminálů pro příjem tankerů s LNG. Ač je to teď absolutní priorita, má jejich postavení v Německu trvat  roky.

V energetice to prostě chce méně ambiciózních cílů a více realismu. Hledejme, jak uhlí spolehlivě nahradit a jak taková náhrada bude bezpečná, tak to udělejme. Jen neriskujme a nezavrhujme něco, za co nemáme v tuto chvíli reálnou alternativu.

Vnímají a chápou to, o čem se bavíme i čeští ministři a poslanci, nebo alespoň jejich většina? Protože v Evropské komisi či parlamentu tomu tak zatím zjevně není.

Takhle široce si netroufnu odpovědět. Ale vidím celou řadu lidí, kteří se na celou věc dívají velmi racionálně. Vláda se snaží stavbu jádra maximálně urychlit, takže v tomto směru vláda chápe, že jde o klíčovou oblast. Co se týká Green Dealu a navazujících záležitostí, tam nás podstatně omezuje situace v EU. Což Česko samo nezvrátí, buďme i my realisté a nemalujme si nesplnitelné cíle. Musíme vyjednávat výjimky, omezovat negativní dopady, protože to je asi maximum, čeho můžeme v tuto chvíli dosáhnout.

Zhruba od začátku loňského podzimu se objevují návrhy na omezení cen emisních povolenek, nebo pozastavení celého jejich systému. Nebyl to nyní správný krok?

Nepopiratelným faktem je, že povolenky nám elektřinu uměle prodražují. Osobně jsem velmi pro přehodnocení tohoto systému, protože přístup spekulantů k povolenkám způsobuje dramatický růst jejich cen. Jde o nástroj hodný centrálně plánované ekonomice. Byl bych nejraději, kdyby byl zrušen zcela. Ale opět, realistické to očekávat v dnešní politické konstelaci není.

Ale ještě bych k tomu chtěl dodat jednu věc.

Sem s ní.

Chci zopakovat, že ruská válka nenastartovala energetické problémy, které Česko a EU má. Ta je jen prohloubila. Protože růst cen začal už loni a to jsme si zařídili sami, bez Ruska. Respektive, způsobila to nezodpovědná politika.

Chci se vás zeptat ještě na poslední věc. Vláda slíbila aktualizovat Státní energetickou koncepci, jež bude upravovat energetické směřování Česká v následujících letech a desetiletích. Dá se předejít tomu, aby se tento dokument nestal rukojmím ekologistické ideologie, ale aby naopak vycházel z energetické a technologické reality?

Státní energetická koncepce je politický dokument. Měl by však vznikat na základě odborných podkladů, argumentů, principů. Ovšem politici budou mít poslední slovo. Je třeba, aby před jejím schvalováním poslouchali více  energetiky, než aktivisty.