Šnobrův projev ukazuje past uhlíkové neutrality

Podle analytika a minoritního akcionáře ČEZ má česká energetika v budoucnu stát obnovitelných zdrojích a plynu, nikoli jádru, jak chce vláda. Jenže plyn je fosilní zdroj.

Střet investora s politikou, nebo střet praktika s ideologií, tak nějak by se dalo hodnotit vystoupení (zpráva zde) menšinového akcionáře ČEZ Michala Šnobra na Investičním fóru v minulém týdnu (zde). Michal Šnobr je také špičkový energetický analytik, díky jehož prognózám pěkně vydělaly například firmy Daniela Křetínského.

Čtěte také:
Plynárenská síť spolyká desítky miliard
Berlínský blackout vyděsil Němce

Jeho vystoupení na Investičním fóru mělo dva hlavní momenty: kritiku vládního záměru postavit nový jaderný blok a výzvu k tomu, aby budoucnost české energetiky představovaly OZE a plyn. Nechme teď stranou úvahy o tom, zda ještě někdo na světě umí stavět jaderné elektrárny a na kolik takové stavby vlastně nakonec přijdou. I o tom, o kolik ceny zvednou další a další požadavky aktivistů a hysterických vlád sousedních zemí. Stejně tak nechme stranou to, zda plynová energetika znamená ztrátu energetické nezávislosti a bezpečnosti a cestu do područí Ruska.

Podívejme se na to, co by bylo průchodné v Česku a co v EU.

V Česku by pravděpodobně bylo politicky průchodné postavit nějakou tu plynovou elektrárnu. Podle výkonné ředitelky Českého plynárenského svazu Lenky Kovačovské by mohlo jít v součtu o výkon okolo 1700 MW. Což by téměř nahradilo jaderné Dukovany, které mají instalovaný výkon 2040 MW. V atmosféře legitimních obav ze závislosti na Rusku je však otázkou takové číslo spíš nepravděpodobné. Ale plynu jako jedné z částí energetického mixu by se jistě nikdo nezříkal. Navíc se tyhle zdroje staví rychle (3-5 let) a ve srovnání s jádrem za hubičku (600 MW za 10 – 15 miliard korun).

Problém je v tom, že plyn je stejně jako uhlí fosilní palivo, byť jeho emise CO2 jsou oproti uhlí asi poloviční. Jako takový je v EU na odstřel hned po uhlí. Ostatně po dekarbonizaci plynu už volají někteří extra progresivní aktivisté. Ale i bez nich je jasné, že jestli zelená lobby prosadí plán Ursuly von der Leyen na „uhlíkově neutrální“ EU do roku 2050, budou se muset časem zavřít i plynové kohouty. Jen se o tom zatím nemluví, aby se lidé najednou nezačali pídit po tom, co že to všechno vlastně ta „uhlíková neutralita“ přinese. Protože plyn nejen vyrábí elektřinu, ale hlavně topí.

Postavením takových plynových zdrojů, které v součtu nenaruší naši energetickou nezávislost, ovšem Česko nenahradí odstavované uhelné elektrárny. A navíc se stejně za pár let stanou nežádoucími, protože jsou fosilní a tedy CO2 pozitivní. Má pak stavba takových elektráren smysl?

U jádra je základní situace podobná. V Česku je záměr postavit nové kapacity bez větších problémů přijatelný. A je přijatelný i v rámci celé společnosti, jak dokládají průzkumy. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho se bude stavět, kdo bude stavět a tak dále. Ale jde o bezemisní řešení (započítávání emisí při výrobě betonu je nesmyslné, protože větrné energii beton aktivisté nezapočítávají), které umožňuje jednou stavbou vyřešit problém s odstavovanou kapacitou uhelných elektráren.

Jenže už teď je stavba českého jádra nežádoucí pro Rakousko. Němci odstaví své jádro do roku 2022 a pak je dost pravděpodobné, že se přidají k panikařícím Rakušanům. Zelení v europarlamentu posílili a jejich nepodložená averze vůči jádru je podobná, jako ta rakouská. Bez ohledu na to, co prezentuje premiér Andrej Babiš, Brusel jádro nijak na milost nevzal. Pouze konstatoval, že jej některé země používají. Takže se dá důvodně očekávat, že proti českému záměru rozšířit kapacitu Dukovan povstane značná opozice. A nikdo neví, co se dokáže vypadnout za rozsudek z Evropského soudního dvora, až nás k němu nějaký „pravověrný“ Evropan požene. O své skutečné nezávislosti zatím totiž nepřesvědčil.

Takže, bráno zcela realisticky, jistotu pro Česko, vzhledem k vývoji ve vedení EU, nepředstavuje ani plyn, ani jádro. Takže nám zbývá voda, jejíž potenciál je prakticky vyčerpaný, pálení dřeva (biomasy), u kterého už se konečně nahlas říká, že je to pitomost – takže nemá smysl s ním dál počítat a pak už jen vítr a slunce. Ty ovšem vůbec nedokážou pokrýt potřeby České republiky. Ale udělají radost všem aktivistům, zeleným i Zeleným, samozřejmě Evropské komisi i spoustě europoslanců a to především, solární a větrné lobby.

Česko není jediný stát EU, který řeší tento problém. Může v tom být šance?

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
VIDEO: Jak složit bagr za 90 vteřin
VIDEO: Největší hydrostatický buldozer na světě