Doba čtení:5 m, 25 s
Návrh taxonomie pro energetické zdroje vyvolal nejen v České republice velké pozdvižení. Málokdo přitom ví, že velmi důležitým spoluautorem návrhu Evropské komise je i Čech, konkrétně Martin Špolc, který pátým rokem vede tým expertů zodpovědný za taxonomii a reformu finančního sektoru v rámci Zelené dohody pro Evropu. V rozhovoru s HN uvedl, že jádro má mít v Evropě i nadále důležitou roli.
Jádro v návrhu je, což hodně popudilo hlavně Rakušany. Ale stěžují si i Češi, podle nichž jsou podmínky navržené Evropskou komisí příliš přísné. S podporou stávající generace atomových elektráren totiž návrh počítá jen do roku 2040.
Špolc toto omezení vysvětluje tím, že aby mohla být nějaká hospodářská činnost v souladu s taxonomií, musí splnit podmínku, že prospívá klimatu a nepoškozuje životní prostředí.
„Je pravda, že jaderná energie je nízkoemisním zdrojem. Ale produkuje jaderný radioaktivní odpad představující výzvu spojenou s následným nakládáním s ním a jeho uložením. Kritéria stanovená v taxonomii se snaží motivovat investory k financování dalšího vývoje a využití nejnovějších a nejbezpečnějších technologií, které budou v budoucnu k dispozici,“ uvedl.
Podle je rok 2040 termínem pouze pro schválení rozhodnutí o modernizaci, respektive vylepšení bezpečnostních standardů a prodloužení doby životnosti stávajících reaktorů, tedy takzvaných reaktorů druhé generace. „Návrh stanovuje ještě další termín, rok 2045, a to pro vydání stavebního povolení pro výstavbu nových jaderných zdrojů, které budou využívat nejlepší technologie existující v daném okamžiku. To jsou takzvané reaktory třetí generace. Smyslem těchto časových omezení pro reaktory druhé a třetí generace je snaha motivovat k postupnému přechodu k reaktorům čtvrté generace, které budou využívat technologie uzavřeného palivového cyklu, tedy minimalizovat produkci jaderného odpadu. Pro reaktory čtvrté generace nestanovujeme žádné časové omezení,“ vysvětlil Špolc s tím, že jaderné elektrárny tedy bude možné stavět i po roce 2040.
„Oba zmíněné termíny, roky 2040 a 2045, se vztahují jen na udělení příslušných povolení, což znamená, že samotná výstavba a její financování může probíhat i po těchto letech. A stejně tak samotný provoz jaderných elektráren, jehož délka se většinou počítá v řádu 50 až 60 let. Navíc, jak jsem řekl, pro reaktory čtvrté generace žádné omezení nestanovujeme,“ uvedl s tím, že podle něj nadále bude platit, že si o tom, z čeho energie vyrábí, bude každý členský stát EU rozhodovat sám.
Špolc reagoval i na častou výtku kritiků, kteří návrhu vyčítají, že počítá s technologiemi, které ještě nejsou dostupné. Příkladem je požadavek používat jaderné palivo odolné proti nehodám, které se ale teprve vyvíjí, ještě není ani certifikováno.
„Jaderné palivo odolné proti nehodám už je dostupné a došlo k jeho prvnímu komerčnímu využití ve Spojených státech, i když v EU ještě ne. Předpokládáme proto, že toto palivo může být komerčně dostupné v dohledné době i v EU. Jakmile regulátoři členských zemí unie vydají tomuto palivu příslušná povolení, nebudou existovat pro jeho použití překážky,“ reagoval Špolc.
Podobné je to prý s požadavkem na hlubinné úložiště jaderného odpadu. „Cílem této podmínky ohledně úložiště je motivovat k tomu, aby se tento problém opravdu včas vyřešil. A dodávám, že návrh taxonomie nebrání v konstrukci a provozu jaderných elektráren ani v zemích, které podmínku úložiště odpadu nesplní. Činnosti takovýchto jaderných elektráren se pouze nebudou moci vykazovat jako takové, které jsou v souladu s nařízením o taxonomii,“ řekl Špolc.
Komise si podle něj prý plně uvědomuje, že členské státy mají různé výchozí pozice. „V našich návrzích to zohledňujeme. Chci upřesnit, že kritériem je existence národního plánu pro funkční úložiště, které musí být vybudováno nejpozději do roku 2050. Příklad Finska ukazuje, že tento proces zabere zhruba 30 až 40 let. Na základě harmonogramů, které členské státy zaslaly Evropské komisi, by tuto podmínku v současné době splňovalo jen Finsko, Francie a Švédsko. Ale vzhledem k tomu, že žádná členská země nezačíná od nuly, není důvod, proč by měl být rok 2050 nesplnitelný,“ uvedl vedoucí týmu expertů komise.
U plynu jde o ambiciózní kritéria
Taxonomie stanovuje také povinnost přimíchávat do plynu do roku 2026 aspoň 30 procent nízkouhlíkových plynů nebo vodíku. Po roce 2035 musí jít o obnovitelný vodík ze 100 procent. Podle kritiků je to pro Česko naprosto nesplnitelné, neexistuje tu pro to dostatečná infrastruktura, vodíku nebude dost.
S tím ale Špolc nesouhlasí. „Pokud jde o dostupnost vodíku, investice už probíhají nebo se plánují. Balíčky týkající se vodíku a plynu představené Evropskou komisí tento vývoj výrazně stimulují. Ano, jde o ambiciózní kritéria. Musí být, protože musí být v souladu se scénářem oteplení planety maximálně o jeden a půl stupně Celsia. Ale podle našich analýz, které jsme zveřejnili zároveň s taxonomií, realistická a splnitelná jsou. Umožnila by některým elektrárnám spalujícím zemní plyn, aby se kvalifikovaly, že jsou v souladu s taxonomií. Cílem není, aby se takto kvalifikovaly všechny aktivity veškerých plynových elektráren. Cílem je uznat právě ty, které přinesou největší přínos pro přechod na obnovitelnou a nízkouhlíkovou energii,“ vysvětlil Špolc s tím, že i do ostatních zdrojů bude možné investovat, ale jejich vlastníci by měli usilovat o zlepšení dopadu svých činností na životní prostředí.
„Zemní plyn vnímáme jako dočasný zdroj pro přechod od uhlí přes plyn k vodíku a dalším obnovitelným a nízkouhlíkovým plynům, včetně biopaliv. Transformace energetiky ale není o nahrazení jednoho paliva za jiné v poměru jedna ku jedné. Plyn bude hrát jinou roli než dnes a bude sloužit jako záloha pro elektrárny využívané ve špičce, a to společně s akumulátory, zásobníky energie a efektivním systémem řízení poptávky. Menší kapacita plynu tedy bude využívána po omezený počet hodin. Takové použití plynových elektráren se předpokládá a je v souladu s modely, které Evropská komise připravila v rámci svých návrhů pro snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030. Připomínám, že na cíli takového snížení emisí se shodly všechny státy EU, včetně Česka,“ popsal Špolc, který upozorňuje, že taxonomie je pouze vodítkem, jak přesměrovat kapitál v rámci daného sektoru z činností s vyššími emisemi do činností s nižšími emisemi.
„Taxonomie nepřikazuje, kam investovat, ani nebrání investicím do žádného odvětví ekonomiky. Členské státy zůstávají plně odpovědné za rozhodování o svém vlastním energetickém mixu. Každý stát může podporovat jakékoliv činnosti, které uzná za vhodné, samozřejmě v rámci pravidel státní podpory platných v EU a v souladu s platnými právními předpisy, a to bez ohledu na to, co stanovuje taxonomie,“ zdůraznil Špolc.