Srpen jako by dal uhlí o něco více prostoru v budoucí evropské energetice. Nelze však tvrdit, že jde o trvalou změnu.
Blíží se konec měsíce srpna a možná stojí za to se trochu ohlédnout, protože měsíc srpen byl na události spojené s uhlím a jeho těžbou docela bohatý.
U nás doma bylo z tohoto pohledu horko, stejně jako bývá srpnové letní počasí. Řešila se otázka akutní finanční pomoci OKD a jednala schůze jeho věřitelů. Díky srpnu máme na stole grafikon na několik měsíců dopředu a jeho hlavní položkou je sestavení plánu reorganizace OKD, který by mohli věřitelé a insolvenční soud schválit (sestavením plánu byl pověřen dlužník, tedy OKD). Na to byla vymezena lhůta 120 dnů, tedy 4 měsíců.
Čtěte také:
Špičkový geolog kritizuje politiky kvůli uhlí
Na podzim hrozí opět fronty na uhlí
Nicméně věnujme tentokrát více pozornosti zahraničí, protože ani tam se běh událostí nezastavil.
Zajímavostí srpna je, že pokud se probíráme množstvím zpráv a komentářů k uhelné energetice, nelze se ubránit dojmu, že byl takovým názorovým protiproudem. Na mysli je skutečnost, že v médiích se objevilo více spekulací o tom, že s využitím uhlí v evropské energetice by se dalo počítat déle.
Byly například oživeny úvahy o zpomalení odchodu Velké Británie od využití uhlí v energetice. Jejich základem je očekávaný účinek Brexitu. Británie by po něm mohla mít vyšší náklady na nákup energií ze zahraničí kvůli komplikovanějšímu přístupu k trhům s energiemi a energetickými zdroji přes Evropskou unii. Mohla by tedy uhlí více docenit.
V Německu se ukázalo, že německá vláda v čele s Angelou Merkelovou se čím dál více bude zdráhat říci nějaký pevný termín konečného odchodu německé energetiky od uhlí; doposud v této souvislosti zazníval rok 2040 nebo 2050. Tak totiž vyzněl politický dokument připravený pro Angelu Merkelovou a doporučení, vyhnout se takovému kroku až do voleb do Spolkového sněmu v roce 2017.
Nicméně nelze se asi domnívat, že se poměry v názorech na budoucnost energetiky v srpnu změnily. Srpen je ale z tohoto pohledu dobrou ilustrací současné situace.
Za prvé, v rozhodování stále převažuje politický přístup. V tomto případě by příklon k uhlí byl jednou výsledkem politického rozhodnutí o Brexitu a jednou obav o volební výsledky. Ke škodě věci se příliš nezabývá věcnými argumenty, jako dostupností uhlí, cenou, významem pro energetickou nezávislost, nebo třeba i dopady na životní prostředí atd.
Za druhé, v takových podmínkách se asi nelze s úspěchem pokoušet seriozně odpovědět, zda to či ono řešení a vedení energetiky je to správné a výhodné, protože názory a postoje se mohou měnit, a to rychle. Ať je řešení jakékoliv, nelze je pak rozumně prosadit a realizovat a zajistit, že nebude ztrátové a že se nestane slepou uličkou.
Pro nás doma z toho plyne asi opatrnost a snaha zachovat, pokud možno, co největší energetickou nezávislost. A k tomu potřebujeme i uhlí.
Mohlo by vás zajímat:
Motor, ze kterého jde strach
Revoluce v lomech: Náklaďáky bez řidičů
VIDEO: Extrémní golfové hřiště na korbách náklaďáků