Tomek: Kapacitní platby nejsou nyní pro Česko řešením

„Za racionální způsob, jak eliminovat cenové výkyvy, považuji možnost dlouhodobých kontraktů mezi výrobou a spotřebou, přenosovou soustavou ve spojení se zajištěním služeb výkonové rovnováhy,“ říká Pavel Tomek ze Sokolovské uhelné.

Podle předsedy dozorčí rady Sokolovské uhelné nemůžou obnovitelné zdroje (přesněji občasné zdroje) zajistit ani energetickou bezpečnost, ani dostatek dostupné elektřiny. „Oblast výroby elektřiny musí být postavena na strategii mixu jednotlivých výrobních zdrojů, musí být jasně definována a garantována doba pro jejich provozování, protože jedině tak je pro nás možné nastavit investiční horizonty a zajistit soběstačnost i energetickou bezpečnost tuzemské energetiky,“ říká jednoznačně, co očekává od aktualizace Státní energetické koncepce, kterou má vláda letos předložit. (První část rozhovoru najdete zde.)

Často se nyní mluví o zavedení kapacitních plateb, jako o prakticky jediném řešení, které umožní Česku zachovat si energetickou bezpečnost. Vy upozorňujete na to, že tyto platby jsou řešením pro hnědouhelné elektrárny, ale ne pro zdroje hnědého uhlí, tedy pro těžaře. V čem je „zakopaný pes“?

Pokud se bavíme o kapacitních platbách, nemyslím, že by pro uhelné elektrárny byly při současném legislativním vývoji řešením. ČR na rozdíl od Polska nemá vyjednány s EU výjimky, a pokud bychom o ně v tuto chvíli za ČR žádali, tak s ohledem na kritéria lze hovořit o kapacitních platbách pouze u paroplynových elektráren, protože ani nejvýkonnější a nejúčinnější uhelné elektrárny nebudou splňovat limity.

A připustíme-li kapacitní platby pro uhelné elektrárny, tak je nutné si uvědomit, že za výrobou elektřiny z uhlí stojí spotřeba paliva, tedy hnědého uhlí, které někdo musí do elektrárny dopravit, ale předtím jej ještě musí vytěžit. Je nepředstavitelné, že by těžba byla na letní měsíce přerušena a horníci by se vrátili takzvaně ke strojům na období zimních měsíců. Jakmile dojde k přerušení provozu, je téměř nereálné se vrátit zpět.

EU odmítá varování. Je jich však čím dál víc

Vytýkáte státu nejasnou energetickou koncepci. Ten by však měl v průběhu letošního roku představit aktualizovanou Státní energetickou koncepci. Podle toho co víte, od ní nelze očekávat zlepšení? Co by nová Státní energetická koncepce měla obsahovat?

Oblast výroby elektřiny musí být postavena na strategii mixu jednotlivých výrobních zdrojů, musí být jasně definována a garantována doba pro jejich provozování, protože jedině tak je pro nás možné nastavit investiční horizonty a zajistit soběstačnost i energetickou bezpečnost tuzemské energetiky. Ruku v ruce s tím jde téma rozdílových kontraktů, tedy závazek výrobce vyrábět a dodávat elektřinu v potřebném objemu a času, a proti tomu závazek státu krýt případné ztráty výrobce. Anebo naopak – schopnost státu od výrobce odčerpat zisky převyšující přiměřenou míru.

Za zásadní také považuji řešení oblasti komunitní energetiky, budování, řekněme, mikrogridů, což musí provázet úsilí o to, aby na určitých mikrogridech nebo lokálních distribučních soustavách byla maximální snaha o spotřebu toho, co je do soustavy z hlediska výrobních zdrojů zapojeno, pokud jde o obnovitelné zdroje či akumulaci energií. Pokud jde o obchod, ať už se budeme bavit o emisních povolenkách nebo o plynu, pak bychom uvítali jakákoliv opatření, která umožní s nižší mírou rizik predikovat v dlouhodobých horizontech cenové vývoje těchto komodit, které se v řadě případů stávají finančním nástrojem a předmětem cenových spekulací. Toto uvítají nejen výrobci, ale i spotřebitelé včetně průmyslových podniků. Po mnoha desetiletích stabilního tržního prostředí jsou všichni za poslední období vystaveni naprosto nepředvídatelnému vývoji.

Za racionální způsob, jak eliminovat cenové výkyvy, považuji možnost dlouhodobých kontraktů mezi výrobou a spotřebou, přenosovou soustavou ve spojení se zajištěním služeb výkonové rovnováhy.

Často zmiňovaným řešením je akumulace energie z OZE v bateriových úložištích. Kritici namítají, že za prvé nebude dost elektřiny k akumulaci, za druhé že takovou akumulaci nejsme schopni zaplatit. Vaše firma pořídila úložiště o kapacitě 7,45 megawatthodiny za 100 milionů korun (SUAS BESS). Na kolik by asi vyšla skutečná plnohodnotná záloha pro Česko?

Finanční objem si nedokážu představit, samozřejmě k tomu je nutné pořád vnímat, že i akumulace s využitím bateriových úložišť bude podléhat technologickému vývoji, bude zvyšována kapacita článků, přijdou nové druhy a způsoby pro akumulaci. Doufám, že i ČR posílí tuto oblast prostřednictvím přečerpávacích vodních elektráren, a to alespoň na úroveň Slovenska, které vyrábí zhruba 25 procent elektřiny ve vodních elektrárnách. Realizace těchto projektů se plánuje ne na jednotky, ale na desítky let. Abychom si mohli říct, že kapacity pro bezproblémové fungování energetické soustavy jsou dostačující, je do té doby nezbytné pořád respektovat potřebu mixu zdrojů včetně zapojení těch konvenčních. (Podle výpočtu na základě ceny SUAS BESS, by záloha pro Česko na 14 dnů přišla na zhruba 20 bilionů korun. Pozn. aut.)

Proč na dekarbonizaci tlačí banky a pojišťovny?

Upozorňujete na nejistoty pro provozovatele uhelných elektráren a uhelných lomů, včetně personálních. EU přitom má plány na „spravedlivou transformaci“, jež mají zajistit, že se konec uhlí zaměstnanců nedotkne. Kde je problém?

Jedna věc je chybějící jasný plán ze strany státu ohledně provozování uhelných elektráren. Věc druhá je transformace uhelných regionů, která přichází s útlumem těžby a přechodem na nové energetické zdroje. Konkrétně transformaci Karlovarského kraje považujeme za nevyhnutelný proces, díky kterému by se s podporou z EU mohlo podařit zlepšit životní podmínky lidí, kteří v regionu žijí, přilákat nové lidi, nabídnout jim pracovní příležitosti, zvýšit úroveň vzdělávání, zdravotnictví, bydlení a dalších oblastí. Aktivně se do transformace zapojujeme, protože jsme nedílnou součástí života na Sokolovsku a naše odpovědnost vůči tomuto území a jeho rozvoji je neoddiskutovatelná.

Problém je, že odklon od uhlí může přijít významně rychleji, než se začnou realizovat plánovaná opatření spravedlivé transformace. Kromě nových pracovních míst, vzdělávání a rekvalifikací je nutné počítat i s tím, že ve většině dělnických profesí máme lidi, kteří zde pracují více desítek let a je i pro ně velmi těžké si představit, že budou hledat nové uplatnění, orientovat se v novém oboru. Navíc musí nastat zásadní změny i proto, abychom přesvědčili mladé, že stojí zato vracet se do našeho kraje poté, co vystudují ve velkých městech. A samozřejmě velice stojíme i o ty, kteří sem, a v to doufám, budou přicházet za zajímavou nabídku z jiných koutů země. Sokolovsko a celý kraj má obrovský potenciál, řada schopných lidí už to v tuto chvíli pochopila a byl bych rád, kdyby je následovali další.

Když sledujete články zabývající se „zelenou tranzicí“, v podstatě Green Dealem, informují o uhelné problematice objektivně, nebo ne? Pokud ne, v čem vidíte hlavní zkreslení?

Těch článků na dané téma je nepočítaně, stejně tak je to s motivací k jejich napsání. Co lze v posledních měsících vnímat pozitivně, to je schopnost ve veřejném prostoru v této oblasti prezentovat odlišné názory, ať se podíváme na vyjádření ČEPS a jiných odborníků z oblasti energetiky, kteří otevřeně sdělují své daty podložené závěry. Tohle by dřív nebylo možné.

Určitě bych viděl jako přínosné pro všechny, pokud by argumentace na podporu zelené tranzice byla současně doplněna věcnou ekonomickou a technickou studií, aby bylo vždy zřejmé, kolik nás to stojí, jestli je to technicky proveditelné, kdy to bude využitelné v praxi a jaká jsou rizika, včetně přijatých opatření k jejich eliminaci. Ostatně, tak přistupuje každý rozumný investor ke své investici, tak proč by tomu nemělo být i v případě Green Dealu.