Doba čtení:5 m, 12 s
Majitel skupiny Sev.en Energy Pavel Tykač reaguje na článek europoslance Luďka Niedermayera, který v Respektu kritizoval emisní výjimky pro uhelné elektrárny skupiny. Tykačovu reakci přinášíme níže v plném znění.
„Pane poslanče, naše firma vám poskytne zdarma libovolný pozemek, postavte zde bez dotací jakýkoliv zdroj a se ziskem ho provozujte. Pokud to dokážete, pak se vám veřejně omluvím,“ vyzývá podnikatel Pavel Tykač europoslance Luďka Niedermayera. Europoslanec a bývalý viceguvernér České národní banky je velkým zastánce plánu Green Deal a „bezuhlíkové“ EU a současně velkým kritikem výjimek pro uhelné elektrárny, jež provozuje Tykačova společnost Sev.en Energy. Na svém webu i na webu týdeníku Respekt zveřejnil článek, ve kterém popisuje svoje výhrady k Tykačovu názoru na vývoj energetiky (zde) i podnikateli samotnému. Ten zareagoval vlastním textem. Z pohledu iUHLI.cz je reakce zajímavá, proto ji níže přinášíme v plném znění.
Jádro nejvíc vadí plynařům. Jde o balík peněz
Z pohledu energetiky je na Tykačově textu nejzajímavější výzva, aby Luděk Niedermayer na zdarma poskytnutém pozemku bez dotací postavil a úspěšně provozoval fotovoltaickou elektrárnu. Přijme europoslanec výzvu? Dokázal by v praxi, že zelený model energetiky může fungovat bez dotací? Reakci Luďka Niedermayera zjišťujeme.
Reakce Pavla Tykače na článek Luďka Niedermayera:
„Na webu respekt.cz vyšel text europoslance Niedermayera, ve kterém glosoval můj rozhovor pro zpravodajský portál Seznam Zprávy. Je evidentní, že hodnoty a názory poslance Niedermayera jsou hodně odlišné od mých. Nebudu se pouštět do jejich porovnávání. Jen konstatuji, že je skvělé, že žijeme ve světě, kde takový souboj různých názorů a hodnot může svobodně probíhat.
Chci však reagovat na nepravdy a osobni útoky, kterých se pan poslanec ve svém textu dopustil. První věcí je jeho připomenutí staré historie někdejší Agrobanky. Pan poslanec je podepsaný pod jedním z nejkontroverznějších a ekonomicky nejšílenějších rozhodnutí v celé historii České národní banky, které byl v oné době viceguvernérem. Tehdejší bankovní rada ČNB v roce 1996 rozhodla, proti vůli celé vlády, o zavedení „preventivní nucené správy“ v Agrobance, čímž jí de facto zlikvidovala. Své rozhodnutí odůvodnila pochybnostmi o kriminálním pozadí Motoinvestu, který byl v té době významným akcionářem AGB.
Jakékoliv kriminální pozadí lidí kolem Motoinvestu se nikdy nepotvrdilo, přes obrovské úsilí, věnované snaze nalézt jakýkoliv trestný čin, nebyl nikdo z Motoinvestu nikdy za žádný delikt spojený s AGB ani obžalován natož odsouzen. Agrobanka byla v polovině devadesátých let ve srovnatelné finanční kondici jako ostatní banky. Nebyla na tom ani lépe, ani hůře. Ale ke dnu jí poslalo šílené rozhodnutí pana Niedermayera a jeho tehdejších kolegů, které navíc stálo daňové poplatníky v té době závratných více než 50 miliard korun.
Není tedy divu, že ve zřejmém rozporu s fakty pan poslanec popírá realitu a zkouší ze svého selhání vinit někoho jiného, v tomto případě mě.
V další části svého textu se pan poslanec vymezuje proti výjimkám uděleným elektrárnám v Počeradech a ve Chvaleticích na vypouštění rtuti. Pomíjí fakt, že obě elektrárny investovaly každá několik miliard korun do toho, aby splnily 24 dalších sledovaných parametrů. Tím se skupina Sev.en, jejímž jsem hrdým beneficientem, stala jedním z největších investorů do zlepšování životního prostředí v Česku. Pomíjí také, že výjimku z emisních limitů v Česku získalo třináct elektráren a tepláren a další desítky zdrojů po celé Evropě. Jde o naprostou většinu velkých výrobců elektřiny z uhlí. Pan Niedermayer přesto hovoří o tom, že pouze „Tykačovy elektrárny neplní platné evropské emisní limity“.
Václav Klaus: Ano, budeme chudší
Přitom podmínkou získání výjimky jsou rozptylové studie nezávislých certifikovaných laboratoří, které potvrzují, že dopady na životní prostředí jsou buď zanedbatelné, nebo dokonce zcela neměřitelné (jinak by výjimka vůbec neměla šanci). Pan Niedermayer přesto píše, že „Tykačovy elektrárny ohrožují životy lidí“. Soustředí se přitom na jeden jediný parametr, jehož splnění by přesně podle litery i záměru zákonodárce, při porovnání velikosti investice a dosaženého efektu, nedávalo žádný smysl.
Přesně tak, jak zákonodárce zamýšlel, získaly nejen naše elektrárny výjimku, protože ji podle metodiky i podle zdravého rozumu získat prostě musely. Bohužel, v idealistickém světě bruselských kanceláří občas „mince nemají rub i lic“. V reálném světě, kde se v zimě bez energie vyrobené z fosilních paliv ještě dlouho neobejdeme, se musíme prostě jen snažit, abychom při zajištění potřebného množství elektřiny, minimalizovali vedlejší účinky.
V další části svého textu odmítá pan poslanec můj názor, že se v současné Evropě nevyplatí stavět vůbec žádné nové zdroje, lhostejno zda obnovitelné nebo fosilní. Mám pro něho jednoduchou nabídku. Pane poslanče, naše firma vám poskytne zdarma libovolný pozemek, postavte zde bez dotací jakýkoliv zdroj a se ziskem ho provozujte. Pokud to dokážete, pak se vám veřejně omluvím a veškerý zisk si samozřejmě ponecháte. Jsem si naprosto jistý, že můj výrok pro Seznam Zprávy byl správný. Bez dotací dnes nepostavíte nic, co bude dávat ekonomický smysl. A tuhle šílenou situaci, která je skutečnou příčinou současné drahoty elektřiny jste způsobili vy, europoslanci, svými amatérskými a nedomyšlenými zásahy do fungování energetiky.
Co říci na závěr? Pan poslanec byl ve svých výrocích místy velmi osobni, neodolám a zvednu hozenou rukavici.
Vážený pane Niedermayere, jsme už oba ve věku, kdy člověk tak trochu bilancuje a hodnotí svou životní cestu. Na jedné straně vidím muže, který v životě postavil korporaci, která dává po celém světě každý den práci více než deseti tisícům zaměstnanců, zajišťuje to, že v Česku, Americe, Austrálii i Británii denně statisíce lidí otočí vypínačem a s jistotou ví, že světlo se rozsvítí, korporaci, která investuje ročně miliardy korun do toho, aby svět fungoval a byl lepším místem k životu, korporaci, která pravděpodobně v příštím roce poprvé překročí miliardu dolarů ročního zisku před zdaněním, korporaci, která jen v Česku odvádí do státního rozpočtu víc než 20 miliard korun ročně, korporaci, která mne a tisíce dalších zaměstnanců naplňuje hrdostí na to, co, jak a proč děláme. A na druhé straně je muž, který je – snad s jednou výjimkou – celý život závislý na veřejných rozpočtech, nikdy se nevystavil působení trhu, nikdy ani nezkusil vydělávat peníze v konkurenčním prostředí, kde schopní obstojí a neúspěšní prohrají, ale nic mu nebrání v tom, aby kritizoval a poučoval ty, kdo žijí v každodenní realitě a nikoliv v bruselském ráji.“
Pavel Tykač