Tykačova Sev.en expanduje do světa

Mezinárodní expanzi má na starosti výkonný ředitel skupiny Sev.en Alan Svoboda. Foto: Seven Energy

Energetická skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače pokračuje v akvizicích po světě. Už oznámila první nákup a chystá další. Chce se zaměřit i na těžbu nerostů a plánuje výstavbu největšího bateriového úložiště na světě.

Jako první ale přijdou na řadu další elektrárny. „Schyluje se k podpisu další transakce. Jedná se převážně o plynové elektrárny v Evropě s výkonem hodně nad tisíc megawattů,“ popsal v rozhovoru pro HN situaci Alan Svoboda, bývalý obchodní šéf ČEZ, který je dnes výkonným ředitelem Sev.en.

O jakou firmu či elektrárny se v této transakci jedná, nechtěl před podpisem komentovat. Ale jen pro srovnání – 1000 MW je zhruba výkon jednoho jaderného bloku v Temelíně či dvou v Dukovanech.

Sám Svoboda přišel do firmy loni na jaře a dostal na starost právě mezinárodní expanzi. Cíl byl nakupovat převážně v zemích Evropské unie hlavně konvenční elektrárny, tedy plynové a uhelné. Vyčleněno na to měl zhruba miliardu eur, tedy necelých 26 miliard korun.

Čtěte také:
Sev.en Energy koupila podíl v zahraničních elektrárnách
Severní energetická získala Zlatého Permona

Nově se chce firma zaměřit i na těžbu surovin, a to i mimo EU. „Nám je samozřejmě nejbližší uhlí, jsou tu ale i příležitosti těžby základních kovů jako železo, zinek či měď anebo drahých kovů. Zatím si děláme seznam možných projektů,“ říká Svoboda.

V současné době podle Svobody firma Sev.en analyzuje asi čtyři desítky projektů v různé fázi rozpracovanosti. Uzavřít se jí ale podařilo jen jeden na počátku února, kdy získala padesátiprocentní podíl ve společnosti InterGen. Ta vlastní tři plynové elektrárny ve Velké Británii a dvě uhelné v Austrálii.

Oproti uhlí a plynu českou firmu příliš nezajímají obnovitelné zdroje. Zatímco konvenční elektrárny chce kvůli reputačnímu riziku jen malý okruh investorů, v zelené energetice je příliš těsno. „Jsou to projekty s relativně malou návratností a přitom zůstávají určitá regulatorní či makroekonomická rizika,“ říká Svoboda.

Obří bateriové úložiště

Záběr firmy se nicméně rozšiřuje k novým technologiím. Pomoci jí v tom má mimo jiné i spolupráce v rámci InterGenu, kde zbylých 50 procent vlastní dvě čínské státní společnosti.

„Společně se díváme na možnost kombinace konvenční elektrárny a bateriového úložiště. V první řadě se chceme zaměřit na Británii. Ale v budoucnu bychom se chtěli stát jednou z prvních evropských firem, která umí takové projekty realizovat a popřípadě je stavět i v dalších zemích s lokálními partnery,“ vysvětlil Svoboda.

A hned první připravený projekt by mohl být vůbec největším bateriovým úložištěm na světě – firma už má připravenou dokumentaci na baterii o výkonu 175 megawattů. Rozpracované má i další. Celkově by chtěli v tomto oboru v dalších letech proinvestovat řádově nižší stovky milionů liber (100 milionů liber jsou necelé tři miliardy korun).

V současné době se ještě jedná o poměrně rizikový byznys, to se ale má během pár let změnit. „Ceny bateriové technologie výrazně klesají a proti tomu roste volatilita trhů, ze které mohou takové projekty profitovat. Za dva tři roky to bude výborná příležitost,“ říká Svoboda. S bateriemi se do budoucna počítá třeba na vykrývání nestabilních dodávek z obnovitelných zdrojů.

Řecko, Itálie i Turecko

Akvizic může být celá řada. K uvažovaným patří například italská společnost Sorgenia, která má čtyři plynové elektrárny o výkonu 3200 megawattů, jejichž hodnota se odhaduje asi na 15 miliard korun. „Banky firmu získaly během bankrotu a část dluhu restrukturalizovaly. Teď už je firma opět dostatečně soběstačná, že je možné uvažovat o jejím prodeji,“ uvedl Svoboda. Zda ji chtějí koupit, zatím neprozradil.

Otevřeněji už ale hovořil o dalších pokusech. Firma se například už podruhé účastní soutěže na prodej čtyř řeckých uhelných elektráren státní firmy PPC, ke kterému Řecko tlačí Evropská unie. Příliš optimisticky to ale nevidí. „PPC zjevně nechce svá aktiva prodat, a tak nastavilo podmínky prodeje tak, že nebyly pro žádného investora atraktivní,“ vysvětlil Svoboda.

Sev.en se točila i okolo prodeje rozestavěné elektrárny Adularya v Turecku. Tu financovaly státní banka ČEB a pojišťovna EGAP. Nyní se snaží zdroj spolu s tureckou stranou prodat a dostat zpět aspoň část z půjčených 12 miliard. V prvním lednovém kole nicméně Sev.en ani nikdo další z avizovaných zájemců nabídku nepodali. Minimální cena se blížila sedmi miliardám.

„Není to priorita. Byla by to i příležitost pomoci Česku s celou touto situací. Ale riziko zprovoznění nedokončené elektrárny, kde stavba navíc tři roky stojí, je příliš vysoké, není u toho navíc ani kompletní dokumentace a subdodavatelé již nemají žádné závazky… Jak se celý proces protahuje, šance, že ji někdo koupí a dostaví, se zmenšuje. A to platí i pro nás,“ říká Svoboda.

V Česku Sev.en (dříve jako Czech Coal) dlouhé roky těží hnědé uhlí. V lomu ČSA se činnost pomalu utlumuje, Vršanská uhelná by ale měla těžit ještě pár desítek let. Vedle toho firma před pěti lety koupila od ČEZ elektrárnu Chvaletice. Během letošního roku se má také rozhodnout, zda od ČEZ získá i elektrárnu Počerady, která je hned vedle vršanského lomu.

Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších uhelných dolů
TOP 10 navždy bohatých
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu