Uhlí: Jak daleko je od ekologismu k realismu?

Proč nemůže zelená fronta najít kompromis s lidmi, kteří mají jiné názory? Když porovnáte odpovědi obou táborů na stejné otázky, bude vám to jasnější.

Možnost přímo porovnat odpovědi protivníků na stejné otázky se nenaskýtá lidem často. Věcnost či banalita používaných argumentů v takovém případě vyniká rychleji, než v jiných případech prezentace názorů.

Elektřina, nebo život! I tak by s mírnou nadsázkou dal shrnout nesmiřitelný spor mezi těmi, kteří požadují stůj co stůj co nejrychlejší ukončení používání uhlí, potažmo všech fosilních paliv na jedné straně a těmi, kteří tento krok podmiňují existencí a nasazením bezpečných náhradních zdrojů na druhé straně. Nalézt kompromis by zdánlivě nemělo být těžké.

Čtěte také:
Energetika pod palbou politiky
Odborníci: Uhelné zdroje je před vypnutím třeba nahradit

Stejné otázky jsme položili členům Uhelné komise a členům sněmovního Podvýboru pro energetiku v souvislosti s tím, že polovina ministrů chce hlasovat pro konec uhlí v již v roce 2033, místo v roce 2038, jak doporučuje Uhelná komise. Porovnejte si, jak na některé odpověděl Jiří Koželouh z Hnutí Duha (opustil Komisi vloni v prosinci na výraz nesouhlasu s jejím doporučením), poslanec a člen komise Jan Zahradník a poslanec a člen Podvýboru pro energetiku Vojtěch Munzar (oba ODS).

Například na otázku, zda existuje harmonogram, jakým způsobem, kdy a čím bude uhlí (v energetice, teplárenství a domácnostech) nahrazeno, jsme obdrželi odpovědi diametrálně odlišné.

„Existuje jasná a dobře propočítaná představa o tom, jak by vypadala energetika bez uhlí – jak v roce 2033, tak 2038. Podklady od Uhelné komise obsahují výstupy modelování ČEPS pro oba roky a ukazují, že náhrada uhlí skrze redukci vývozu a nové zdroje je možná a reálná. Přesný harmonogram – tedy kdy se má odstavit jaká uhelná elektrárna – má být předmětem další práce Uhelné komise,“ uvedl Jiří Koželouh.

„Podle mne žádný harmonogram neexistuje. Existuje plán nahradit uhlí jadernou energií, plynem a obnovitelnými zdroji. Je zřejmé, že vypsání tendru na dostavbu Dukovan se potýká s problémy. Navíc nový zdroj v Dukovanech, bude-li postaven, nahradí stávající kapacitu, která bude mít ukončenou životnost. Takže bude podle mého názoru nutné vrátit se k myšlence dostavby jaderného zdroje v Temelíně co nejdříve. Co se týká plynu, neexistuje žádný plán na budování paroplynových zdrojů. Evropská investiční banka navíc zřejmě od roku 2021 přestane financovat nové plynové zdroje, což přinese velké riziko pro případné investory. A obnovitelné zdroje jsou z podstaty věci nespolehlivé, jak ukazuje mnoho příkladů z letošní zimy,“ říká Jan Zahradník.

„Uhelná komise vybírala ze tří variant a doporučila tu prostřední, tedy rok 2038. Je pravdou, že se očekává zvyšování cen energií z klasických zdrojů, zejména kvůli dopadům klimatické politiky a zvyšování cen emisních povolenek. Ala sama dekarbonizace bude stát obrovské množství miliard, nejen na výstavbu nových zdrojů, musí se investovat i do distribučních sítí a jejich řízení. Nacházíme se dnes v obrovské ekonomické krizi, státní finance mají hluboké deficity. I to je aspekt, který hraje roli. Nejen otázka, zda jsme technicky schopni zvládnout výstavbu nových zdrojů, ale zda jsme schopni ji i ufinancovat. Otázka náhrady uhelných zdrojů je klíčová. OZE je plnohodnotně nenahradí, nad dostavbou Dukovan stále visí otazníky, takže další variantou je plyn. A to jak ve výrobě elektrické energie, tak tepla. Dekarbonizace zároveň povede ke zvýšení závislosti na dodávkách plynu a s tím spojených distribučních poplatcích. Bude se tím zvyšovat energetická závislost naší země, s tím je nutné počítat,“ vysvětlil Vojtěch Munzar.

Němci plánují odklon od uhlí v roce 2038, přičemž ještě v tomto posledním roce budou mít k dispozici třetinu stávajícího uhelného výkonu. Proto jsme se ptali, zda není v tomto světle náš postup zbrklý, zejména ve světle informací například ze Švédska, mají kvůli nedostatku zdrojů celostátní problémy s dodávkami elektřiny, nebo z Texasu, kde byly miliony lidí bez elektřiny a tepla.

„Anebo se můžeme podívat, co se stalo na začátku roku v Rakousku, kde hrozil rozsáhlý blackout. Ke stabilizaci elektrické sítě musely přispět okolní jaderné a uhelné elektrárny. To by mělo být varováním, že příliš „ambiciózní“ cíle zároveň mohou vést k rozkolísání sítě a nedostatku energií. Plány mají být realistické a splnitelné. Hledisko snižování ekologické zátěže musí jít ruku v ruce se zajištěním energetické bezpečnosti,“ zdůraznil Munzar.

„K postupnému útlumu uhlí bude zřejmě docházet samovolně. Uhelná energetika má už dnes velké problémy, které souvisejí s rostoucími cenami emisních povolenek. Takže termín odklonu od uhlí v roce 2038 vnímám jako kompromis. Podle mého názoru by část uhelné energetiky měla zůstat jako záloha,“ popsal svůj pohled Zahradník.

„Německo je úplně jiný příběh. Odstavují napřed jaderné elektrárny, což je zcela zásadní rozdíl. ČR nic takového neplánuje. Proto můžeme skončit s uhlím dříve, než Němci. Dokazují to i podklady od společnosti ČEPS pro Uhelnou komisi. Ale já si myslím, že ani Německo nebude spalovat uhlí do roku 2038 a skončí s tím kolem roku 2030 z ekonomických důvodů. A co se týká Texasu, tak tam za výpadky dodávek elektřiny nemohou větrné turbíny, které tento americký stát poslední roky mohutně rozvíjí. Stejně jako obnovitelné zdroje nemohly za, na poslední chvíli odvrácenou, hrozbu blackoutu v lednu v Evropě,“ říká Jiří Koželouh.

Z odpovědí je dostatečně zřejmé, jak seriózně a komplexně kdo přistupuje k zajištění potřeb obyvatel České republiky.

Pár slov k argumentům

Pánové Munzar a Koželouh také zmiňují dramatickou situaci v Rakousku, která hrozila blackoutem Rakousku, ale i dalším evropským zemím. Zelená fronta jednotně tvrdí, že za drama nemohou obnovitelné zdroje. Pravda, je že OZE samy nestály na začátku událostí, ale jejich neschopnost reakce stála za tím, že problém nemohlo Rakousko vyřešit vlastními silami (zde). Představitel Duhy také tvrdí, že nefungující větrné elektrárny nemohou za rozsáhlý výpadek v Texasu. Což je opět ukázka slovní ekvilibristiky – tyhle elektrárny kvůli mrazu stály. A kromě toho zamrzala plynová potrubí. Takže za to, že byly čtyři miliony lidí bez proudu, nemohly jen obnovitelné zdroje. (Pro představu, již v roce 2016 dodávaly v Texasu OZE 16 procent celkové energetické spotřeby, čili asi 18 000 MW (zde)). Solidní představu o celém problému v Texasu nabízí například článek na Novinkách (zde).

Události letošní zimy v Texasu však všem ukazují, co se stane, když není síť a její zdroje připravena na krizové situace. Což je – bohužel – zatím každá síť, která má vysoký podíl konvenčně nezálohovaných obnovitelných zdrojů. Bez přiznání tohoto faktu a jeho zohlednění, nebude mít Česko, ale ani EU bezpečné a stabilní dodávky elektřiny. Což nemá nic společného s názorem na změny klimatu, ale jen a pouze s realismem.