Úpravna je živý organismus, který se nedá rozdělit

Stejně jako ostatní mechanici i Vladimír Sinkule musí rozdělit svůj čas v zaměstnání mezi provoz a kancelář. Foto: Czech Coal

Mezi strojními mechaniky není žádným nováčkem, od 1. ledna letošního roku se ovšem stal tím hlavním na Úpravně uhlí v Komořanech. O úpravně Vladimír Sinkule říká, že je to živý organismus, který se nedá rozdělit.

Na šachtě začínal už po průmyslovce v roce 1980, tehdy ještě na Slatinicích, na velkostroji K300. „Po vojně jsem se na šachtu vrátil, to už ale bylo na Vršany, a hned jsem nastoupil jako strojník na velkostroji KU300/K85. Když se krátce nato začala zavádět funkce směnových mechaniků, stal jsem  se  jedním z nich pro všechny provozní úseky na Vršanech,“ vzpomíná na své začátky Vladimír Sinkule. Na úpravnu uhlí nakrátko přesídlil, když se část úseku dopravy uhlí, kam jako mechanik dálkové pásové dopravy patřil, přesunula do Komořan. Po čase opět zamířil na Vršany, kde na úseku uhlí pracoval jako mechanik až do roku 2016. „Ještě před příchodem na úpravnu jsem strávil nějakou dobu i na úseku odvodnění, kde je z pohledu mechanika práce naprosto odlišná od ostatních provozních úseků a to jak po technické tak i po provozní stránce,“ poznamenal Vladimír Sinkule.

Čtěte také:
Komořanská úpravna má za sebou odstávku
Matylda přivítá hasičský festival

Mám pocit, že se úpravárenského provozu lidé mimo úpravnu tak trochu bojí, možná právě proto, že je tu tolik rozdílných zařízení. Nejde o klasický provozní úsek s technologickými celky, pasovkami a velkostroji. I když je vlastně úpravna jednou z nejstarších technologií v těžebních společnostech, je zároveň jednou z nejsložitějších,“ připomíná mechanik a doplňuje: „Úpravna uhlí je jako živý organismus, který se nedá rozdělit na jednotlivé části a zařízení, musí fungovat jako celek,“ zdůraznil Sinkule.

A co má vlastně hlavní mechanik na úpravně uhlí na starosti? „V podstatě totéž, co dělá mechanik na kterémkoli jiném úseku. V našem prostředí se ani příliš nedá mluvit o hlavním mechanikovi, na úpravně jsme dva strojní mechanici společně se Zdeňkem Hanouskem, který nejen mne, ale i další kolegy v provozu v podstatě učí všechno potřebné, protože obzvlášť tady je předávání zkušeností velmi důležité,“ doplňuje Sinkule. Starají se především o zařízení úpravny a koordinují práci strojní údržby, což jsou provozní zámečníci na směně. „Kontroly, zajišťování oprav, náhradních dílů, domlouvání se s výrobou. Na úpravně je pořád co dělat,“ vypočítává Vladimír Sinkule s tím, že polovinu pracovní doby tráví přímo v provoze, zbývající v kanceláři, protože i administrativa je nedílnou součástí práce mechanika.

Od mechanika se očekává určitá zručnost, takže asi nikoho nepřekvapí, že mimo práci si Vladimír Sinkule oblíbil modelářství. A ne jen tak ledajaké, už pěkných pár let je předsedou letecko-modelářského klubu Most a specializuje se na takzvané volné letecké modely. „Původně náš klub, který má mezi deseti až patnácti členy, sídlil v jednom paneláku v Nezvalovce, postupně jsme se ale přestěhovali do klubovny u mostecké 7. ZŠ, kde máme svou dílnu,“ uvedl Vladimír Sinkule. Letos náš klub čeká i pořádání několika modelářských soutěží rychlostních modelů větroňů včetně mistrovství republiky, které se uskuteční ve dvou dnech kolem svátku svatého Václava na modeláři oblíbeném vrchu Raná. Mostecké letecké modeláře a tedy i Vladimíra Sinkuleho můžete zatím potkat i na bývalém libkovickém letišti, které v již této době leží v ochranném pásmu Severočeských dolů a tak je otázkou času, kdy budou letečtí modeláři nuceni najít nové působiště.

Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších uhelných dolů
TOP 10 navždy bohatých
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu